DUŠE SEBEVRAHŮ + YT
~
DUŠE SEBEVRAHŮ
~
Na
lesním paloučku zastavíš své kroky...
Slunce
zde svítí jasně,
teplo
je a klid,
prostě
je tu krásně...
či
mohlo by tu být!
Však
motýli tak pláčou
a
nad jejich pláč nic není,
a
žabky už neskáčou...
To
z toho rozechvění.
Na
slunném paloučku,
pod
stromy, pod křoví lehl černý stín!
To
duše sebevrahů schoulily se k sobě;
dýchají
ztěžka pod listím...
~
Zůstanou
tu navždy v chladu.
Pro
to lidské rozhodnutí nenaleznou teplý byt,
za
slabost a velezradu
sbírají
sílu odpustit...
Jen
ptáci nebo kytky své hlavy žalem kloní,
to,
pro ty duše květiny tu voní,
to,
pro ně ptákům srdce buší;
však
marná lítost v peklu duší.
...
květinám lístky opadají...
...
ptáčata ani nedutají...
Radosti
palouk zbavený,
vyrvané
duše s kořeny!
~
Na
paloučku mezi stíny lkají duše mezi svými.
Jsou
to duše sebevrahů,
jež
hledají slunce svit,
jsou
plné ran po životech;
někdy
už nelze slzy skrýt...
Vítr
tam ta psyché zvedá,
snad
obejme je křehce,
jsou
bolavé až světu běda;
nechte
je k Bohu jít!
NEVĚŘÍM,
že
Bůh je nechce,
NEVĚŘÍM,
že
nemá cit!
~
Na
lesním paloučku umlknou tvé kroky;
cosi
se pohlo z pod ulit...
V
posledním místě pro otroky
o
ráji zase budou snít...
O
lásce člověka, když tiše pokleká
na
oltář pokory,
o
slunci, o máji, lidech, co nevzdají
svůj
Život, navzdory!
Pak,
odpustíš-li Bohu;
v
tom nekonečném boji...
nalezneš tam moji.
Tu
nejsmutnější duši,
jež
chtěla tolik žít!
https://youtu.be/pYarkW6QFtY?si=LOg4QXApT9A8spjd
Jaromír František Julián
04. 10. 2025, 13:35
Hodnocení článku:
Příspěvek ještě nebyl hodnocen
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.