Věřím-Doufám

Chodila jsem do jedné stáje,kde jsem si zamilovala jednu krásnou ,urostlou kobylku.Jmenovala se Rebeka. Byla to ryzka s bílým znakem na hlavě.Klusala a cválala vždycky tak vznešeně.Její majitelka  nebyla zrovna tou nejlepší.Moc se o ni nestarala,nečistila ji,nekydala a často na ni zapomínala.Slyšela jsem od trenérky ,že se jí jednou vzepjala a přepadla na záda.Něco si s nimi udělala a od té doby se na ni nesmělo jezdit.To už tam majitelka nejezdila  skoro vůbec.Rebeka měla problémy s nasazování ohlávky a s odváděním do boxu.Když sjme ji chtěly zavřít tak jsme ji otevřeli box a nechali ji tam vejít samotnou.Vlítla do stáje a málem spadla,ale naštěstí ne.

I když jsem se o ni nemohla starat moc jsem si ji oblíbila.Jednou v zimě  zůstala Rebe venku,protože tam majitelka nepřijela,aby ji zavřela.Ona tam přešlapovala ve sněhu a chtěla dovnitř za ostatníma.Když nás spatřila, šla k nám.Já ji objala a v tu chvíli mi ji bylo strašně líto.Bylo pár stupňů a ona tam měla být až do rána.Když jsem příště přišla do stáje,její box byl prázdný.Ptala jsem se kde je.Trenérka odpověděla,že si ji majitelka odvezla,ale kam?To neví.Vrhkly mi do očí slzy ,když jsem si na ní vzpomněla.Od té doby jsem o Rebece nic neslyšela,ale já věřím ,že se ještě někdy uvidíme.

Nebo aspoň DOUFÁM!

Sportovní zpravodajství

23.81%

Putujeme po vesnicích

16.33%

Příběhy zdejších lidí

25.85%

Více zpravodajství z regionu

17.01%

Žádné, stačí nám to, co je nyní

17.01%