Ta naše milovaná škola

   Včerejší den jsem si docela užila, ačkoliv naše úloha na ráno byla nasázet brambory. Když jsem vstávala, vůbec se mi nechtělo nic dělat, ale přesto jsem se k babičce těšila, hlavně za  tím naším novým rošťákem Danečkem. Vlčáček za ten týden hodně povyrostl, bylo vidět, že si v novém prostředí zvykl. Když si nás prověřil, začal řádit, místo toho, aby kousal do svého obřího uzlu, začal útočit na naše ruce i nohy. Je to prostě hravé štěně. Po pořádné práci na poli, přišel oběd od babičky. To už si všichni přestali stěžovat a pochutnávali si.

  Ale abych nemluvila o minulosti. Dneska se mi po včerejšku vůbec nechtělo vstávat. Skoro nic jsem nestíhla, protože jsem byla ospalá, také jsem všechno musela hledat. Ve škole nás o přírodopis čekala známka z písemné práce na civilní obranu. Byla jsem ráda, když jsem dostala za dva. Bohužel mi to uteklo o bod, což mne naštvalo, že tu jedničku nemám, ale říkám si: ,,Vypadá to tak, že bych přežila."  To je velice dobrá zpráva.

  O odpoledku - tedy o hodinu volna jsem se u kamarádky dívala na stránky OA Slaný, protože jsem chtěla vědět, zda-li se náhodou nepoposunulo pořadí. Bohužel, pořád jsem tam byla daleko pod čarou. Doma mne tedy velice potěšilo, když se na stránkách projevila změna. Rapidný pokles míst mi udělal radost. Zůstala jsem šestá pod čarou, a tak mohu jen doufat, že se najde šest dobrých dušiček, které jdou na jinou školu.

Nikdy jsem si ani nepomyslela, že se někdy budu o školu zajímat víc, než teď. Hned potom jsem samou radostí šla umýt nádobí, trochu nezvyklé, že s radostí, ale vyjímečně je to tak.Zvláštní jak ten čas letí, za několik hodin zase spát a je opět další den. Někdy je těžké uvědomit si co se děje, a když už si to uvědomíme- je pozdě. 

Určitě ano

43.06%

Spíše ano

17.75%

Spíše ne

15.28%

V žádném případě

23.92%