Zatoulaná ponožka.

Když se vracím do minulosti, musím si zatleskat. Nepamatuji si na žádný extra trapas. Snad se ani žádný nestal nebo ano? To nevím, ale kam moje pamět sahá, tam žádný trapas nevidím.

Ale vzpomínám si na jeden moment, kdy jsem se malinko začervenala. Horký, letní den a já opět u koní. Odježděno a už bylo na čase dát koně do boxu. Jelikož je tam jen malá ulička, musela jsem koně otáčet opatrně. Nevím jak se to Fidorce povedlo, ale sundala z mojí drobné nohy botu. ,,To je super!" říkám si, ale usměju se. Jenže Fidorce to asi udělalo radost a tak mi sundala i tu druhou. 

Jenže když jsem se podívala na své nohy bez bot, zjistila jsem, že každá moje ponožka je jiná. Tentokrát už ve stáji nepanovalo takové ticho, ale všichni se začali smát. Byla jsem sice ještě malá, ale zrudla jsem jak rajče a začala se smát taky. Nevím, zda- li to jako trapas mohu brát, ale v mém životě nebylo nic tak dokonale trapného.

Asi můžu být ráda, že se trapasům zatím úspěšně vyhýbám, ale nerada bych to zakřikla.

Tak doufám, že se mi žádný trapas nestane, protože to vždy není příjemná chvilka, naštěstí se na to časem zapomene a je vše při starém.

Sportovní zpravodajství

23.81%

Putujeme po vesnicích

16.33%

Příběhy zdejších lidí

25.85%

Více zpravodajství z regionu

17.01%

Žádné, stačí nám to, co je nyní

17.01%