• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Obětí tragické nehody se stal člověk s velkým srdcem

Rudolf s jednou z klientek novostrašecké Oázy.

V pondělí 2. června jsem byl navštívit mojí maminku, o kterou se, a nejen o ni, skvěle stará personál oddělení Oáza v Domově pro seniory v Novém Strašecí, a tradičně se těšil na to, jak budu po svém vstupu do Oázy přivítán jak mojí mamkou, tak i tamním personálem, včetně Rudolfa Ruse z Pochvalova. Toho jsem považoval, vzhledem k tomu, s jakou láskou a odhodláním vykonával tuto nelehkou práci a jak svým děvčatům stále a všemožně pomáhal, za skvělého a velmi obětavého člověka. Chyběla mu snad jen svatozář nad hlavou.

Já jsem si s ním výborně rozuměl a měli jsme i řadu společných zájmů. On byl „tichý blázen“, já ještě větší, a kromě rybářských zážitků jsme spolu často hovořili i o různých zahradnických fíglech.

Výše uvedené pondělí jsem mu v mobilu ukazoval fota pěkných kaprů, které jsem nedávno chytil, a on si jen povzdechl a řekl: „Ach jo, takoví pěkní kapři, a já nechytím ani toho chcípáka. Já jsem mu hned slíbil, že jeho nelichotivou bilanci v lovu kaprů co nejdříve vylepšíme a zajedeme spolu někam na ryby. Na ně jsme ale už, bohužel, nevyjeli...

Když mi děvčata při následné návštěvě Oázy sdělila, že Rudolfa už nikdy neuvidím, protože se stal obětí nedávné dopravní nehody u Nového Strašecí, tak mé srdce bolestivě zasáhl ostrý šíp. A pak mně bylo hodně smutno.

Ještě více smutno mně bylo poté, když jsem se pak v různých médiích dočetl, že havaroval a vážně se zranil jeden z nejúspěšnějších českých podnikatelů a jeden z nejbohatších Čechů, ale o tom, koho na silnici u Nového Strašecí zabil, jsem se dočetl jen to, že „řidič druhého vozidla nepřežil“. A tak bych chtěl obraz médií aspoň trochu napravit těmito slovy: „Výrobce gramodesek z Loděnice u Berouna je určitě úspěšný podnikatel a jistě má i velké jmění. Rudolf Rus měl však velké srdce, a to je, alespoň pro mě, mnohem cennější, než nějaké jmění.“

Děvčata z Oázy na Rudolfa nedala dopustit. O tom, jak ho vnímala, asi nejlépe vypovídají jejich následující slova.

Dne 4. června nás navždy opustil náš milovaný kolega, přítel a člověk s nesmírně zlatým srdcem – Ruda, kterému jsme s láskou říkaly Rudánek. Zemřel ve věku 61 let při tragické dopravní nehodě nedaleko Nového Strašecí, když se vracel domů z práce. Život mu vzal bezohledný řidič pod vlivem alkoholu. Byl to okamžik krutý, nespravedlivý a nepochopitelný.

Rudánek s námi pracoval „jen“ dva roky, ale v našich srdcích zůstane už navždycky. Říkal nám ,Moje děvčátka‘ a my jemu ,Náš Rudánek‘. Byl to člověk, který nehledal slova, aby byl slyšet. My jsme ,slyšely‘ v jeho laskavých činech, ve vlídném pohledu, v ochotě pomoci tam, kde bylo třeba. Pracoval jako pečovatel a svou práci dělal celým svým srdcem. Byl světlem tam, kde byla tma.

Miloval svoje rajčata, pěstoval je s takovou láskou, jakou rozdával i lidem kolem sebe. Když dozrála, vozil nám je do práce. Vždy s úsměvem a se slovy: ,Vemte si domu, děvčátka.‘ Byla to víc, než jen zelenina, byl to důkaz jeho dobrého srdce a jeho radosti z darování.

Jeho náhlý odchod zanechal za sebou prázdné místo, které nelze zaplnit, ale to, co v nás ,zasel‘, v nás poroste dál. V každé vzpomínce, v každém gestu, které uděláme v jeho duchu – tiše, nezištně a s láskou.

Ani tisíc slov nedokáže vyjádřit, jak nám všem chybíš. Myslíme na Tebe. Tvoje děvčata z Oázy. I vzkaz jednoho z děvčat mluví za vše: „Rudo, jsem di vděčná. Za všechno. Jednou se zase uvidíme. Tvoje Monča.“

Libor Pošta
08. 06. 2025, 09:16

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.