• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Jejich osudem se stala Velká válka. Padlí a zemřelí vojáci ze Slánska

To je název obsáhlé knihy, vydané spolkem Wotrubia jako výsledek téměř dvacetiletého bádání. Autorem díla je Pavel Bartoníček, kterého jsme v návaznosti na rozhovor, zveřejněný v březnovém čísle (viz www.slanskelisty.cz/sl/redakcni-vzkazy/060325jejich.php), požádali o další podrobnosti.

Jak hodnotíte výsledek své dlouholeté práce?

Domnívám se, že výsledek by měli zhodnotit především čtenáři a odborná veřejnost. Kniha má rozsah1168 stran. Obsahuje informace o 1801 obětech válečného konfliktu (resp. 1798 obětech, protože tři další muži zemřeli až později po válce) z našeho širšího regionu Slánska, Perucka a částečně i Kladenska a Rakovnicka, z nichž 141 mužům je věnován samostatný medailonek. A seznamy jmen, vztahující se ke 104 jednotlivým obcím (resp. 113 obcím, když započteme Amálii, Brejl, Budeničky, Čanovice, Humny, Lidice u Otrub, Mozolín, Novou Studnici a Týnec, které nejsou uvedeny samostatně) ve kterých pomníky se vzpomínkou na zemřelé vojáky mnohdy ani nejsou postavené. A díky tomu tedy nejsou jména těchto obětí války ani veřejně známá.

Kniha je také, jakkoliv cítím hrdost být jejím autorem, dílem, které by nevzniklo bez podkladů či pomoci mnoha dalších osob, kterým, kromě již uvedených Ministerstva obrany ČR (dotace č. 107D991002441), sponzorů a Galerie Středočeského kraje, p. o. (GASK), patří výrazné poděkování:

Jana Šorfová a Květuše Bartoníčková,

Pavel Vychodil, Michal Rybák, Václav Červený, Jaromír Šlápota a Jiří Jaroch,

Alena Jirásková, Jan Chleboun a Martin Lundák z badatelny VÚA – VHA Praha a „jejich“ brigádníci,

Jan Ciglbauer, Venuše a Saša Čermákovi, Martin Čížek, Libor Dobner, Marie Esserová, Božena Franková, Adam Hájek, rodina Hanzlova, Petr Hauptmann, Marta Holá, Michaela Hořejší, Zbyněk Hutar, Ivan Iver Chudý,Markéta Jehličková, Pavel Jemelka, Zuzana Kalousová, Radim Kapavík, Irena Klepalová, Jiří Kolařík, Ruda Kos, Martin Krček, Tomáš Kykal, Josef Marcián, Zdenko Maršálek, Miroslav Matas, Lenka Nosková, Alena Poláková, Jiří Popovič, Jiří Porteš, Jana Salabová, Jiří Smitka, František Steklý, Jiří Suchopárek, Miloš Suk, Ondřej Šamaj, Miloš Toman, Miroslav Trochimovič, Radoslav Turik, Petra Vargová, M. Večerka, Jan Vnouček, Jaromír Wopat,

zesnulí Jaroslav Formánek a Matylda Klapalová ze Slaného, Marie Lhotáková z Kladna,

Spolek pro vojenská pietní místa a Centrální evidence válečných hrobů MO ČR, jejichž databáze jsem při práci využil,

… a všichni další, na které jsem mohl v průběhu let zapomenout a kterým se za toto opomenutí omlouvám.

Zmínil jste sponzory a nezmínil autory fotografií. Můžete je jmenovat?

Vydání knihy finančně podpořilo Ministerstvo obrany ČR, spolek Wotrubia a pak kromě mě to jsou Ing. Jindřich Trejbal, František Vejr, Ing. Radek Štěpán, obec Třebichovice, obec Tuchlovice, městys Peruc, obec Ruda, Jan Bartoníček, Roman Klusák, Ing. Petr Hořejší, obec Knovíz, obec Žižice a jeden dárce, který si přál zůstat veřejnosti utajený.

Autory fotografií jsou Jiří Jaroch, Pavel Vychodil a já sám, pokud není v knize uvedeno jinak.

Obsahuje kniha vše, co jste si předsevzal?

Výsledný rozsah výrazně překonal moji původní autorskou představu, a tak se zde neobjevily některé další obce či více medailonků vybraných mužů (které jsem měl původně připravené), ač by si to jistě zasloužili. Nejsou zde, kromě tří výjimek, ani původně uvažované medailonky vojáků, kteří válečné období přežili.

I bez toho však kniha neztrácí nic na svém vyznění a mohu jen doufat, že hutný obsah podnítí další zájem o jména dávno mrtvých mužů a jejich osudy. Především v obcích, odkud pocházeli či kde žili. A že se postupně objeví další dokumenty či fotografie, dosud uchovávané v rodinách pozůstalých, které osudy některých zemřelých vojáků z regionu doplní.

Budete se tedy tématu Velké války věnovat i nadále?

Rozhodně ano. Poznávání minulosti nikdy nekončí. I proto budu rád, když mi lidé umožní seznámit se s dalšími fotografiemi či památkami na jejich předky v c. a k. či legionářské uniformě. Uvítám, když mě budou kontaktovat na bartonickovi@iol.cz či 723 460 433.

Zaujali Vás, kromě konkrétních jmen, zmiňovaných již v minulém textu, i další vojáci, uvedení v knize?

Kromě námořníka Jaroslava Šrajera, šikovatele Bohuslava Peterse a zdravotníka Josefa Kolského obsahuje kniha celou řadu dalších neznámých válečných osudů. Některé jsou rozepsány v medailoncích, jiné nikoliv.

Třeba zvoleněveský rodák Karel Rieger, středoškolský učitel žijící před válkou v Brně. Válečnou službu sice nastoupil až v srpnu 1915, ale jako poručíkovi praporu polních myslivců č. 17 (do hodnosti byl jmenován s platností od 1. srpna 1917) mu bylo opakovaně vysloveno nejvyšší pochvalné uznání za jeho znamenité služby a statečné chování před nepřítelem. To se rovnalo udělení stříbrné Vojenské záslužné medaile (Militär-Verdienstmedaille, známé jako Signum laudis), a zároveň mu byly dvakrát uděleny meče za statečné chování před nepřítelem. Z italského bojiště je od 13. června 1918 veden jako nezvěstný z bojů o průsmyk Tonale v jižních Tyrolích. Místo jeho posledního odpočinku zůstalo neznámé a za mrtvého byl později prohlášen brněnským soudem.

Jeho prapor byl následně přesunutý do Francie, kde by se teoreticky býval mohl setkat s mým dědou Františkem Hořejším z Otrub, odvedeným do války roku 1916 po úspěšně vykonané mimořádné maturitní zkoušce na Vyšší hospodářské škole v Roudnici nad Labem. Ten na této frontě též bojoval, ale vrátil se domů živý. O život (a předtím o statek a další rodový majetek) ho připravil až komunistický režim v dubnu 1953 v PTP na Slovensku.

Zlonický rodák Rudolf Brož, bankovní úředník a nadporučík praporu polních myslivců č. 20, padl 10. října 1916 na výšině Javoršček na Sočské frontě. O jeho schopnostech svědčí, že již v prosinci 1914 obdržel Bronzovou vojenskou záslužnou medaili na stuze Vojenského záslužného kříže (Militärverdienstkreuz;MVK), v říjnu 1915 Stříbrnou vojenskou záslužnou medaili na stuze MVK, v červenci 1916 pak Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací, a nakonec Řád Železné koruny 3. třídy s válečnou dekorací a meči. Je uveden (možná zde též dodatečně pohřben) na rodinném hrobě na hřbitově ve Zlonicích.

V knize jsou vedle sebe jména vojáků habsburské monarchie i legionářů. Hodnotíte nějak stranu konfliktu, za kterou bojovali?

V knize jsem se zdržel hodnotících soudů. Ty si ponechávám pro návštěvníky přednášek, spojených s popularizací obsahu knihy i některých válečných osudů. Musím však konstatovat, že naši předkové v uniformě c. a k. armády nebojovali „na špatné straně“, jak se mnohdy uvádí, ale sloužili své tehdejší vlasti, jak zákony kázaly jim. Byli povoláni do války a splnili svoji přísahu.

Uvažujete tedy o přednáškách na téma padlých a zemřelých vojáků ze Slánska?

Přednášky nejsou mým primárním cílem, dávám přednost badatelské práci, v případě zájmu se jim však naprosto nebráním. Tématem může být nejen první světový válečný konflikt, či spíše některé vybrané zajímavé momenty z jeho průběhu, ale i osudy jednotlivých obětí tohoto konfliktu z našeho regionu. Doplněné o více vojenských archivních dokumentů, získaných ke konkrétním jednotlivým vojákům.

Své přednášky se vždy snažím přizpůsobit konkrétnímu publiku a jeho znalostem o daném tématu. Cílovou skupinou knihy je široký okruh více i méně odborné veřejnosti. Proto se i v tomto případě budu snažit připravovat přednášky vždy „na míru“ konkrétním požadavkům.

Křest knihy, připravený na 22. dubna byl odložen na 3. červen?

Bohužel ano, i když mě to mrzí. Slavnostní křest knihy, spojený s mojí přednáškou, je tedy nově připraven na úterý 3. června od 18 hodin v přednáškové místnosti slánské knihovny. Všichni zájemci jsou srdečně zváni. Vstup je zdarma, což je nepsaná tradice u akcí pořádaných spolkem Wotrubia již více než dvacet let.

Děkuji za rozhovor.

Zkrácená verze rozhovoru byla pod stejným titulkem zveřejněna v tištěné verzi Slánských listů v květnu 2025 na straně 1 a 7.

Libor Pošta
01. 05. 2025, 12:08

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.