Přátelství je neocenitelná věc!
Na základní škole naše třída prožila dobré i zlé chvilky. Kluci se perou a děvčata se pomlouvají a neviditelně soupeří. Nejsem slepá, jak se mnozí mylně domnívají, a vidím, jak se naše třída rok od roku mění. K lepšímu nebo k horšímu? Každý má jistě jiný názor, ale já v tom klady nevidím. Nemohu říct, že mám naši třídu a lidi v ní ráda. Téměř bez výjimky bych jen škodolibě přála, aby si na vlastní kůži zažili, co jiným dělají. Ale ne, nemohla bych tomu asi přihlížet a dívat se , jak i ti „největší borci“ trpí. Jen doufání mi zbylo. Snad si to jednou uvědomí a budou je mrzet jejich činy, narážky a někdy dokonce i nic neříkání. Šikana je snad to nejhorší, co se na školách objevuje.
Ve svých spolužácích, i když pozdě, jsem našla konečně přítele. Hodně lidí se za tu dobu změní, ale já ho dříve vůbec jakoby nevnímala. Utápěla jsem se v černých myšlenkách, ke kterým mě moje dřívější nejlepší kamarádka donutila a onehdy (na prvním stupni) to byla právě většina celku naší třídy, kdo mě z té bryndy vytáhl. Ale teď? Pochybuji, že by o mě někdo prstem zavadil. Ovšem ne všichni jsou tací. Je tu stále pár férových lidí, jejichž existenci a hlavně povahové vlastnosti jsem si uvědomila až v posledních měsících.
Konkrétně jeden kluk, kluk o kterém jsem vždycky věděla, že je fajn a férový a kolikrát na vlastní oči viděla, jak se sám dokáže celé třídě postavit a bránit tak jejich vybranou oběť. Vždycky jsem to na něm strašně oceňovala a vážila si ho. Bohužel až teď v posledních jarních měsících osud chtěl, abychom se poznali více. A tak se stalo. Kdo by to byl tušil, že zrovna já a Jirka si budeme tak blízcí a naše názory se v lecčem shodují. Má bývalá nejlepší kamarádka mě podle zradila a já jí to v nitru už asi nikdy odpustit nedokážu. Ani se o moje odpuštění nesnažila. Myslím si, že si stále stojí za svým činem. Ale Jirku, toho mám ráda a věřím mu. Mám ho moc ráda a tím horší je pomyšlení na opuštění této třídy, školy, učitelů a těch málo kamarádů, které jsem si zde za těch 9 let našla. Ne! Říkám si, ne! Raději tuto třídu co nejrychleji opustím a pomyšlení, že se do toho pekla už nikdy nevrátím, mě konečně zalije pocit štěstí a úlevy.
Pochybuji o nějakých třídních srazech. Kdo by se toho u nás ujal, když ani nejsme schopni po sobě uklízet papírky od svačin? Ráda bych se toho chopila sama i přes to, že naši třídu z velké části svého srdce nenávidím, chtěla bych jim umožnit shledání. Ale je mi jasné, co se z mého dobrého úmyslu vyklube. Nejspíš urážky na mou adresu, že jsem všechno udělala špatně a většina mých spolužáků ani nepřijde. Za tohle mi to nestojí! Raději se budu scházet ve svém volném čase s mým nejlepším kamarádem, Jirkou, a někdy i s dalšími, asi 5 – ti lidmi. A budu se v září těšit na nový kolektiv, nový režim, nové učitele. Vím moc dobře, že to nebude nijak snadné, ale horší kolektiv mě snad už čekat ani nemůže.
Fotografie:
Helena Kalašová, OA Slaný, 2. ročník
07. 03. 2010, 13:39
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 3. Čtenáři celkem udělili:
15 bodů. Průměrný počet bodů: 5
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.