Už jenom slova...

Žila jsem dva roky v zahraničí. Něříkám to nikdy nějak hrdě, nebo pyšně. Každý mi říká "jo, to máš super, umíš jazyk!", ale já na to mám jiný pohled. Mnoho jsem tím pobytem ztratila i získala.
Bylo to povinné. Nemohla jsem nejet. Otec voják měl zahraniční misi na tři roky. Asi bych si vydupala, že tam nepojedu, ale vím, jak moc by to oba moje rodiče bolelo. A třináctiletá holka sama doma? No to by přeci jenom nešlo... Bratr odmaturoval a po roce jsem s matkou odjela do země, kterou bych si z Evropy vybrala ze všech nejménně. Do Německa.
Byli to zvláštní dva roky. Hrozně moc smutku a stesku. A vědomí, že se tady všichni mají asi dobře. Beze mě. A já to všechno promeškávám. Poznala jsem nové lidi, ale moc jsem si s nimi nerozumněla. Změnilo mě to. Hrozně jsem se uzavřela do sebe. Jsem momentálně docela dost silný introvert. Němci jsou prostě hrozně divní. Navíc jsem dostala za pomocnici ve škole děvče, se kterým jsme si nerozumněli. Hezká, chytrá.. Pyšná, manipulující. A já vedle ní tehdy malá, tichá holka. No, jak to dopadlo. Skamarádila jsem se ale s jinou dívkou. Upřímná, docela milá a jako já literárně a umělecky zaměřená. Trošku nerozumná (taky prohlašovala, že je satanistka, aniž by o tom něco pořádně věděla), ale Sarah jsem měla moc ráda. Nějak jsem spadla do té party, kam patřila. Nebyla to špatná parta, ale i tam jsem se nějak moc nehodila.
Zvláštní, poprvé, co o tom mluvím, nebo píšu...
Dalším velkým člověkem, jehož jsem hrozně ráda poznala byl náš třídní učitel. Mladý, nejspíše čerstvě ženatý muž, který byl dokonale bláznivý a hlavně byl prototypem toho "rozevlátého umělce". Učil sociální vědy (které jsem neměla), vedl třídní hodiny a hlavně učil "Kunst" neboli Výtvarnou výchovu. Častěji jsme spolu mluvili pohledy, nežli slovy a byl to jediný člověk, u něhož jsem tam slova nepotřebovala. Hodiny s ním byli jediný aspekt školy v Gochu, jenž se mi líbil. Tehdy jsem ještě dost malovala. Líbilo se mu moje pojetí obrazů a do nich vložená fantasie. A já se snažila. Na odchodu jsem od něj dostala olejové barvy. A řekl mi, že správný umělec by měl mít své pomůcky vždycky rozházené, aby dokázal namalovat správný obraz. S olejovými barvami jsem ještě nikdy nemalovala a proto je nyní používám ve výtvarce u nás. A řídím se jeho zásadou, jakkoliv je to bláznivé.
Nyní si píšu s několika spolužačkami díky vymoženosti ICQ a vzpomínám na to, co bylo. Koneckonců to nebylo tak zlé, když se na to dívám zpětně. jsem moc ráda, že jsem poznala ty lidi. S radostí vzpomínám na své vybrané spolužáky a učitele, jenž mi sem tam na té tmavé cestě posvítili. Hlavně tou mihotavou ale stálou svíčkou pana učitele.

Dnes má svátek Alexandra

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3021