Klikněte zde
Dobré ráno, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je čtvrtek 28. března 2024 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Ukázka z knihy Farářova zpověď

Čtyři sestry a já

Narodil jsem se 4. března 1928 v Sepekově na Milevsku. Rodiče byli drobní zemědělci – domkáři. Otec, František Peterka (23.10.1885 - 20.4.1972), se vyučil zedníkem, ale za mého života se již věnoval pouze zemědělským pracím. Moje matka Anežka, roz. Kolčabová (18.1.1896 - 29.12.1966), bývala služkou u sedláků, v jednom případě však sloužila u nějakých pánů, kteří jezdili na letní byt do Řevnic u Prahy, a tehdy netušila, že se tam její vnučka provdá a já že tam budu jezdit na návštěvu, zatímco budu sloužit v obci podobného jména - v Řevničově. Peterků bylo v Sepekově několik, a tak se u nás říkalo „U Peteráků“. Měl jsem čtyři sestry - Marii (1919 - 1992), Anežku (1921 - 1980), Anastázii (1922 - 2003) a Růženu (1924 - 1924). Zůstal jsem zde na světě už jen já sám…

Na dětství rád vzpomínám, byl jsem stále mezi dětmi. Společně jsme pásli husy až do mých patnácti let. Sice jsem měl čtyři sestry, ale moc času jsem s nimi v dětství nestrávil. Růženku jsem nepoznal, zemřela brzy po narození. Když mi bylo sedm let, tak nejstarší sestra Marie odešla do služby - byla z ní služka, až nakonec pracovala v nemocnici - v Praze na Bulovce, kde se provdala. Když přijížděla na dovolenou, tak jsme se na ni vždy velice těšili. Anastázie byla vychována u babičky, maminčiny matky, v Hodušíně. Když měla přijít na neděli k nám, tak jsme jí chodili se sestrou Anežkou naproti na půl cesty k babičce to bylo asi šest kilometrů. S námi bydlela jen jeden rok a odešla také do služby, do různých pražských domácností. Někdy ta služba byla dobrá, ale někdy taky ne. Na jednom místě trpěla hodně hlady, a tak jí teta odtud odvedla. Nakonec pracovala jako nakladačka v tiskárně, a v této době se také vdala.

FotoSepekovští ministranti v roce 1938 (autor knihy třetí zleva) 

Moje soužití se sestrami tedy proběhlo tak, jako bych měl jen jednu - Anežku. Tu si ponechávali rodiče doma, aby jednou po nich převzala malé čtyřhektarové hospodářství. Jen asi půl roku byla ve službě u Janáků v Milevsku, kteří měli obchod. Potom už byla stále doma. V sezóně chodila pracovat do cihelny, jindy pomáhala v zemědělství jak u sedláků, tak i v premonstrátském velkostatku.

Do obecné školy jsem začal chodit v Sepekově v září 1934. O tři roky později jsem se stal ministrantem v místním poutním kostele Panny Marie. Dne 1. září 1939, kdy začala druhá světová válka, jsem nastoupil do měšťanské školy v Milevsku a navštěvoval ji příští čtyři roky. Jestliže jsem byl v sepekovské obecné škole trojkařem, tak na měšťanské škole jsem byl klasifikován již lépe a stal jsem se dvojkařem. Na tom ale opravdu nezáleží. Neučíme se pro známky, ale pro život.

Poslední prázdniny jsem částečně prožil již v zaměstnání - v lese. Byla válka a tedy nedostatek pracovních sil, a tak zaměstnávali už i školáky.

Dnes má svátek Taťána
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

43.26%

Spíše ano
graf

17.60%

Spíše ne
graf

15.21%

V žádném případě
graf

23.93%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3005
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát