• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Na jarní sezónu se připravuje i sudí z Lukova

Karel Galgonek na trati Velké Kunratické. Fotoarchiv sportovce

I když počátkem ledna mrzlo jen praštělo, první fotbalisté začali s přípravou na jarní sezónu. Do terénu vyráží i sudí Karel Galgonek z Lukova. Pro něj jakoby zimní přestávka vůbec neexistovala. Zrovna se chystal sednout na bicykl a vyrazit do přírody. Když netrénuje na kole, běhá.

O Karlu Galgonkovi je známo, že se při řízení utkání téměř nezastaví. Běhá opravdu rád. Když mu bylo osmnáct, začal s lehkou atletikou ve Slávii Vysoké školy Praha. V běhu na 800, 1000 a 1500 metrů dosáhl nejednoho úspěchu. Zkusil i maratón. Každým rokem se tento rtuťovitý chlapík zúčastňuje Velké Kunratické, známého běžeckého závodu, jehož 3.200 metrů dlouhá trať vede náročným kopcovitým terénem. V tomto závodě již startoval 37krát, ani jednou nevzdal.

K fotbalovým utkáním jezdí povětšině na kole. Na bicyklu jednou přijel i do Bělče, obce nalézající se na rozhraní Kladenska a Berounska. Z Lukova je to tam a zpátky kolem 50 km. V listopadu minulého roku bylo Karlu Galgonkovi 75 let. Je nejstarším sudím regionu. Čilým pohybem na zeleném trávníku a hlavně spravedlivým rozhodováním se řadí mezi nejlepší rozhodčí regionu.

Se soudcováním začal v roce 1972 v Praze; postupně se dostal až do pražského městského přeboru. V roce 1996 ho osud zavál na Slánsko; o rok později se hlásí mezi rozhodčí OFS Kladno. Protože si vede evidenci svých utkání, přesně ví, že jich již odpískal 2 800. 

Krátce jsme si ho vyzpovídali. Na hřišti se mu nelíbí často zbytečné vášně hráčů i funkcionářů, které vzplanou třeba kvůli obrácenému autu. Červené karty nevytahuje rád. Vylučuje, jen když opravdu musí. Podle něj není dobrý rozhodčí ten, který často předčasně posílá hráče do kabin. Podává tím důkaz, že zápas nezvládá…

Zeptali jsme se také, zda ho někdy někdo chtěl podplatit. „Jednou jsem takový pokus zaznamenal,“ zněla odpověď. „Dodneška ale nevím, zda to bylo myšleno vážně nebo z legrace. Pískal jsem v Praze - Chuchli a o přestávce na WC se vedle mě objevil jakýsi děda. A podával mi zmačkanou dvacetikorunu. ‚Vezměte si ji,‘ nabízel mi peníz. ‚A pískněte něco pro nás. Nejlíp penaltu. Ti naši dřeváci jinak gól nedají…‘ Nabízenou dvacetikorunu nevzal, nevzal by ani větší peníz. Má za to, že jak v Praze, tak i na hřištích Slánska a Kladenska, o něm činovníci oddílů dobře vědí, že bere jen to, co mu patří.

Na závěr jeho přání klubům regionu do fotbalového roku 2009. „Především co nejvíc nových mladých zájemců o kopanou a obětavých trenérů k nim. Potom nebude strach o budoucnost fotbalu v našich klubech a v celém regionu. Činovníkům i hráčům přeji pevné zdraví; těm druhým s tím, aby si ho neničili záludnými fauly a mohli jít po víkendu, osvěženi na duchu i na těle, nezraněni do zaměstnání.“  

Rozloučili jsme se, sedl na kolo a s energií mladíka šlapal směrem k Vranému. Krajina kolem byla pokryta jinovatkou. Ráno teploměr ukazoval devět stupňů pod nulou, nezdálo se, že by nyní odpoledne bylo tepleji. Karlu Galgonkovi, jak šlapal do pedálů, ale zima nebyla.

I takoví jsou naši rozhodčí. 

Zdeněk Tvrdek
07. 01. 2009, 23:01

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.