PROTOŽE JSEM SÁM
~
PROTOŽE JSEM SÁM ~
A
sžírají mě nemoci
a
blížící se stáří,
a
zoufalství bez pomoci,
co
naději mou maří.
A
kostky ledu přikládám
na
otevřené rány,
popřávám
sluchu baladám,
v
pangejtu zanechaný...
~
Dny
jsou jak zuby upíra,
ach,
teskním po svém mládí,
po
nocích pustnu, skomírám,
jen
chlast mě rozdovádí.
Už
nevěřím na obraty,
na
druhé šance, plány,
jako
strom život podťatý,
mé
sny jsou rozdupány!
~
I
tmy je ve mně na tuny,
a
v řekách smutku pomsta,
v
srdcích žen jenom ocúny;
k
mému již nepřirostla.
O
přátelství sním v závrati,
únavou
na dno padám,
samota
smrti netratí;
smrt
lepší, nežli zrada!
~
Já
na hřbitovy chodívám,
ten
ve mně už si zvyká...
na
odraz, který v očích mám,
pak
další pijatika.
A
jednou už se nevzbudím,
jednou
do toho šlápnu,
svůj
osud nechám v osudí
a
postavím se trapnu!
~
Jak
vážka s druhou odletí;
má
duše - bude volná!
Smířený
s Bohem, se Smrtí,
úleva
nevýslovná.
~
S
Hospodinem už nesmlouvám,
z
mlhy již vyplul prám,
s
ním stařec Charón připlouvá...
to
proto,
že
jsem sám.
https://youtu.be/qpG8BJS8hQs?si=Pvh7UEraMnhDQmEl
Jaromír František Julián
23. 09. 2025, 19:51
Hodnocení článku:
Příspěvek ještě nebyl hodnocen
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.