Ať žijí poklidné svátky, hlavně žádný stres.

Davy! Nekonečné běsnící davy! Přijdu si jako štvaná zvěř. Konečně v bezpeční domova za zavřenými dveřmi. Neuvěřitelné, co lidé dovedou. Ráno jsme se  (pravděpodobně přesně tak, jako asi milion dalších lidí) vydali na hřbitovy, popřát Šťastné a Veselé rodině a zůstala jsem zírat.

Silnice nejen zasněžené a  uklouzané, ale hlavně přeplněné! Všude auta, sem tam kolony, každý někam spěchá, stále se troubí. Šílenství! Vzhledem k nedostatku bonboniér se uchýlíme i do hypermarketu. Osudová chyba! Jen dojet na parkoviště, urvat místo alespoň někde a následně se doslova procpat do obchodu je zhola nemožné. Lidé se přestávají chovat lidsky. Hekticky a neorganizovaně pobíhají sem a tam, šílí, některé ženy dokonce pláčí. "Nemám zabalené dárky! Kde seženu nějaký balící papír?" Jako ve filmu si připadám, když pozoruji dvě ženy přetahující se o poslední zlevněný balíček značky adiddas.

Beznadějné! Lidé zcela nekompromisně razí cestu před sebou košíky, nepříjemný pán tak málem srazí malé dítě. Bez omluvy. 

 " Nemám veku, proč tady není žádná veka? Nelze snad v tuhle dobu sehnat veku?"... Ale mladá paní, copak jste dělala včera, když vek byly plné regály? Zřejmě něco užitečnějšího a tedy na vašem svátečním stole nebudou letos oblíbené chlebíčky. Smutné.

Přes téměř nezvladatelné okolí se i my propracujeme ke kýženým bonboniérám. Zdá se, že se blíží konec světa, hladomor nebo něco tomu značně podobného. Vyzobané regály, ke kterým se personál ani nedostane, protože se lidé tlačí jeden na druhého.  - Volíme úprk.

Pokladny zapnuté asi tři, možná čtyři. Všechny zastavěné nepředstavitelnou frontou. Lidé vlevo, lidé vpravo. Překřikují se.

V návalu naprosté zoufalosti odkládáme bonboniéry a odjíždíme do klidu domova.  Máte tohle, drazí spoluobčané zapotřebí? Působíte značně komicky, připomínáte divoká zvířata. No a uznejte, možná i ta by měla více rozumu, než my všichni.

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%