Dobrý den, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je neděle 25. října 2026 Přesný čas: 00:00:00

PŘIHLÁSIT SE

Katalog míst. firem

Aktuálně

Vzkazy, srazy...

Kulturní servis

Zábava

Inzerce

Školní soutěž

Sekce Můj den

Čtenářské noviny

Z okolí Slánska

S kamerou za fotbalem

Diskuse

Putujeme po vesnicích - Řisuty

foto: Aleš Maxima

Jen šest kilometrů západně od Slaného leží nenápadná obec Řisuty. Na první pohled působí jako klidná vesnice rozprostírající se podél Červeného potoka v nadmořské výšce okolo 310 metrů. Málokdo však tuší, že její historie sahá více než sedm století do minulosti a že zde kdysi stála významná středověká tvrz, která sehrála svou roli i během husitských válek.

První písemná zmínka o Řisutech pochází z roku 1316, kdy se po vsi psal Domaslav z Řisut. O několik let později jsou zmiňováni také Jindřich a Ješek z Řisut. Jindřich vystupuje jako svědek na listině, kterou páni z nedalekého Žerotína obdarovali klášter v Panenském Týnci. Již v roce 1330 je v obci doložen kostel, což svědčí o významu tehdejší osady.
Majetkové poměry se v následujících desetiletích často měnily. Část vsi získal Albert z Řisut, který vedl dlouholetý spor se svým příbuzným Remuntem z Honic. Ten byl ukončen až roku 1343 rozhodnutím Jana z Grunberka. Krátce nato koupil Řisuty olomoucký biskup Jan VII. Volek a daroval je ženskému klášteru sv. Ducha v Praze.
Ve 14. a 15. století se ještě objevují příslušníci rodu Řisutských, například Racek z Řisut, Jan Řisutský či Václav z Řisut. Přesto už tehdy obec nevlastnili. Řisuty zůstaly majetkem kláštera až do vypuknutí husitské revoluce, kdy jejich správu převzala pražská městská rada.

Významnou kapitolu dějin obce představuje rok 1434. Krátce po bitvě u Lipan dorazilo k řisutské tvrzi vojsko panské jednoty vedené Alešem ze Šternberka, Janem ze Švamberka a dalšími šlechtici. Na tvrzi tehdy sídlil Mikuláš Brcál starší.
Dne 8. června podnikli útočníci rychlý přepad, který však skončil neúspěchem. Následujícího rána vojsko odtáhlo. Přestože bývá tato událost někdy označována jako obléhání tvrze, ve skutečnosti tomu zřejmě tak nebylo. Útočníci totiž neměli těžké obléhací stroje ani děla a patrně spoléhali pouze na moment překvapení.
Přes neúspěšný útok si Aleš ze Šternberka přivlastnil alespoň část Řisut a připojil ji ke křivoklátskému panství. Po nástupu krále Ladislava Pohrobka však začalo rozsáhlé přezkoumávání majetkových práv. Protože ani Mikuláš Brcál, ani Aleš ze Šternberka nedokázali své nároky doložit, připadly roku 1454 Řisuty i s tvrzí královské komoře.

Na počátku 16. století byly Řisuty rozděleny na dvě části. Velká Strana s kostelem náležela ke smečenskému panství Martiniců, zatímco Malá Strana byla v držení úřadu nejvyššího purkrabství. Roku 1578 byla prodána Ludmile Žďárské z Martinic, která ji ještě téhož roku postoupila Jiřímu Bořitovi z Martinic. Obě části vsi se tak opět spojily pod správou smečenského panství.

Největší historickou zajímavostí Řisut je zaniklá tvrz, jejíž pozůstatky se nacházejí asi půl kilometru východně od obce za bývalým mlýnem. Stavitelé pro ni zvolili mimořádně výhodnou polohu. Ze severu a západu ji chránily prudké svahy spadající do dnes již zaniklého rybníka.
Tvrz byla tvořena dvěma oddělenými částmi – předhradím a vlastním opevněným jádrem. Celý areál chránily mohutné zemní valy, hluboké příkopy a padací most. Samotná tvrz měla nepravidelný čtyřhranný půdorys o straně přibližně třiceti metrů a byla ještě oddělena dalším příkopem širokým až pětadvacet metrů.
Archeologické nálezy naznačují, že opevnění bylo z velké části tvořeno dřevěnými palisádami. Při dřívějších výkopech byly objeveny mohutné dubové trámy, kamenná ostění dveří i střílen. Hlavní obytná budova byla pravděpodobně alespoň v přízemí zděná, později však posloužila jako zdroj stavebního kamene pro okolní obyvatele.
V průběhu dalších staletí bylo tvrziště postupně zarovnáváno a část jeho plochy byla přeměněna na ovocný sad. Přesto jsou dodnes v terénu dobře patrné mohutné příkopy a valy, které připomínají někdejší význam tohoto opevněného sídla.

Dominantou dnešních Řisut je kostel sv. Jakuba Většího se samostatně stojící dřevěnou zvonicí. Původně gotický kostel prošel v 18. století barokní přestavbou. Z původní stavby se dochovaly především křížové klenby v presbytáři a sakristii. V posledních letech prošel kostel rozsáhlou rekonstrukcí.

Vedle kostela stojí cenná dřevěná zvonice na kamenné podezdívce se třemi zvony. Nejvzácnější z nich odlil roku 1554 proslulý brněnský zvonař a puškař Tomáš Jaroš, který patří mezi nejvýznamnější osobnosti českého renesančního zvonařství.

Aleš Maxima
25. 07. 2026, 18:44

Hodnocení článku: