Jak se to mohlo stat....proc me..

,,Dokonala rodinka na pohled", pomyslil si kazdy kdo nas uvidi. Jenze nikdo uz nevidel tu vnitrni stranku naseho domova. Po dlouhych dvanacti letech manzelstvi a mych osmi letech zivota, se nasi rozesli.Ve zlym. Tata si nasel pritelkyni a my s Tomasem jsem byli az na druhym miste, jestli vubec tam...Mama si nasla novyho pritele, ktery nam dal vse co potrebujeme. Tato vec se me hodne dotkla hlavne to stehovania odlouceni od kamaradu, ale neni to to co me štve nejvic nebo spis mrzi. Odstehovali jsme se asi po třech letech do Slanýho, a to už s náma Tomáš nebydlel. Dlouho jsem se smiřovala s faktem, že tam není, že nemam koho provokovat, nemám ským se prát, s kým chodit ven a s kým můžu dělat průsery....:) Ale nakonec co mi zbývalo? Smířit se nebo mu to na dosmrti vyčítat...radši jsem se smířila. Akorát to pomyšlení, že už to NIKDY nebude jako dřív mě štvalo. Ale občas jsem ho vídala a někdy i knim zašla, a to mi zatím stačí..:)

Jedna věc mně na této životní události přece jenom sebrala a nechápu ji do dneška. Ta věc se týká mého bratra, když dal mámě magnet s napisem ,,nikomu tě nedám" a při tom jí prodal za tu nepopsatelnou osobu, která žije s tátou. A říká jí ,, maminko". Vlastní máme vrazil nůž do zad a ani mu to nepříde divný¨, připada mi, že to bere jako samozrejmnost... Nechápu, mrzí a štve zároveň....

Strašně bych si přála, aby se to do budoucnosti změnilo....a já se sním stýkala, jako by se nic nestalo, i když stalo.....

Sportovní zpravodajství

22.83%

Putujeme po vesnicích

16.30%

Příběhy zdejších lidí

26.09%

Více zpravodajství z regionu

19.57%

Žádné, stačí nám to, co je nyní

15.22%