LITUJI, Jiří...
~
LITUJI, Jiří… ~
(48)
Už
je mi jednou tolik,
než
dožil jste se Vy,
už
je mi mnohem víc.
I
po mně brzo bude veta...
Však
jestli mohu litovat
a
z duše pravdu říct,
pak
všechna svá poslední léta
já
věnoval bych vám.
~
Vy
byste věděl, co s tou bídou,
jak
sklidit tento čas,
jak
vyrovnat se s boží křivdou,
probudit
touhu v nás.
Jak
s nimi zmoudřet
a
s úctou chodit světem,
jaký
jim smysl dát.
Vy
dožít se mých let;
básně
psal byste svým dětem;
vy
byste se měl, Jiří, rád!
~
Kdybych
já mohl pár let vzít
a
darovat je Vám,
mít
sílu a moc osudu
-
já umažu je hned.
To
proto, že být v duši sám,
je
horší než být kmet.
Je
těžké každé ráno vstát
a
„nebýt“, jak Vy, s námi,
že,
jak Vy, za zdí hřbitova
jsme
ve světě tak sami...
Že
neumím, tak jako Vy,
odejít
včas a mlád…
Vy
byste nebyl jako já;
každý
den končit v slzách svých,
každého
dne se bát!
~
V
zahradě trýzně usychám,
plevelem
bázně obklopen,
živých
výčitek jsem plotem svým,
sám
sobě jsem zlým snem!
~
Za
jeden veršík od Vás, Jiří,
já
dal bych Vám pár let,
za
jediný Váš krásný verš
já
dal bych rád svůj svět.
Jen
pro Vás bych to udělal;
zbavit
se tíhy hany...
probdělých
nocí bych se vzdal,
tak
zbytečných jak flámy…
~
Leč
nevím, jestli byste chtěl
života
mého půlku,
vždyť
Vy jste život naplnil,
jak
básník svoji lulku,
Vy
jste svůj život naplnil,
a
já Boží moc nemám…
však
nemám ani důvod žít,
ani
kouzelnou hůlku.
Jaromír František Julián
10. 02. 2026, 21:27
Hodnocení článku:
Příspěvek ještě nebyl hodnocen
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.
J.F.Julián - 10. 02. 2026, 21:29:30
anotace
Tuhle báseň jsem napsal když mi bylo 48 let. Byla myšlena doslovně a zcela vážně. Dnes je mi 66 let a trvám na tom,
že žiji, nebo spíš živořím, zbytečně. Kartářka říkala že zemru v 66 letech-za poslední 3 měsíce jsem měl 3 mrtvice,
a 6.3. mi bude (?) 67...