

Originál kamene zůstane bezpečně vystaven ve venkovních prostorách muzejního atria. (foto: Martin Nič)
Ačkoliv Loskotův kámen nepatří mezi pravé středověké smírčí kameny a pochází z mladší doby, než kdy byly tyto památky běžnou součástí trestního práva, jde o mimořádně pozoruhodný pomníček především díky silnému příběhu, který se k němu váže.
Pomníček má podobu šedorůžového pískovcového monolitu. Nad úroveň terénu původně vystupovala asi 65 centimetrů vysoká část, v horní čtvrtině po obou stranách zkosená. Šířka nadzemního kvádru činila přibližně 47 centimetrů, tloušťka kolem 20 centimetrů. Lícová strana nese tesaný kříž, v jeho spodní rozšířené části je vytesán nápis: ZDE VZAL SVE KONCE GIRZI LOSKOT.
V roce 1753 zde při stavbě císařské silnice pracovali dva muži – Jiří Loskot ze
Bdína u Mšece a Blažej Jakeš ze Slaného. Oba se ucházeli o přízeň dívky jménem
Liduška, která si vybrala Loskota. Jeho sok v lásce tuto skutečnost neunesl. Dne 13. července 1753 Blažej Jakeš úmyslně nařezal prkna dřevěného mostku přes
roklinu. Když po něm Jiří Loskot projížděl s povozem, konstrukce se pod ním
prolomila. Mladík se i s nákladem zřítil dolů a na místě zahynul.
Úředně byl incident prohlášen za nešťastnou náhodu bez cizího zavinění. Jen
málokdo se však s takovým vysvětlením dokázal smířit. Zdrcený otec Jiřího
Loskota nechal na místě tragédie vztyčit kamenný pomníček na památku synovy
smrti.
Liduška místo svatby stanula nad rakví svého milého. Svět, který si s Jiříkem vysnili, se jí zhroutil. Nedokázala dál žít v místech, kde plánovali společnou budoucnost, ani chodit po nové cestě, u níž její láska naposledy vydechla. Zřekla se světského života a odešla do kláštera, kde se stala řádovou sestrou Agátou.
Roku 1766 se před vraty špitálu U milosrdných zhroutil vysílený žebrák. Uložili jej na lůžko a péčí o něj pověřili nejlaskavější sestru kláštera. Byla
jí právě sestra Agáta – Liduška Procházková. V horečkách umírající muž prosil, aby ho dovedli domů, aby mohl požádat rodiče
i dívku, které ublížil, o odpuštění. Chtěl se vyzpovídat ze strašného činu,
který prý kdysi spáchal u Slaného. Protože převoz nebyl možný, začal se
zpovídat právě sestře Agátě. Teprve tehdy Liduška v troskách lidské bytosti poznala Blažeje Jakeše.
Pochopila, jak krutý a zbídačený život jej potkal. Než vydechl naposledy,
odhalila mu svou totožnost a za sebe i za Jiříka mu odpustila.
O jeho osudu poté přinesla zprávu oběma rodinám. Rodiče Blažeje Jakeše – Josef
a Rozálie – nedaleko svého domu nechali vystavět kapli U Čtrnácti pomocníků,
kde se poté sloužily mše za duši jejich nešťastného syna.
Až do roku 2006 stával kámen u dnes již nepoužívané staré silnice ze Slaného
přes Lotouš směrem na Louny a Písek. Nacházel se v místě, kde se kdysi k
silnici připojovala polní cesta, dávno rozoraná a pohlcená polem. Ve stinném
dolíku, zarostlém křovím, kopřivami a vysokou trávou, zůstal pomníček po léta
zapomenutý a téměř neviditelný. Nová silnice byla mezitím vedena o několik
stovek metrů dál a tudy už neměl nikdo důvod chodit. Když pak jednoho dne kámen
z opuštěného místa zmizel, zdálo se, že je nenávratně ztracen.
Teprve díky náhodě jej v létě 2017 objevil Martin Nič na dvoře jednoho stavení
v Královicích. Následovala náročná renovace v dílně Pavla Kytky, která trvala
několik let.
Slavnostní odhalení opraveného pomníčku se uskutečnilo ve čtvrtek 29. ledna v atriu Vlastivědného muzea ve Slaném za účasti zástupců města, historiků i veřejnosti. Mezi hosty nechyběl ani dlouholetý vedoucí odboru památkové péče ve Slaném Vladimír Přibyl a rovněž potomci rodu Loskotů.
Aleš Maxima
05. 02. 2026, 20:37
Sportovní zpravodajství 
18.67%
Putujeme po vesnicích
20.67%
Příběhy zdejších lidí
21.67%