

Letos si připomínáme 150. výročí úmrtí významného slánského rodáka Josefa Františka Friče, českého vlastence, právníka, politika a univerzitního profesora, který se výrazně zapsal do českého veřejného života 19. století. Zemřel 19. května 1876 v Praze ve věku 72 let.
Josef František Frič se narodil 2. března 1804 ve Slaném v zámožné měšťanské rodině. Jeho otec patřil mezi vážené měšťany, byl známý jako horlivý čtenář a písmák. Mladý Frič absolvoval piaristické gymnázium ve Slaném a následně vystudoval filozofii a práva v Praze. Roku 1827 získal doktorát práv a postupně se vypracoval mezi uznávané advokáty. Od roku 1837 působil jako zemský advokát.
Významně se zasloužil o rozvoj českého právnictví a českého jazyka v soudní praxi. Již od roku 1848 přednášel na univerzitě soudní právo v českém jazyce a podílel se také na překladu soudního řádu. Právě jeho zásluhou začala vznikat česká právnická terminologie a čeština se postupně prosazovala u soudů i ve veřejném životě.
Velmi aktivní byl také v politice a národním životě. V revolučním roce 1848 byl členem Národního výboru, účastnil se Slovanského sjezdu a působil i v pražské městské radě. Patřil mezi členy konzervativního Svatováclavského výboru a podílel se na formulaci jeho petic i návrzích nové ústavy a správního uspořádání Prahy. V červnu téhož roku byl zvolen poslancem Zemského sněmu.
Jeho veřejná činnost však měla i osobní následky. Od července do září 1848 byl vězněn na Pražském hradě. Přestože byl nakonec uznán nevinným a propuštěn, tato událost výrazně zasáhla do jeho života. Po návratu se nadále věnoval advokacii a proslul například jako obhájce Karel Havlíček Borovský.
Významné místo zaujímal také v českém kulturním a společenském životě. Už od roku 1842 působil jako správce důchodů Matice české a v této funkci setrval více než třicet let. Patřil rovněž mezi zakladatele pražské Měšťanské besedy a stal se jejím prvním předsedou. Právě zde roku 1846 slavnostně zahájil českou řeč.
Akademická kariéra Josefa Františka Friče vyvrcholila v 60. letech 19. století. Roku 1861 byl jmenován mimořádným profesorem práva a o rok později se stal děkanem právnické fakulty. Současně působil jako člen pražského městského zastupitelstva, městský radní i poslanec Českého zemského sněmu. V srpnu 1868 se zařadil mezi signatáře státoprávní deklarace českých poslanců, která hájila historická práva českých zemí a odmítala centralistické uspořádání monarchie.
Do důchodu odešel roku 1875, zemřel o rok později v Praze. Přesto na něj Slaný nezapomněl. Jeho rodný dům stával v místech pod bývalou budovou Telecomu a ulici, kde se nacházel, nesla po dlouhá léta Fričovo jméno. Památku významného rodáka dnes připomíná také pamětní deska.
Aleš Maxima
13. 05. 2026, 19:52
Zpravodajství
9.45%
Společenský servis (narození, úmrtí)
21.53%
Kultura
8.49%
Sport
6.94%
Historie
7.18%
Včera a Dnes
8.73%
Významná výročí
9.69%
Na Slánsku před sto lety
10.05%