Pavel Vokoun s jednoročním synem Kájou.
Když se řekne slovo Titanic, každého napadne, že jde o zkázu „nepotopitelné“ lodi a také o slavný „oskarový“ film. Není ovšem už známo, že v tomto velkofilmu hrál také muž, který bydlí na Slánsku. Je jím Pavel Vokoun, kaskadér žijící v Třebichovicích blízko Smečna.
Bydlí tam v bývalém Paninském mlýně, který s přítelkyní Kateřinou Hlavovou chtějí změnit v moderní stáj s patřičným příslušenstvím pro trénink koní. A právě profese kaskadéra přivedla jednapadesátiletého Pavla Vokouna a také jejich vycvičené koně k filmu.
„Ke kaskadérské práci jsem se dostal víceméně náhodou,“ prozrazuje muž, který se této profesi věnuje již dvaadvacet let. „Předtím jsem hrál divadlo a patnáct roků profesionálně tančil v Československém souboru písní a tanců. Viděl jsem kaskadéry při natáčení filmu Krakatit a zahořel pro tu práci tak, že jsem hned volal pana Tomsu, jestli by mě vzal.“
Jaroslav Tomsa, bývalý reprezentant v boxu a v mládí možná nejlepší kaskadér světa, byl spolu s bývalým reprezentantem, zápasníkem ve volném stylu, Ladislavem Lahodou, zakladatelem kaskadérské skupiny FILMKA STUNT TEAM, která je jednou z nejlepších na světě. „Nebylo to lehké, ale nakonec mne vzali a nyní už jsem stálým členem,“ říká Pavel Vokoun.
Životu nebezpečné kousky prováděl již ve více než padesáti zahraničních filmech převážně americké produkce. Z dlouhého seznamu jmenujme aspoň některé: Tristan a Isolda, Mumie, Bídníci, Oliver Twist, Černý jestřáb sestřelen, Mladý Indiana Jones, Kleopatra, Gladiátor, Ivanhoe, Titanik a další. Dubloval Franco Nera, Toma Sizemoreho, J. Raynoldse, Paula Freemana. Samozřejmě nescházel ani v mnoha českých filmech.
S filmaři procestoval řadu zemí, byl s nimi v Thajsku, Maroku, Keni, Anglii, Itálii, Irsku, Turecku, Německu, Mexiku. „V poslední době se dost zahraničních filmů točí také u nás,“ říká. „Zahraniční producenti si Česko oblíbili, vyhovují jim jak filmové ateliéry na Barrandově, tak naše krásná příroda. Kaskadéry si sebou neberou, dobře vědí, že ti čeští jsou přinejmenším stejně dobří, jako ti jejich. Navíc lacinější…“
Kdy mu bylo při akci největší horko? „Doslova i obrazně mi bylo hodně velké horko při natáčení filmu v Maroku,“ pravil bez rozmyšlení. „V jedné ze scén jsem byl nemilosrdně zapálen a celý v plamenech musel skočit z patnáct metrů vysoké věže. Tenkrát foukal poměrně silný vítr. Modlil jsem se, aby se neotočil…“
Hoření, jak kaskadéři této nebezpečné akci říkají, se ve filmech hodně vyžaduje. „To se kaskadér obleče do speciálního nehořlavého obleku a teprve na něj navleče scénářem předepsaný kostým,“ vysvětluje, co je nutné udělat, aby neuhořel. „Obličej si potřeme speciálním gelem. Při očekávaném větším hoření se dýchá trubičkou vyvedenou z rukávu. Na hlavu si kaskadér nasadí nehořlavou kuklu a na ní třeba požadovanou paruku. Aby oblek řádně vzplál, namaže ho pastou nebo poleje klasickým benzínem. A když vzplane, musí se pohybovat nebo skočit obličejem proti větru a nemyslet na to, co by stalo, kdyby se vítr obrátil…“
Specialitou Pavla Vokouna je kaskadérská práce s koňmi. Umí to s nimi jako málokdo. V Paninském mlýně má ustájeny dva koně, s nimiž ve filmu i v reklamě vystupuje. Je to především valach Sagar, někdy také kladrubský vraník Romulus.
Se Sagarem hrál v mnoha historických filmech i seriálech. Inteligentní kůň je prý výborný herec. Podle potřeby umí okamžitě padnout, zahrát mrtvého, divoce se vzpínat, nebojí se proskočit ohněm. Na filmovém bojišti v početném jezdeckém i pěším komparsu se zkušeně pohybuje, tahá kočáry a dostavníky, jež hoří a převracejí se. „Za to, že je Sagar pořád ve výborné formě, vděčím Kateřině Hlavové, která se o koně, které ve stáji v Třebichovicích máme, pečlivě stará,“ dodává kaskadér, jemuž se život s rizikem smrti dokonce stal koníčkem.
Zdeněk Tvrdek
17. 07. 2007, 15:41
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.
Určitě ano
42.67%
Spíše ano
17.68%
Spíše ne
15.53%
V žádném případě
24.12%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01