Kliknte zde
Dobrý večer, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je sobota 28. května 2022 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

O zrození ulice Wilsonovy - 7.část:
Nejen o budově Okresní hospodářské záložny

Kliknutím zvětšit
Někdejší budova Okresní hospodářské záložny čp.518, dnes ISŠ Slaný. - Foto Karel Vidimský

Zástavba v části bližší městu (od křižovatky ulic Žižkovy a Stehlíkovy k okresnímu domu) již skoro zaplnila po obou stranách ulici zvanou Nádražní. Zbývalo jen šest parcel, z nichž tři byly zastavěny ještě koncem osmdesátých let 19.století. Mezi domy čp.562 a 598 na levé straně ulice z pohledu od města, byly v roce 1887 vestavěny dva domy a sice čp.601 a 600.

Dům čp.600 byl postaven na parcele, jejímž zapsaným majitelem byl od roku 1884 Václav Kunst a po něm roku 1886 ovdovělá Marie Kunstová. Stavitelem domu byl Leopold Tröstr (Tröstler, Troester) s manželkou Majdalenou, zřejmě rozenou Kunstovou. Žádost o povolení stavby byla podána 15.února 1887 a 5.listopadu téhož roku byl nový dům kolaudován. Práce provedl buď stavitel František Frič nebo František Himmel (psáno i Himel). Původní plán se nedochoval, ale oba jsou uvedeni na kolaudačním zápisu jako stavitelé. Mimo vlastní dům stavěl Leopold Tröstr také přízemní domek ve dvoře „obsahující jednu světnici, chodbu a komoru“. Tento domek se ve dvoře čp.600 dochoval dodnes. Dům byl původně postaven celý jako dům obytný, ale v roce 1892 požádal Leopold Tröstr o povolení zřídit v jedné polovině přízemí domu krám. Zajímavé je, že tento původní krám byl, alespoň podle přiloženého plánu, na druhé straně domu než nyní, tedy směrem k (později vystavěnému) okresnímu domu. Součástí pozemku domu byla rozlehlá zahrada na pískovcové skále nahoře nad dvorem, která k domu patřila až do šedesátých let 20.století. Nyní je na ní vystavěn panelový dům čp.1557. Tröstrovi užívali dům až do roku 1908, kdy jej koupili Marie a Jindřich Houškovi. K roku 1922 se jako majitelky uvádějí Marie a Vlasta Houškovi a v roce 1927 drží polovinu domu patřící Marii JUDr.Jan a Aloisie Červenkovi. O rok později kupují celý dům František a Eleonora Pelcmanovi. V roce 1929 žádá František Pelcman o povolení zřídit v polovině domu krám a on byl také zřizovatelem a provozovatelem dnešních nebytových prostor, zatímco původní krám byl vrácen obytnému účelu. František Pelcman obchodoval s koloniálním zbožím, byl dlouholetým aktivním členem Sokola a také členem řady místních spolků, například tajemníkem slánského Obchodního grémia. Po smrti manželky dožíval pan Pelcman v patře domu sám a v přízemí měl nájemníky. Bývalý obchod sloužil za socialismu jako agitační středisko a dlouhodobě také jako mandl komunálních služeb. V roce 1973 koupili dům Jiří a Jana Banertovi, kteří jsou jeho majiteli dodnes. V přízemních prostorách bývalého obchodu a mandlu nyní slouží veřejnosti Květinářství Blanka paní Zábranské a kadeřnický Salón Eva paní Čapkové.

Sousední dům čp.601 postavil na v roce 1887 zakoupené parcele stavitel František Himmel s manželkou Barborou. Žádost o povolení stavby je datována 15.února 1887 a stavba byla dokončena a kolaudována 26.října téhož roku. V roce 1891 koupili dům Barbora Vanclová a Anna Kadeřábková a v roce 1896 držela celý dům Barbora Vanclová. V roce 1900 kupují dům Viktor a Marie Sperlingovi a v roce 1926 jej ovdovělá Marie prodává Václavu Kunstovi a Vilmě Kořenářové. Od roku 1947 byli majiteli domu Stanislav a Františka Vrbovi, od kterých jej o rok později koupili Jiří a Gabriela Skorkovských. V rodině Skorkovských je dům dodnes. Dům byl původně celý obytný, až v roce 1983 byla na pravé straně přízemí zřízena garáž, která celkem citlivě kopíruje dochovanou prvotní fasádu.

Třetím a posledním domem zástavby této strany ulice (v rozmezí ulic Šultysovy a Žižkovy) byl shodou okolností úplně první dům v ústí dnešní Wilsonky – dům čp.518. Historie tohoto domu byla dlouhodobě spjata s jedním ze slánských finančních podniků a sice s Okresní hospodářskou záložnou, jejíž představenstvo bylo zároveň stavitelem této budovy.

Okresní hospodářská záložna byla ve Slaném zřízena ustavující valnou schůzí delegátů 25.září 1882. Jejím prvním sídlem byla kancelář v okresním domě (hejtmanství) na náměstí. V roce 1885 přemístila záložna své působiště do bytu v domě čp.526 (pozdější Svépomocná záložna v dnešní ulici dra.E.Beneše vedle Pekařství Grunt). Ten však slibně se rozvíjejícímu podniku brzy rovněž nevyhovoval a proto byl ve valné hromadě delegátů 20.března 1887 přijat návrh řiditelstva, aby byl pro záložnu zakoupen nebo postaven dům vlastní. Okamžitě pak bylo zakoupeno místo pro stavbu a ještě v srpnu 1887 bylo započato se stavbou podle návrhu stavitele Rudolfa Štecha, kterému byla svěřena i stavba budovy. Koncem října roku následujícího (1888) se záložna přestěhovala do vlastních nových prostor.

Budova byla vystavěna na místě starého domu s číslem popisným 518, které nová stavba převzala. Původní dům nezasahoval svou stavbou do rovnočáry domů ve Wilsonce, byl obrácen vchodem do dnešní ulice Šultysovy a v prostoru vedle něho směrem do Wilsonky byla ještě dost velká stavební parcela. V době třetí numerace (1869-70) patřil původní starý dům Eduardu Baierovi. Dalšími známými majiteli starého domu byli od roku 1881 Alois a Barbora Fričovi a od roku 1884 Antonie Pecheová. Ta byla stavitelkou sousedního domu čp.597. Od ní koupilo roku 1887 představenstvo Okresní hospodářské záložny starý dům i stavební parcelu před ním. Dům byl zbořen a na vzniklém prostranství byl vystavěn do rovnočáry s ostatními domy v ulici nový honosný nárožní dům.

Zajímavá je historie dvou obrazů namalovaných ve slepých oknech druhého poschodí…

Prvním dokladem o úmyslu vyzdobit slepá okna obrazy je zápis ze schůze řiditelstva záložny, konané 12.dubna 1894, na kterém místopředseda Antonín Formánek přednesl návrh, „aby se pamatovalo na doplnění fasady domu záloženského případnými obrazy ve slepých oknech druhého poschodí…“ a jeho návrh byl přijat.

Další podstatnou zprávu máme z protokolu schůze 24.května 1895, kde se uvádí: „K návrhu místopředsedy p.Antonína Formánka zhotovil malíř Ferdinand Velc skizzu dvou obrazů do slepých oken v druhém poschodí, kteréž obrazy představovat mají ,hospodářství‘ a ,spořivost‘.“ Původní obrazy chtěl Velc malovat „na měděné plotny barvou olejovou na zlatém poli“. Velcem žádaný obnos 250 zlatých i jeho návrh se zdál řiditelství záložny příliš vysoký – drahý. Usneslo se tedy „zaslat skizzy pražské Umělecké Besedě a požádat ji o dobrozdání o obrazech, jak po stránce umělecké, tak ohledně způsobu provedení, při tom též se zeptat Olivy malíře, zda by obrazy ty byl ochoten malovat a za jakou cenu, případně i vyjednat s Uměleckou Besedou, zda by nebyla ochotna vypsat domácí konkurs“. Dobrozdání oslovených nebylo nijak příznivé a navíc bylo doporučeno provést malby přímo na zeď. Doporučovaným malířem byl opět Oliva.

Na schůzi konané 27. prosince 1895 bylo usneseno „dopsat napřed Václavu Štechovi a požádat jej, aby u mistra Aleše se informoval, zda-li by týž byl ochoten a za jakých podmínek obrazy ony vymalovat.“ Václav Štech očekávání svých bývalých spoluobčanů nezklamal a jejich přání splnil. Po následném osobním jednání záloženské deputace s mistrem Mikulášem Alšem (28.ledna 1895) bylo dohodnuto „že malby provedeny budou v barvách na čerstvé omítce (al fresco), skizzy že k nim dodá mistr Aleš a malby provede některý známý malíř. Lešení potřebné obstará záložna, vše ostatní co se týče malby obstará Aleš sám a provedou se malby za jeho odpovědnosti.“ Skizzy byly hotovy a 28.května 1896 začal s jejich realizací na budově Alešem doporučený malíř Hofbauer. Začátkem července pak přijel do Slaného mistr Aleš sám, aby probíhající práce zkontroloval. Doba jeho pobytu ve Slaném patřila, dle dochovaných vzpomínek a korespondence, mezi nejjasnější dny v životě řady nadšených Slaňáků i mistra Aleše samotného.

Okresní hospodářská záložna byla roku 1950 přejmenována na Okresní spořitelnu a záložnu ve Slaném. V roce 1952 se jejím majitelem stal Československý stát a nazval ji Státní spořitelna Slaný. O rok později byla předána do správy ONV Slaný a ještě v témže roce (1953) byla spořitelna zrušena a nahrazena zdravotnickým zařízením OÚNZ Slaný a po zrušení slánského okresu (od r.1961) OÚNZ Kladno. V červenci 1964 převzal dům do operativní správy „Vzorný exportní podnik ČKD Slaný“ a zřídil zde školní oddělení závodu a některé detašované útvary. Pozdější učiliště ČKD bylo v nedávné době spojeno s Integrovanou školou Slaný a dům čp.518 slouží jako druhá školní budova Integrované střední školy, odborného učiliště a učiliště doposud.

Libor Dobner
05. 06. 2007, 10:56


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  4 b. = dobrý  3 b. = ujde  2 b. = nic moc  1 b. = slabý

Počet hlasujících: 1. Čtenáři celkem udělili: 4 bodů. Průměrný počet bodů: 4

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.

Dnes má svátek Vilém
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

44.22%

Spíše ano
graf

17.49%

Spíše ne
graf

14.53%

V žádném případě
graf

23.76%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 2395
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát