Městská hvězdárna
ve Slaném

     Léto na severní polokouli tak trochu paradoxně panuje v období, kdy je Země od Slunce nejdále, neboť více než na vzdálenosti obou těles záleží na úhlu dopadu slunečních paprsků. Slunce 21. června dosáhlo maximální výšky nad obzorem (Slunce dosáhlo obratníku Raka) a od tohoto dne se vrací zpět k nebeskému rovníku, který protne 22. září při podzimní rovnodennosti. Deštivý a nezřídka chladný červen nám mnoho šancí pozorovat noční oblohu nenabídl, doufejme tedy, že v průběhu prázdnin tomu bude právě naopak.
     

     Ještě začátkem července Slunce nesestupuje více než 18° pod severní obzor, což znamená, že u nás nenastává pravá astronomická noc, ale pouze astronomický soumrak. V tomto období se u nás nikdy úplně nesetmí. Obloha je slabě osvětlena slunečním světlem rozptýleným v atmosféře, proto nejsou vidět nejslabší hvězdy. Na 50. stupni severní zeměpisné šířky nenastává astronomická noc v termínu od 31. května do 10. července 2009. Těsně po západu Slunce spatříme na červnové obloze planetu Saturn. V červenci končí pro Saturn období výhodných pozorovacích podmínek a v průběhu srpna bude nepozorovatelný. Saturn se objeví potom až na ranní obloze v průběhu ledna 2010. Saturn je bezpochyby nejkrásnější planetou sluneční soustavy. Vděčí za to soustavě prstenců, které můžeme spatřit i v malém dalekohledu. Saturnovy prstence tvoří velmi tenká (pouze několik set metrů) vrstva drobných částic tvořených krystalky ledu, kosmického prachu až po balvany několikametrových rozměrů, které obíhají kolem planety ve tvaru prstence jako obrovská soustava miniaturních měsíců. Protože jsou prstence skloněny k rovině Saturnovy dráhy, můžeme je v průběhu let pozorovat z nadhledu či z podhledu. Prochází-li rovina Saturnova rovníku a prstenů Zemí, jeví se prsteny ve větších přístrojích jako velmi tenké a v menších postupně mizí. K podobné události dochází jednou za 15 let. Saturnovy prstence se 4. září zcela uzavřou, protože jejich rovina prochází Zemí. Poté se k nám začne naklánět severní strana prstenců. Saturn v tu chvíli bude bohužel blízko konjunkce se Sluncem, a proto bude úkaz nepozorovatelný. Nenechte si tak podívanou na mizející prstence ujít. Zatímco pozorovací okno pro planetu Saturn v srpnu pomalu končí, tak nejlepší pozorovací podmínky nastanou pro další obří planetu - Jupiter. Planeta je 14. srpna v opozici se Sluncem, takže je viditelná po celou noc, zatímco Saturn spatříme už jen večer velmi nízko nad obzorem. Planeta Jupiter patří mezi planety, které je možné na obloze nalézt pouhým okem. Pro detailnější pozorování se ovšem bez dalekohledu neobejdeme. Jupiter je největší a na detaily bezesporu nejbohatší planeta, která se kdy zrodila v okolí Slunce. Asi první, co vás v dalekohledu zaujme, však nebude Jupiter sám, nýbrž čtyři jeho největší satelity: Ió (čti ijó), Europa, Ganymed a Kallistó. Nejpozoruhodnějším objektem pozorovatelným v Jupiterově atmosféře je Rudá skvrna, obrovský oblačný vír, který zde setrvává již po dobu několika století. Je to jistá obdoba pozemské tlakové výše (anticyklóny), ovšem nesrovnatelných rozměrů. Rudá skvrna má eliptický tvar o délce až 50 000 kilometrů. Dne 6. srpna ve 23 hodin můžeme nad východním obzorem pozorovat zajímavé setkání Jupiteru s Měsícem, Jupiter bude 2,5° jižně. Již koncem července na noční obloze začínají objevovat meteory - Perseidy. Tradiční letní podívané pro astronomy i romantiky bude tentokrát přát i postavení Měsíce. Maximum meteorického roje Perseid nastane před půlnocí z 12. na 13. srpna. Měsíc bude v poslední čtvrti, takže bude teprve vycházet. Bohužel radiant roje bude v maximu ještě poměrně nízko nad obzorem. Průměrná hodinová frekvence v maximu bude 100 meteorů.

     Pozorovatele pod letním nebem na první pohled uchvátí krása Mléčné dráhy, která se klene vysoko nad obzorem a horizont protíná kdesi pod souhvězdím Střelce. Základním orientačním vodítkem na letní obloze je Letní trojúhelník složený z hvězd Vegy, Denebu, a Altairu. K nápadným souhvězdím letní oblohy patří také Herkules, který už v červnu stoupá velmi vysoko až k nadhlavníku. Herkules je pátým největším souhvězdím oblohy. Nalezneme jej mezi Lyrou a Severní Korunou. Hercules je latinské jméno pro největšího řeckého hrdinu Hérakla. Hérakles byl syn Diův a Alkménin, který proslul svou silou a nebojácností. Byl obdařen nadlidskou silou, odvahou i důvtipem a byl vzorem pro hrdinu a muže. Tento řecký polobůh byl stvořen při jednom z mnoha záletů nejvyššího boha Dia. Ten na sebe vzal podobu manžela pozemské ženy Alkmene, čímž se mu podařilo dosáhnout svého a tak byl stvořen největší hrdina světa. První dáma Olympu a manželka Dia, bohyně Héra, která žárlivě střežila každý Diův krok a jeho milenkám i nemanželským potomkům připravovala mnohé strázně a komplikace, řádně s chutí a záští promíchala Héraklovým osudem. Mocný otec věděl, že pokud se novorozený Hérakles nenapije Héřina mateřského mléka, nemůže být přijat mezi nesmrtelné, a proto svého nemanželského syna své ženě podstrčil. Héra však odtrhla novorozeného Herakla od svého prsu a proud mateřského mléka, který poté rozstříkl po nebeské klenbě, dal podle řeckého mýtu za vznik Mléčné dráze. Již od narození byl Hérakles nenáviděn svou macechou. V životě mu způsobila mnoho zla, počínaje dvěma hady, které poslala na Hérakla, aby ho uškrtili, když byl ještě v kolébce, usmrcením Héraklovy ženy i s dětmi nekonče. Během svého života vykonal mnoho hrdinských činů, z nichž nejvýznamnější bylo splnění dvanácti těžkých úkolů, které mu, jak jinak než na popud Héry, uložil mykénský král Eurystheus. Mezi tyto činy patří například přemožení Nemejského lva, vyčištění Augiášových chlévů, či zabití Hydry. Mnoho jeho obětí také získalo své ztvárnění v podobě souhvězdí (Lev, Hydra, Rak, atd.). Nakonec byl Hérakles přece jenom po své smrti přijat na Olymp a získal si své místo i na hvězdném nebi. Centrální část souhvězdí je tvořena hvězdami éta, dzéta, epsilon a pí Herculis a bývá nazývána jako Květináč či Klíčová dírka. Nejjasnější hvězdou souhvězdí je však alpha Herculis - Ras Algethi. Jméno je arabského původu a znamená - Hlava klečícího. Jde o rudého veleobra, který je jednou z největších známých hvězd. Je spektrální třídy M5, v průměru je asi 400 až 600krát větší než Slunce a 10 000krát svítivější. Mění jasnost od 3,0 do 4,0 mag v periodě 180 dnů. Alpha Herculis tvoří se slabší oranžovožlutou hvězdou vizuální dvojhvězdu, obě hvězdy přitom spolu fyzicky nijak nesouvisí. K nejnápadnějším z objektů vzdáleného vesmíru v souhvězdí Herkula patří kulová hvězdokupa M13. Často je tato hvězdokupa jedním z prvních objektů pozorovaných nadšenými hvězdáři, kteří pátrají po nebeských zajímavostech. Hvězdokupu M13 objevil Edmond Halley v roce 1714, když se všiml, že je za dobrých podmínek viditelná i pouhým okem. Charles Messier ji do svého katalogu zahrnul 1. června 1764. M13 je kolosálním domovem více jak 100 000 hvězd, rozprostírá se přes 150 světelných let, leží ve vzdálenosti 25 100 světelných let od Slunce a je více jak 12 miliard let stará. V blízkosti centra této hvězdokupy je koncentrace hvězd 500krát vyšší než v jejím okolí. Hvězdokupa M 13 se stala prvním objektem, ke kterému byla vyslána radiová zpráva o Zemi určená pro mimozemskou civilizaci. Stalo se tak v roce 1974 při otevření observatoře v Arecibu. Souhvězdí Herkula je také zajímavé pro svou četnost objevů planetárních systémů. Z celkového počtu sedmi objevů exoplanetárních soustav, můžeme pomocí metody tranzitní fotometrie pozorovat čtveřici z nich: HD149026 b, TrES-3 b, TrES-4 b a HAT-P-2 b. U poslední jmenované exoplanety HAT-P-2 b se podařilo v Městské hvězdárně ve Slaném zaznamenat první po objevové pozorování na světě! Přestože byl systém objeven již před 2 roky, dosud jej nikdo na světě neodpozoroval (podle Exoplanet Transit Database). Je to pravděpodobně tím, že hloubka tranzitu je pouhých 0,005 mag a trvání dlouhé - 250 minut. Perioda 5,63 dne nedává mnoho vhodných příležitostí k pozorování během roku. Po zprůměrování je průměrná odchylka od modelové křivky dokonce jen 0,00014 mag! Záznam měření tranzitu exoplanety HAT-P-2 b je mimořádným výsledkem výzkumného programu Městské hvězdárny ve Slaném.
      Zveme Vás v červenci a srpnu k pozorování oblohy vždy od 21:00 hodin. Kromě Měsíce, planety Saturn a Jupiter, si prohlédnete i objekty vzdáleného vesmíru, některé nápadné hvězdokupy a například i barevné dvojhvězdy. Vlahé letní večery jsou ke sledování večerní oblohy přímo ideální. Romantika sama. Jasnou oblohu a pěkný výhled!

Určitě ano

43.30%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.17%

V žádném případě

23.94%