• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Jak se hřešilo na Slánsku před sto lety

Syn Jaroslav u vedlejšího stolu nelibě poslouchá otcova kritická slova na jeho adresu.

Jedna slánská pamětnice nám věnovala řadu soudních případů (soudniček), které objevila v pozůstalosti svého dědečka, jehož otec byl ve Slaném četníkem. A jak je vidět, ani na Slánsku za první republiky nežili pouze spořádaní a čestní lidé. Dnes Vám přinášíme případ z Poštovic, jenž se udál roku 1929, a tak jak jej popsal tehdejší redaktor časopisu Soudní síň.

Chtěl zastřelit svého otce

Sedmdesátiletý Antonín Š. má pěknou usedlost asi o 30 hektarech v obci Poštovicích u Slaného, a s ním hospodaří jeho jednačtyřiceti1etý ženatý syn Jaroslav. Ale poměr mezi otcem a synem není nejlepší – patrně vinou prudké synovy povahy, která snadno se vznítí, zejména v opojení po požití alkoholu.

Dne 3. prosince 1929 seděl večer otec ve společnosti místních rolníků v hostinci AIoise Petříka. Přítomen byl také jeho syn Jaroslav, který seděl u vedlejšího stolu. Společnost byla veselá, v oblacích dýmů vypravovaly se vtipy a anekdoty. Antonín Š. se do debaty zapojil hádankou, jaký je rozdil mezi pytlákem a porodní babičkou. Když to pak po rozluštění sám za všeobecného smíchu společnosti prozradil, jeho syn prohlásil, že hádanka byla dokonale blbá, což přimělo otce, že nazval syna ničemou. Ten počal se, jsa už v ráži, na otce sápat, kte­rýžto počin kvitoval otec řádným pohlav­kem.

Hostinský, znaje prudkou povahu Jarosla­va, přinesl mu jeho čepici a vyzval jej, aby šel domů a tam se pěkně vyspal. Jaro­slav uposlechl až nápadně ochotně a domů skutečně odešel. Ale druhé části hostinského rady už neposlechl, nýbrž vzal si doma revol­ver a náboje a vrátil se do hospody. Když pak otec vycházel z hostinské místnosti na dvůr, dvakráte po něm střelil. Projektily ho sice nezasáhly, jeden z nich však se odrazil o schody a zploštěný narazil na sou­seda Lisce, který se vracel právě ze dvora do výčepu, a způsobil mu modřinu na zádech.

Syn Jaroslav byl zatčen a vyšetřo­ván; vymlouval se, že nechtěl, otci nijak ublížit, nýbrž že jej chtěl pouze postrašit. Také skutečně bylo proti němu původně vedeno vyšetřování jen pro zločin nebezpeč­ného vyhrožování a pro přestupek proti bez­pečnosti těla, později však byla vypracována porotní žaloba na zločin nedokonané vraždy a pře­stupek proti bezpečnosti těla.

Před porotou snažil se obžalovaný vzbudit dojem člověka vysoce nervózního a cho­robného, a sváděl svoje vznícení na nedávný úraz hlavy. Svědkové před soudem však potvrdili, že byl Jaroslav podnapilý a otec se vzdal sám svědectví, aby svému synovi nepřitížil. Četnictvo však vyše­třilo, že obžalovaný ohrožoval svého otce již v 17 letech, že mu otec předal, když se oženil, pronajatý dvorec ve Skršíně u Bíliny s veškerým příslušenstvím a hotovými peně­zi. Syn se tak bohatě oženil, ale všechno, i výnos dvorce padlo za oběťjeholehkovážnému životu, takže mu otec dvorec zase odejmul a přijal jej i s jeho ženou a třemi dětmi na svůj statek v Poštovicích, vzpíral se však žádostem synovým, aby mu tento sta­tek předal.

Důležitý byl posudek soudního lékaře med. rady Dra Pilaře, který prohlásil, že obžalovaný je povahy prudké a vznětlivé, že často mnoho pil a s otcem žil v nevůli. V kri­tický večer nastala u něho kumulace tří vý­stupů, jež jej uvedly v takový duševní stav, který hraničil téměř na střídavé pominutí smyslů.

Po skončeném líčení odebrala se porota k poradě o otázkách, které jí soudem byly dány a jež se týkalyjednak zločinu nedoko­nané vraždy a jednak proti přestupku bezpečnosti těla.

Porota první z těchto otázek zamítla 10 hlasy a druhou 7 hlasy, takže obžalovaný byl osvobozen.

Soudu předsedal vrch. rada Ed. Souček,žaloval státní zástupce Trost, obžalovaného hájil advokát Dr. Arnošt Josífko.

***

Byl potrestán již po 163.

A na závěr Vám přinášíme ještě jednu kuriozitu, která se sice neodehrála v našem regionu, ale za přečtení rozhodně stojí. Stala se rovněž v roce 1929 a přinesl ji tehdejší redaktor Soudní síně:

„Tomáši Hlůžkovi je už sedmdesát let. Patří do Zborova na Plánicku, ale tam ho často nevidí. Hlůžek má rád svět, potrpí si na změnu a je se svým povoláním docela spokojen. Ostatně, kde by se při svém vysokém stáří nyní uchytil? Vyučil se tulákem a dobře se mu při provozování tohoto „řemesla“ daří, proč by tedy měl z něho sběhnout? Jenom kvůli tomu, že se to nelíbí nějakému strážníkovi nebo že na něj nějaký sedlák poštve psa?

Však má pro takové případy pořádnou sukovici a tou se už ubrání. Za svůj dlouhý život byl už neméně než 162krát pro takové delikty potrestán, Sám si to číslo nepamatuje, ovšem, vždyť i paměť už mu slábne, ale věří panu soudci, který to má o něm dobře poznamenáno.

Tentokrát se dostal před soud proto, že se nepohodl v Úherci s obecním strážníkem. Bránil mu v žebrání. Slovo dalo slovo; Hlůžek měl být předveden na obecní úřad a poté z obce jen vyveden, ale Hlůžek se nedal. Má ještě síly dost, aby ho obecní strážník v Úherci sám nezmohl. Musela mu přijít posila a pak ho teprve dostali do věznice okresního soudu. Odtud už šel poslušně sám, ovšem v doprovodu příslušném, do Plzně k soudu krajskému. Bude propuštěn na svobodu 21. srpna, poněvadž byl odsouzen do žaláře na tři měsíce a vazba mu byla od 21. května, započtena.“

Redakce
22. 01. 2026, 11:37

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.