Kliknte zde
Dobrý večer, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je pondělí 20. listopadu 2017 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Ukázka z knihy Kriminální případy z Kladenska, Slánska a Novostrašecka

Kdo ve třicátých letech vyloupil bytelný trezor ve slánské továrně?

V nočních hodinách, 5.března 1937, byl neznámými pachateli vyloupen ohnivzdorný trezor ve slánské továrně na jízdní kola IWES Josefa Votavy. Lupiči si po vypáčení bytelné pokladny odnesli 21.799 tehdejších korun. Pojďme a pátrejme po 72 letech po pachatelích společně s prvorepublikovými slánskými četníky: vrchním strážmistrem Stanislavem Přibylem a štábním strážmistrem Josefem Stehnijem.

Přízemní budova továrny Josefa Votavy čp.1109 se ve třicátých letech minulého století nacházela na západní straně města Slaného a tvořila roh Tyršovy a Lacinovy ulice. Směrem do Tyršovy se nalézaly výrobní místnosti a do Lacinovy vedla okna ze skladů a kanceláří továrny. Přestože ta byla ulice okresní silnicí, v noční době po ní jezdila auta jen sporadicky.

Pachatelé vnikli do továrny tak, že nejdříve z vlakového nádraží přelezli přes tyčkový plot na pozemek obchodnice s uhlím Josefy Kocmanové, čp. 650 a na její zahradě si vzali dva a půl metru dlouhý žebřík, který byl ještě s jinými dvěma položen u zdi. S jeho pomocí potom lupiči přelezli dva metry vysokou zeď, postavenou na rozhraní pozemku Kocmanové a továrníka Votavy, a vešli neuzamčenými dveřmi na nádvoří továrny. Paklíčem odemkli dveře vedoucí ze dvora do mechanické dílny a vešli neuzamčenými dveřmi do strojovny a odtud do lakovny. V lakovně potom dlátem otevřeli dvoukřídlové dveře a dostali se do skladiště jízdních kol. Vypáčením posunovacího okna v dřevěné stěně prolezli otvorem o rozměru 50 x 80 cm do vedlejší místnosti, kde byly uskladněny různé součástky k bicyklům. Odtud vešli otevřenými dveřmi do třetího skladiště a odsud se malým okénkem ve zdi, 40 x 38 cm velkým, protáhli do první kanceláře. Poté volně procházeli kancelářskými místnostmi, až se dostali do čtvrté kanceláře, kde byl umístěn trezor s penězi...

FotoVyloupený trezor, jak ho na místě činu vyfotografovali slánští četníci. Zdroj: Státní okresní archiv Kladno.

Pachatelé se nejdříve pokoušeli vniknout do trezoru zepředu dveřmi. Za tímto účelem odšroubovali na trezorových dveří kliku s růžicí a následně vzali z věšáku dva plátěné černé pláště a rozprostřeli je na zem vedle trezoru, aby padající popel z jeho mezistěn nezpůsobil hluk. Vzápětí navrtali levou boční stěnu ve výši 10 cm od vrchu trezoru a vylámali ve vrchní stěně otvor o rozměru 36 x 53 cm. Do hořejšího trezoru pachatelé udělali otvor ve vnitřní stěně o velikosti 9 x 9 cm a uloupili z něj částku 2500 Kč, což byly soukromé peníze továrníka Josefa Votavy.

Do spodního trezoru lupiči vylámali otvor 16 x 22 cm a vyňali z něj 30 x 21 x 12 centimetrů velkou příruční železnou pokladnu, ve které bylo uloženo 14 kusů tisícikorunových bankovek, 30 stokorun, 33 padesátikorun, 27 dvacetikorun, 4 desetikoruny, 10 pětikorun a 9 korun v drobných mincí. Celkem bylo ve spodním trezoru 19 299 korun. Po vyloupení trezoru vešli lupiči do kanceláře sousedící se skladištěm a oknem do Lacinovy ulice z továrny upláchli. Pouze na okenním parapetu zanechali po sobě zbytky bláta z obuvi...

Případ loupeže oznámil telefonicky týž den o šesté hodině ranní domovník Josef Bažant ze Slaného, který v továrně bydlel. Na místo vloupání se dostavil okamžitě vrchní strážmistr Stanislav Přibyl se štábním strážmistrem Josefem Stehnijem.

Terezie Bažantová, manželka domovníka, četníkům udala, že 5. března v 5.30 hodin ráno šla uklízet tovární kanceláře. „Jakmile jsem vešla do kanceláře, sousedící se skladištěm, zpozorovala jsem, že okno vedoucí na ulici je pootevřeno a trezor je vypáčen. Řekla jsem to hned mému manželovi a ten telefonicky vyrozuměl majitele továrny Josefa Votavu, který bydlí v Kvíčku, a nato četnickou stanici ve Slaném.“

Je paradoxní, že domovník ani jeho manželka si v noci ničeho nevšimli, přestože lupiči řádili vedle jejich bytu. „V noci jsme s manželem ničeho nepozorovali, ač máme svou ložnici těsně vedle kancelářské místnosti, v níž je umístěn trezor. Večer 4. března v osm hodin večer jsem kancelářské místnosti uzamkla a uzavřela okna,“ uvedla paní Bažantová.

Arnošt Hering ze Slaného, účetní z Votavovy továrny, tehdy uvedl: „Dne 4. března o 18. hodině jsem vkládal částku ve výši 19. 99 Kč do příruční pokladny a tuto jsem následně uložil do spodního trezoru. Trezor pak sama manželka továrníka Anna Votavová uzamkla. Příruční pokladna byla zakoupena před 14 dny.“

Slánští četníci se vydali po stopách lupičů. Nejdříve vyslechli Josefa Dundra, strojníka z Podlešína, který v tu noc konal službu jako železniční zřízenec ve strážním domku, nacházejícím se u silničního přejezdu, poblíž nádraží. „Asi před čtvrtou hodinou ranní 5. března jsem dle světel viděl přijíždět po silnici od Studeněvse ku Slanému nějaké auto. Zvedl jsem železniční závory, spuštěné přes silnici, v domnění, že auto jede do Slaného. Toto však asi ve vzdálenosti 150 kroků od přejezdu zastavilo, zhaslo světla a zůstalo na silnici stát. Asi ve 4.20 hod. jsem potom viděl jít Lacinovou ulicí od továrny Josefa Votavy směrem ke Studeněvsi čtyři neznámé muže. Když tito došli k autu, stojícímu na silnici, byly pojednou u něj rozžehnuty světla a spuštěn motor. Auto se otočilo směrem ke Studeněvsi a ihned odjelo.“

Josef Dundr četníkům rovněž popsal, jak tito záhadní muži vypadali. „Všichni čtyři muži byli velmi slušně oblečeni, s klobouky na hlavě. Pokud jsem mohl rozpoznat, tak jeden měl na sobě světle šedý plášť.“

Zámečník František Zahradník z Řisut jel na kole v onu noc, ve 3.50 hod., po okresní silnici od Studeněvse směrem ke slánskému nádraží. „Když jsem přijel asi na 150 kroků před nádraží, uviděl jsem na silnici stát osobní auto, které bylo neosvětlené, a u něj nikdo nebyl. Sestoupil jsem z kola a nahlédl do auta, jakož i vedle do příkopu. A když jsem tam nikoho nespatřil, sedl jsem zpět na kolo a pokračoval v jízdě ku Slanému.“

František Zahradník byl velmi všímavý muž, takže mohl četníkům podrobně popsat, jak vozidlo vypadalo. „Jejich auto pro čtyři osoby bylo zánovní, tmavé barvy a po pravé straně byla dvoje dvířka, která měla kliky ve středu u sebe. Na přední straně nemělo auto tabulku pro evidenční značku a na zadní straně byla značka zřejmě úmyslně zablácena tak, že nebyla čitelná. Přečetl jsem pouze písmena Č a S.“

Stojícího auta si rovněž všiml Antonín Beznoska, zedník ze Studeněvse, který udal, že ve 3.55 hod. šel po okresní silnici k nádraží a mezi telegrafními tyčemi 41 a 42 viděl stát neosvětlené osobní auto. Vozidlo si prý blíže neprohlížel, jelikož neměl při sobě svítilnu a pospíchal na nádraží, odkud jel do Prahy.

V místě, kde podle svědků stálo v inkriminovanou dobu osobní auto, nalezli četníci otisky pneumatik „Baza“, jež byly střídavě pruhované. Otisk této stopy byl odlit a ponechán na slánské četnické stanici k dalšímu pátrání.

Pod oknem kanceláře, v Lacinově ulici, kudy pachatelé odešli, byla pak nalezena 24 cm dlouhá a v podrážce 10 cm široká stopa od boty, což však i na tehdejší dobu odpovídalo spíše dětské noze. Dále byly pod tímto oknem nalezeny čtyři opálené zápalky, z nichž byly dvě bílé a dvě zelené.

V zahradách Josefy Kocmanové a Josefa Votavy, ani v provozních a kancelářských místnostech, žádné stopy nalezeny nebyly, dokonce i na trezoru chyběly otisky prstů. Četníci pouze nalezli místo v kanceláři, kde se lupiči po „dobře“ vykonané práci vymočili.

Zajímavé svědectví četníkům podal strojník Karel Mareš z Hrdlíva. „Dne 4. března před 19. hodinou jsem šel kolem továrny Josefa Votavy, kde jsem zaměstnán, přičemž jsem viděl na rohu továrny stát nějakého muže, který se díval do oken továrny. Tento muž byl menší a slabší postavy, oděn v dlouhý tmavý kabát s kloboukem na hlavě, ruce měl v kapsách a v obličeji byl silně zarostlý. Když mě, uviděl sklopil hlavu a odcházel Lacinovou ulicí směrem ke Studeněvsi.“

Vyšetřování celého případu ze zúčastnili zástupci četnické pátrací stanice z Kladna, vrchní strážmistr Antonín Seidller a štábní strážmistr Jan Staněk. Vylámaná stěna pokladny byla vystřižena a dopravena ústřednímu četnickému pátracímu oddělení v Praze. Po devíti dnech toto oddělení zjistilo, že pachatelé se do trezoru dostali hasákem, jehož záběrná i opěrná čelist byla ostrá. Příslušný vzorek byl uložen do patřičné sbírky, kde byl postupně porovnáván se zabavenými lupičskými nástroji. A byl porovnáván hodně dlouho, jelikož lupiči ze slánské továrny nebyli nikdy odhaleni...

Továrník Josef Votava v tomto případu dopadl jak sedláci u Chlumce. Byl sice od roku 1929 pojištěn u banky Slavie v Praze, pouze však proti krádežím vloupáním na částku 3000 Kč v uzamčeném stole. Proti vloupání do trezoru však pojištěn nebyl... Z uloupené částky 21 799 Kč tak Josef Votava nedostal nazpět vůbec nic. Pojišťovna mu nezaplatila ani škodu na trezoru ve výši 500 Kč. Rovněž na uloupenou zánovní příruční pokladnu, která tehdy samotná stála 117 Kč, se pojistka nevztahovala...

Dnes má svátek Nikola
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

47.60%

Spíše ano
graf

17.99%

Spíše ne
graf

14.87%

V žádném případě
graf

19.54%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 834
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát