Jednou vážně odletím! Do kanálu pod balkónem..

,,Dobré ráno... Jak si se vyspala?"

,,Brý ráno... Ale jo docela dobrý, jen mě bolí záda."

,,Víš, že se ani nedivím??"

,,Vim, protože spát na tomhle gauči je fakt síla.."

,,Hm.. To je sice pravda, ale to není ten důvod."

,,Proboha a co zase? Ty děláš jako kdyby to, co mi chceš říct, bylo národní tajemství. Tak šup.. Řekni mi to..."

,, OK... V noci, když jsem šel ze záchoda, jsem dostal hlad a stavil se v kuchyni. Ale tam jsem se strašně lekl, protože jsi ležela v lednici.." 

,,Hahaha... Ty si zase vtipnej tati.. To ti fakt nevyšlo.."

,,Myslíš? Tak proč máš na pyžamu kečup a čokoládu??"

,,Ou.. To ale není možný, já sem v noci spala!!"

,, Opravdu jsi tam byla..."

,, Hm.. Tak to je super..."

Tohle se událo jednou, když jsem byla o výkendu u táty..

A na důkaz toho, že to nebyla náhoda, nebo že nejsem nenasytná je tu ještě jeden příběh:

Stalo se to v noci na 30.4.2009:

Seděla jsem na chodbě na zemi a usedavě brečela. Když jsem tím vzbudila mámu, přišla a ptala se co se děje:

,,Mě... Mě je třista let.... " prozradila jsem ji mezi vzlyky.

,, Téda, ty jsi ale stará čarodějnice!" zasmála se mamka a poslala mě do postele...

Za chvíli se máma přiřítila k nám na balkón a začala se se mnou prát. Stála jsem totiž na parapetu s koštětem mezi nohama odhodlaná, že poletím... 

Nakonec mě máma přemluvila a já slezla a zavrtala se zpět do pelíšku. Tentokrát už máma neodešla a noc přečkala v křesle...

Mě to připadá dost nemožné, ale koště na balkóně mě přesvědčilo...

Sportovní zpravodajství

23.81%

Putujeme po vesnicích

16.33%

Příběhy zdejších lidí

25.85%

Více zpravodajství z regionu

17.01%

Žádné, stačí nám to, co je nyní

17.01%