Jsem zklamána

Je to už skoro čtyry roky co jsem začala chodit jezdit. Koním jsem se propadla a tak to trvá do teď. Jenže mezi šťastnými dny ztrávenými s nimi se občas objevovaly dny plné zklamání.

Když jsem poznala již několikrát zmiňovanou Fidorku bývalo mi jedenáct let a já byla ještě tak doslova malá. Poprvé v životě jsem cítila, že mám někoho, kdo tu je se mnou. Nalhávala jsem sama sobě, že nedovolím, aby se  mé milované něco stalo. ,, Jestli se Ti něco stane, nepřežiji to!" Tyhle slova jsem si opakovala každý den. V duchu jsem věděla, že to tak nejde. Jsem zklamána, že jsem nemohla jít a rozloučit se. Dostala jsem ránu do srdce zprávou, že už tu není. Mé druhé já začalo umírat, ale já ji lhala, že nedovolím, aby se ji něco stalo. Jsem zklamána, že jsem to dovolila.

Jenže mě neminula ani druhá rána. Jak rok plynul dala jsem sbohem dalšímu koni a rovnou celé stáji. Všem jsem říkala jak budu neustále bojovat. Jak si ji nenechám vzít. Po krátkém boji jsem to vzdala, znovu jsem se zklamala jak jsem si i tentokrát lhala.

Jsem zklamána nespravedlností života. Některým lidem dává a některým bere. Jsem zklamána sebou, že jsem si lhala.Jsem zklamána lidmi, kteří mi ublížili. Jsem zklamána.

Možná tímto článkem opakuji svá slova, ale čím více o tomto píši, tím více se zbavuji všech břemen, které nosím dlouhé dva roky. Kdo toto nezažil, nikdy, ale opravdu nikdy mě nepochopí.

Sportovní zpravodajství

19.42%

Putujeme po vesnicích

20.14%

Příběhy zdejších lidí

22.30%

Více zpravodajství z regionu

20.50%

Žádné, stačí nám to, co je nyní

17.63%