• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Areál zlonického pivovaru bude s velkou pravděpodobností opět v majetku městyse. Bude se v něm vařit pivo či nikoliv?

Starosta Zlonic Martin Kratochvíl: „To, zda se v tomto pivovaru bude vařit pivo, nevím. Uvidíme, s jakými návrhy přijdou zástupci společnosti Revival of the Titanic s.r.o.“ Foto Libor Pošta

Areál zlonického pivovaru bude s velkou pravděpodobností opět v majetku městyse. Bude se v něm vařit pivo či nikoliv?

Dne 14. dubna 2023 se novým vlastníkem areálu zlonického pivovaru stala společnost Revival of the Titanic s.r.o., a noví vlastníci přišli do Zlonic s vizí vařit zde opět pivo, pod značkou Panaczech, a poměrně zchátralý areál starého pivovaru postupně zrenovovat. K naplnění těchto cílů ale nedošlo, a je velmi pravděpodobné, že areál zlonického pivovaru bude zase v rukou městyse Zlonice. Co se stalo? To mně sdělil přímo starosta Zlonic Martin Kratochvíl.

Vraťme se do března 2023, kdy zástupci společnosti Revival of the Titanic s.r.o. nejen zastupitelům, ale i občanům městyse, představili velmi ambiciózní plán. Můžete nám ho přiblížit?

Ano, dne 9. března 2023 se konalo 4. zasedání zastupitelstva městyse Zlonice, a sál Památníku Antonína Dvořáka praskal doslova ve švech. Zatímco na běžná jednání dorazí zpravidla jen několik občanů, tentokrát přišlo na 80 až 90 lidí. Tématem byla budoucnost zchátralého panského pivovaru.

Před zastupitele a veřejnost předstoupil jednatel společnosti Revival of the Titanic s.r.o. Ondřej Vrkoč se svými společníky Karlem Chotkem a Ondřejem Jilemnickým. Představili ambiciózní vizi značky Panaczech. Prezentovali se jako zavedený craftový minipivovar, vyvážející do Velké Británie, Finska či Chorvatska. Zlonice se měly stát novým domovem jejich kompletní produkce po stěhování z Dolních Měcholup.

Zástupci výše uvedené firmy tvrdili, že nákup areálu za 10 milionů korun i veškeré investice pokryjí z vlastních zdrojů, bez nutnosti bankovních úvěrů. Avizovali dovoz moderní technologie z Finska za 12 milionů Kč s cílem zahájit vaření už na jaře 2024. Slibovali vznik pracovních míst, zakázky pro místní řemeslníky, prodej piva „ze dvora“ a zařazení Zlonic na mapu pivní turistiky.

Vedení obce vidělo příležitost zachránit historický, ale dlouhodobě prodělečný areál, kde nájmy nepokrývaly ani základní údržbu. Výtěžek z prodeje měl navíc posloužit k dofinancování plánované čistírny odpadních vod (ČOV).

Vše vypadalo skvěle, a tak k podpisu smlouvy došlo docela rychle…

O prodeji areálu rozhodovalo zastupitelstvo následně na dalším zasedání. Kupní smlouva a prodej za kupní cenu 10 000 000 Kč byly schváleny 9 hlasy ze 13 přítomných zastupitelů (čtyři hlasy byly proti, na přijetí usnesení stačí 8 hlasů). Bytové domy a strategické pozemky si městys ponechal ve svém vlastnictví. K podpisu smlouvy došlo 14. dubna 2023.

Velmi důležité bylo pro městys „nastavení“ kupní smlouvy. Kdo kupní smlouvu připravoval, či sestavoval?

Text celé kupní smlouvy včetně specifických ochranných mechanismů jsem připravoval sám a svým rozsahem zabírala pouhé dvě strany A4. Chtěl jsem mít stoprocentní jistotu, že Zlonice nebudou tahat za kratší konec provazu, pokud by velkolepé plány investora selhaly a pivovar neskončil u třetí strany, která by nebyla ničím vázána. Sestavoval jsem smlouvu tak, aby byla takovým ochranným štítem městyse.

Co je klíčovou pasáží této smlouvy?

Je to rozvazovací podmínka v článku 5 smlouvy: „Neuvaří-li kupující v období od třetího do pátého roku od prodeje alespoň 1 000 litrů piva měsíčně v nemovitosti, pozbývá tato kupní smlouva platnosti. Prodávající nabyde zpět nemovitost (...) a kupujícímu do jednoho měsíce vyplatí pouze 100 000 Kč z kupní ceny zpět...“

Zastupitelstvo toto znění schválilo bez nutnosti externích právních posudků. Dnes mohu s nadsázkou, ale i nesmírnou úlevou říct, že šlo o můj osobní „právní vrchol“ – právě toto striktní ustanovení se o tři roky později ukázalo jako naprosto klíčové, a areál starého pivovaru je stále jen mezi smluvními stranami. V kombinaci s dalším to zastavilo exekuci pivovaru.

Po podpisu smlouvy se ale dlouho nic nedělo a „rozjezd“ firmy byl dosti liknavý…

Ano, po úvodní oslavě a pompézních slovech nastal v pivovaru hluboký útlum. Práce na rekonstrukci nezačaly a v areálu panoval klid. Vedení městyse se v průběhu roku a půl opakovaně dotazovalo, kdy začne slibovaný harmonogram platit. Jednatel Ondřej Vrkoč v telefonátech sliboval oficiální stanovisko a písemné vyjádření, k městysi však žádný konkrétní dokument nedorazil.

Teprve v létě 2025, zhruba po dvou a čtvrt roce od prodeje a pod tlakem blížící se tříleté smluvní lhůty, se v areálu začalo reálně něco dít. Místní tisk i sociální sítě v srpnu 2025 zaznamenaly stěhování technologie z Prahy, montáž vybavení a přípravu varen. Zvenčí to vypadalo jako vytoužený restart tradice, v zákulisí však projekt stál na hliněných nohou.

Co se pod těmi hliněnými nohami „skrývalo“?

Docela „krutá“ realita provozu. Přestože do areálu dorazila technologie a začaly vznikat první várky (např. svrchně i spodně kvašená piva Thor či Loki), pivovar si ani po letech nezřídil vlastní trvalou vodovodní přípojku z hlavního řadu. Areál fungoval na provizorním podružném napojení z obecního objektu – v praxi šlo o zhruba třicetimetrovou hadici, taženou pod městskými byty u sladovny.

V lednu 2026 toto improvizované vedení zamrzlo a prasklo. Jednatel žádal obec o rychlou výměnu potrubí, aby bylo možné mýt sudy a vařit. Kvůli neplacení faktur za vodu musel městys dokonce přistoupit k dočasnému odstavení dodávky, na což vedení pivovaru reagovalo naléhavými sliby úhrady „do konce týdne“, aby nepřišlo o odběratele.

V době, kdy společnost směřovala do exekucí, vedl pivovar s obcí detailní korespondenci a žádal kompenzaci stočného ve výši 17 349 Kč. Argumentoval tím, že odebranou vodu z řadu nevypouští do kanalizace, protože ji zavařil do piva a sodovek Panáček či Bacili.

Úspěšné veřejné promítání hokejového šampionátu v areálu na jaře 2026 sice potěšilo místní fanoušky, šlo však o poslední pozitivní moment před finálním vyvrcholením finančních potíží provozovatele.

Po Zlonicích pak začala „putovat“ fáma o katastru, a v městysi se začaly rojit dotazy, proč předkupní právo a zákaz zcizení nebyly v katastru nemovitostí zapsány hned v roce 2023.

K tomu bych řekl jen to, že šlo důsledný postup dle schválené smlouvy. V článku 3 smlouvy bylo výslovně stanoveno, že návrh na vklad se podává výhradně na vlastnické právo kupujícího. Vedení obce nemůže překračovat mandát schválený zastupitelstvem. Kupující v článcích 8 a 10 se zápisem předkupního práva souhlasil, prodávající tím však nebyl zavázán podávat takový vklad na vlastní vrub ihned. Šlo o platný smluvní (závazkový) vztah.

Důležitý byl i aktivní krok městyse na podzim minulého toku…

Ano, to byl velmi důležitý krok. Jakmile vyvstaly pochybnosti o platební schopnosti investora a zaznamenali jsme návrhy na insolvenci, městys 29. září 2025 podal na katastrální pracoviště ve Slaném návrh na vklad předkupního práva.

Katastrální úřad však vklad rozhodnutím ze dne 22. ledna 2026 zamítl. Zjistil totiž, že společnost Revival byla již od 16. září 2025 omezena exekučním příkazem soudního exekutora JUDr. Romana Chaloupky a měla ze zákona zákaz disponovat s majetkem. Zápis do katastru tak byl zmařen kvůli dluhům investora, nikoliv nečinností městyse.

Takže hrozilo to, že pivovar skončí v exekuční dražbě a získá jej spekulant či cizí věřitel.

To byla dosti reálná hrozba, a proto vedení městyse v zastoupení advokáta JUDr. Tomáše Těmína, Ph.D. zahájilo právní kroky. Městys podal vylučovací žalobu proti exekuci (čímž byla dražba zablokována) a určovací žalobu na určení vlastnického práva zpět obci.

Firma Revival čelila dvěma insolvenčním návrhům, které hrozily celé řízení zmrazit. Právní zástupce městyse však u Krajského soudu v Praze vybojoval pokračování sporu, takže se řízení nezastavilo.

Společnost Revival of the Titanic s.r.o. si kvalifikovanou soudní výzvu převzala do datové schránky dne 14. května 2026, ve stanovené 30denní lhůtě se však k žalobě nevyjádřila. Dnem 16. června 2026 nastala zákonná fikce uznání nároku.

A pak padl rozsudek, který Vás určitě potěšil…

To nepopírám. Soudkyně JUDr. Jarmila Tůmová vyhověla žalobě v plném rozsahu a určila, že výlučným vlastníkem všech klíčových pozemků a budov pivovaru (parc. č. 748/3, st. 10/3 vč. č.p. 212, st. 11/1 bez č.p., st. 14/1 vč. č.p. 3 a st. 14/2 vč. č.p. 2) je městys Zlonice. Žalovaná strana navíc musí uhradit náklady řízení ve výši 17 140 Kč. Do řízení se zapojili i společníci a věřitelé rodiny Attlů jako vedlejší účastníci, na procesní výsledek to však vliv nemělo.

Jak na tento rozsudek reagovala protistrana?

Po vydání rozsudku zaslal jednatel Ondřej Vrkoč e-mail s kopií varných listů a přehledem výstavu, kterými dokládá, že pivo v areálu vařil, a podmínku o minimálním objemu 1 000 litrů měsíčně tak fakticky považuje za splněnou. To už ale bylo pozdě.

Myslím si, že k celé situaci byste měli přistupovat věcně…

To jistě. V pivovaru nějaká produkce pivovaru reálně probíhala, podmínka mohla být fakticky naplňována. Z procesního hlediska ji však společnost v soudním řízení včas neuplatnila a neprokázala z důvodu vlastní nečinnosti (protistrana poukazuje na komplikace s datovou schránkou). Také jsem očekával, že množství uvařeného piva bude doloženy prostřednictvím dokumentů odevzdávaných celní správě a přiložených k danému soudnímu řízení atd..

Deklarovala protistrana nějaké právní kroky?

Ano, zástupci pivovaru deklarovali, že v případě nedosažení shody zvažují možnost domáhat se kompenzace za zhodnocení areálu a investice do rekonstrukcí, které odhadují na zhruba 12,5 milionu korun.

Pro městys je klíčové, že nemovitost je právně zajištěna a chráněna před exekučním prodejem třetím stranám.

A jeden právní krok již učinili, podali odvolání. Jaké jsou dle Vás jejich šance, když toto odvolání nepodali v termínu, který stanovuje zákon?

Ano, protistrana podala odvolání, ale ne ve stanovené 15dení odvolací lhůtě, takže již z tohoto důvodu by neměl soudní spor dále pokračovat. A navíc odvolatel již nemůže nově otevírat samotný skutkový spor (například dokazovat, zda pivo vařil, či nikoliv), ale může namítat pouze zásadní procesní vady řízení.

Co bude dál? Co bude dál po jednání zastupitelstva městyse, na kterém byli přítomni i zástupci protistrany, kteří vedení městyse nevybíravě napadali, a nechovali se zrovna uctivě?

Před tímto jednáním jsem si osobně říkal, že pokud protistrana předloží hodnověrné doklady o reálném provozu i investicích, jsem připraven k věcnému a korektnímu jednání o dalším řešení tak, aby byl v prvé řadě ochráněn obecní majetek, účel smlouvy a zároveň zohledněna fakta o skutečném dění v pivovaru. Po posledním zastupitelstvu si nejsem jist, zda to má smysl a jak na věc budou chtít pohlížet budoucí zastupitelé.

Jaké jsou tedy nyní vaše postoje k zástupcům společnosti Revival of the Titanic s.r.o., k jejich reakcím, jednání, aktivitám?

Poslední setkání mě zklamalo, mlčeti zlato. Těžko se budou nyní hledat řešení. Za mě je priorita dlouhodobá prosperita a růst Zlonic. Nikoliv okamžitý zisk přinášející následné starosti. A dokáži pochopit mnohá úskalí podnikání, sám je znám. Od včerejška přemýšlím o různých variantách, co dál, když dopadne soud tak či onak. Není mým cílem potopit Titanic (Revival of the Titanic). Nicméně budou volby, přijdou noví zastupitelé a je otázka, zda vůbec budu moci do dalšího osudu pivovaru promlouvat. Nyní je pro mě podstatná situace, že městys netahá za kratší konec provazu a bude mít vše ve svých rukou, či minimálně zůstane vše tak, jak káže smlouva.

Libor Pošta
17. 09. 2026, 16:35

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.