Jedním uchem tam, druhým ven

Někdy obdivuji vynalézavost svého bratra. Je právě v sedmé třídě a prožívá období nejvýše šlehajících plamenů v ohništi puberty. Tato doba je největší krizí mládí, což znám z vlastní zkušenosti. Všechno nové musíte za každou cenu vyzkoušet a musí toho být zaručeně co nejvíc. 
U mého bratra to vše probíhá úplně totožně, jak tomu bylo u mne. Dokonce bych řekla, že v mnoha případech má ještě větší fantazii, než jsem měla tehdy já. Nechce se mu do školy, jakoby náhodou zaspí a pak na mamku překvapeně kulí oči, "To už je tolik?" , když ho budí. Celý týden má nabitý písemkami, řekne rodičům, že se ve škole maluje. Dostane-li pětku, úplnou náhodou si třídní učitelka vybírala žákovské knížky na kontrolu. Klasika.
Jenomže, pokud kašle na školu zcela abnormálním způsobem, musím do toho zasáhnout. Na to, jak si kazí budoucnost, se už nemůžu dál dívat ani já. Vidím tam totiž sebe, v celé kráse, jak si pěkně stěžuji cestu ke svému cíli. Nechtěla jsem mu promlouvat do duše, jelikož vím, že by to k ničemu stejně nevedlo. Zkuste také být o pět let starší sestra a snažte se přesvědčit třináctiletého kluka, že škola je v některých ohledech opravdu dost důležitá. 
Ale zkusila jsem to. Vyprávěli jsme si, já jsem povídala o svých krocích pubertou, což už samo o sobě zabralo dost času a bratr pro změnu popisoval, jakými zkouškami už stačil projít. Celkem jsem se bavila, jakmile ovšem došlo na kouření ve sklepě a pár lahváčů o čarodějnice, trochu mě to zaskočilo. Tedy, ne že bych si o svém bráchovi myslela, že je to nějaký svatoušek, moc dobře jsem vždycky věděla, že je tomu spíše naopak. Ale přeci jen, za žádnou cenu jsem nechtěla, aby v tom pokračoval. Proto mě také potěšilo, když mi vysvětlil, že tyhle dvě věci zkusil poprvé a naposledy, jelikož je to velký "pan fotbalista" a sportovci přeci ani nekouří, ani nepijí alkohol.
 Správně, správně milý bráško, jen tak dál. Nemusí jít úplně tak v mých šlépějích, řekněme si upřímně. 
Ohledně školy, šlo přesvědčování ztuha. Vlastně jsem ho vůbec nepřesvědčila. I když jsem mu vtloukala do hlavy, že jsem dělala to samé a že toho teď lituji, že to určitě slyší na každém rohu, ale to jen proto, že tuhle chybu dělá většina mladých lidí, neustále jen protáčel oči v sloup. 
No co, chtěla jsem jen malinko pomoci rodičovstvu, jelikož už jsou také, jak se zdá na pokraji sil. Ačkoliv, bylo tomu tak i u mne a teď je vše v naprostém pořádku. Sice budu mít nelehkou cestu do budoucna, ale můžu si za to sama. Oni mi to říkali, stejně jako to teď říkají mému bratrovi. Ano rodičové, měli jste pravdu, ovšem, žádnému puberťákovi to do hlavy nenatlučete, ať chcete sebevíc. 
My už jsi zkrátka nějak poradíme. ;) 

Dnes má svátek Marcela

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3021