Dobré ráno, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je pondělí 15. prosince 2025 Přesný čas: 00:00:00
Dnes je pondělí 15. prosince 2025 Přesný čas: 00:00:00
PŘIHLÁSIT SESkaut? Navždy, forever!
Už jednou jsem pojednávala o tom, co skauting přinesl do mého života. Teď bych to chtěla rozvést jiným směrem.
Každé léto pořádáme tábor. Dokážeme si všeho vážit, protože všechno vyroste pod našima rukama. Je to krásný pocit umět rozdělat, nebo sbít stan a natáhnout plachtu, vykopat ohniště, nebo postavit stožár s vlajkou. Nechápete? To ani nemůžete, protože jste to nezažili. Na táboře ze všeho nejvíc miluju "puťák", zakončení toho letního pobytu venku pro skauty a skautky, někdy odděleně, jindy ne. Krosna na zádech, příroda a milovaní lidé okolo, to je moje. Večer si sednout k ohni, nebo k plynovému vařiči a guláši, to je zakončení dne. Smály jsme se našemu vedoucímu se kterým si některé z nás vždycky povídáme o filozofických a jiných tématech a slovně i jinak se spolu pošťuchujeme, když porážel strouchnivělý strom malíčkem. Hráli bychom jako na táboře na kytaru UDG, ale kytara tu není. Odmítla jsem ji totiž s sebou tahat - stejně to nikoho nenapadlo. A ráno se jde zase dál.
Nedávno mě k tomu napadla jedna myšlenka...
Představte si obyčejné vlakové nádraží. V houfu ostatních jsou čtyři děvčata okolo lavičky. Dvě se spolu vesele baví a řežou se smíchy, když si citují staré vzpomínky. Obě jsou v džínách a halence a čekají na vlak do Prahy.
Další holka má na sobě krátkou hnědou sukni a slušivé tričko. Postává u lavičky a hledí do dálky na nebe, které se rýsuje za nástupištěm, sem tam si odhodí rozpuštěné vlasy z obličeje. U nohou má béžovou tašku na rameno a tmavou školní aktovku. Jede domů, vlakem, který jede na Prahu, ale vystupuje v malé vesničce před ní.
Třetí dávka je začtené do románu. Čisté, učesané vlasy má stažené pod šátek. Na sobě má postarší košili, jejíž cípy má zavázané u pasu. Dlouhé nohy v otrhaných džínách má rovně položené směrem ke kolejím a má na nich prošlapané zablácené kotníkové boty. Vedle sebe má na velké krosně položený klobouk. Sem tam se usměje spolu s bavící se dvojičkou, jakoby jí něco některá slova připomínaly. Kdo jsou tyto děvčata? Všechny skautky. Ty formy jsou tak rozmanité, jsme prostě každá jiná a i přes tu organizaci toho máme společného málo. A přitom je toho tak hodně.
Každé léto pořádáme tábor. Dokážeme si všeho vážit, protože všechno vyroste pod našima rukama. Je to krásný pocit umět rozdělat, nebo sbít stan a natáhnout plachtu, vykopat ohniště, nebo postavit stožár s vlajkou. Nechápete? To ani nemůžete, protože jste to nezažili. Na táboře ze všeho nejvíc miluju "puťák", zakončení toho letního pobytu venku pro skauty a skautky, někdy odděleně, jindy ne. Krosna na zádech, příroda a milovaní lidé okolo, to je moje. Večer si sednout k ohni, nebo k plynovému vařiči a guláši, to je zakončení dne. Smály jsme se našemu vedoucímu se kterým si některé z nás vždycky povídáme o filozofických a jiných tématech a slovně i jinak se spolu pošťuchujeme, když porážel strouchnivělý strom malíčkem. Hráli bychom jako na táboře na kytaru UDG, ale kytara tu není. Odmítla jsem ji totiž s sebou tahat - stejně to nikoho nenapadlo. A ráno se jde zase dál.
Nedávno mě k tomu napadla jedna myšlenka...
Představte si obyčejné vlakové nádraží. V houfu ostatních jsou čtyři děvčata okolo lavičky. Dvě se spolu vesele baví a řežou se smíchy, když si citují staré vzpomínky. Obě jsou v džínách a halence a čekají na vlak do Prahy.
Další holka má na sobě krátkou hnědou sukni a slušivé tričko. Postává u lavičky a hledí do dálky na nebe, které se rýsuje za nástupištěm, sem tam si odhodí rozpuštěné vlasy z obličeje. U nohou má béžovou tašku na rameno a tmavou školní aktovku. Jede domů, vlakem, který jede na Prahu, ale vystupuje v malé vesničce před ní.
Třetí dávka je začtené do románu. Čisté, učesané vlasy má stažené pod šátek. Na sobě má postarší košili, jejíž cípy má zavázané u pasu. Dlouhé nohy v otrhaných džínách má rovně položené směrem ke kolejím a má na nich prošlapané zablácené kotníkové boty. Vedle sebe má na velké krosně položený klobouk. Sem tam se usměje spolu s bavící se dvojičkou, jakoby jí něco některá slova připomínaly. Kdo jsou tyto děvčata? Všechny skautky. Ty formy jsou tak rozmanité, jsme prostě každá jiná a i přes tu organizaci toho máme společného málo. A přitom je toho tak hodně.
Fotografie:
)
Skauting je cesta... aneb naše propagační materiály
Alžběta Dyčková, 3.ZŠ Slaný, 9. ročník
08. 11. 2009, 15:32
Počet hlasujících: 3. Čtenáři celkem udělili: 15 bodů. Průměrný počet bodů: 5
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Dnes má svátek Radana
NAŠE ANKETA:
Jaké nové rubriky byste od nového roku ve Slánských listech uvítali nejvíce ?
Jaké nové rubriky byste od nového roku ve Slánských listech uvítali nejvíce ?
Sportovní zpravodajství 
22.08%
Putujeme po vesnicích
14.29%
Příběhy zdejších lidí
25.97%
© Jiří Červenka - Gelton | Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu. | Webdesing: Jakub Charvát