Kliknte zde
Dobrý večer, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je sobota 28. května 2022 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Jak ve Slaném před 20 lety probíhala listopadová revoluce

Kliknutím zvětšit
„Jednou budem dál.“ Shromáždění před gymnáziem 24. listopadu 1989. Foto Karel Vidimský

Jen málokdo před dvaceti lety věřil, že prožíváme poslední rok komunistické totality. Demonstrace síly, kterou komunistický režim předvedl 17. listopadu 1989 – v den padesátého výročí násilného aktu nacistické zvůle proti českým studentům - na pražské Národní třídě, kde tzv. pořádkové síly VB zmasakrovaly průvod studentů, odstartovala sametovou revoluci a ve svém důsledku i pád totalitního režimu komunistické strany.

Přestože oči tehdejšího Československa byly upřeny především na naše hlavní město, vzdor a odpor proti čtyřicetileté totalitě rostl i v menších městech celé republiky. Nebylo tomu jinak ani ve Slaném.

Pátek 17. listopadu

Ten den se nezdál ničím výjimečným. Pro normálního člověka to byl normální listopadový pátek spojený s frontami u obchodů před nastávajícím víkendem. O shromáždění na Albertově věděly snad jen rodiny studentů studujících v Praze.

Uprostřed listopadu padávají první sněhové vločky, ale jak kdysi vtipně poznamenal moderátor koncertů Aleš Benda – do Slaného sníh nepřiváží svatý Martin na bílém koni, ale jazzové dny. Toho roku probíhal v hotelu Grand už 23. ročník Slánských jazzových dnů a byl zahájen právě 17. listopadu vystoupením Traditional Jazz Studia, X-tetu Víta Fialy, Ireny Budweiserové, ASMP Jana Spáleného a Big Bandu Plzeň spolu s Teptetem Liberec. Pamětníci vzpomínají na hudebníky, kteří přijížděli během večera z Prahy a od kterých se dozvídali útržkovité zprávy o demonstraci a zásahu VB v Praze. Zprávy o tom, že na Národní třídě tekla krev se pak rychle šířily po celém Grandu a korespondovaly s prvními informacemi Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy. Na pokoncertové jam session, které se konalo v Dividýlku, přinesl kolem půlnoci podrobnosti Zdeněk Vencl. Ten zavolal z budky na náměstí spolužákům do Prahy a měl proto o událostech na Národní třídě nejčerstvější informace.

V domácích médiích proběhla jen krátká zpráva ve večerním zpravodajství Čs. televize o další nezákonné demonstraci v Praze, kterou VB rozehnala a obnovila tak pořádek. V tu dobu však působil jako moderátor v oblíbeném pořadu Čs. rozhlasu pro mladé posluchače – Mikrofórum, Slaňák Stanislav Berkovec. V pozdních večerních hodinách přinesl do studia Martin Vondráček krátkou reportáž z Národní třídy a natočené první reakce studentů. Po krátkém zaváhání Berkovec reportáž odvysílal a byla to zřejmě první zpráva o pátečních událostech, kterou přinesly vlny domácího rozhlasu.

Sobota 18. listopadu

Sobotní noviny s výjimkou Svobodného Slova nepřinesly žádné informace. Rudé Právo odsoudilo studenty a pochválilo VB za obnovení pořádku. O tom, že pražští herci vstoupili do stávky, se nevědělo, a proto pravidelní návštěvníci kladenského divadla odjeli na premiéru „Mamzelle Nitouche“. Před vyprodané hlediště vystoupil na jeviště celý soubor a herci Otakar Brousek ml. s Jiřím Wohankou ohlásili, že divadlo vstupuje do stávky, což diváci přijali s pochopením a zúčastnili se nabídnuté diskuze o posledních událostech. Ve veřejnosti se cosi hnulo, poslední kapka přetekla a události dostaly rychlý spád.

Ve Slaném dál pokračovaly Jazzové dny, odpoledne hrál v divadle orchestr Gustava Broma a večer v Grandu kapely Junior Jazz Band, Swing Club s Jitkou Vrbovou, Naima, Jazz Antikvariát a Big Band z Roudnice nad Labem.. Tady již byly zprávy od hudebníků, ale i mnoha návštěvníků velice konkrétní.

Na sobotu byla ale také avizována premiéra nové hry v Dividýlku „Vyšetřování případu podvodného revizora“, což byla v té době ta nejpolitičtější hra, kterou soubor kdy dával dohromady a očekával, že po premiéře dojde k zákazu jak hry, tak i samotného divadla. Vzhledem k posledním událostem a divadelní stávce se premiéra nekonala.

Neděle 19. listopadu

Jelikož noviny, rozhlas ani televize žádné informace nepřinesly, odjíždí mnoho lidí do Prahy. Mezi nimi je například i Ing. Vladimír Nosek. Teprve večer televize kuse informuje o pátečních událostech. Jedině ti, kteří poslouchali západní rozhlas, věděli víc. Především to, že demonstrace 17. listopadu byla jiná než všechny předchozí, protože tentokrát byla použita hrubá síla proti mladým lidem.

Dny plné očekávání

Hned začátkem nového týdne nabraly události v Praze spád. Začalo fungovat nově založené Občanské fórum a na Václavském náměstí se denně schází přes sto tisíc lidí. Jen Rudé Právo stojí za vedením KSČ, obhajuje potlačení studentské demonstrace a odsuzuje protesty. Také rozhlas a televize zastávají oficiální stanoviska. Celý týden byl poznamenán jak velkým očekáváním, tak i značnou nervozitou nejen v celé zemi, ale i v našem městě. Diskutovalo se na závodech, ve školách, na ulicích i v krámech. Lidé se přestávají bát a chtějí se podělit s ostatními o své pocity, obavy i naděje.

I ve Slaném ve středu událostí stojí opět studenti – byť „jen“ ti středoškolští. V pondělí ráno studenti gymnázia nešli do tříd, ale zůstali stát v hale druhého patra i na přilehlých schodištích s rozsvícenými svíčkami a chtěli diskutovat s ředitelem a kantory o událostech v Praze. Tehdejší ředitel gymnázia Vladimír Němec se snažil situaci zneutralizovat, ale teprve po slibu, že mohou diskutovat ve třídách s příslušnými vyučujícími, se studenti rozešli do tříd. Během těchto diskuzí studenti kladli velmi konkrétní otázky, kterými si jednotlivé učitele testovali.

V úterý 21. listopadu se všichni žáci gymnázia na pokyn ředitele vydali na Háje k účasti na „běhu 17. listopadu“. V tu dobu do školy, kde zůstala jen hospodářka se zástupkyní ředitele, přišla delegace pražských vysokoškoláků, včetně slánských absolventů, aby mohli ke studentům promluvit. Byli však ze školy vykázáni a vše bylo ohlášeno na SNB. Vysokoškoláci proto přišli do gymnázia znovu druhého dne, aby studentům vylíčili situaci v Praze. Jejich debata však byla přerušena příchodem představitelů městského výboru KSČ, kteří studentům začali vyhrožovat. Nato se vysokoškoláci dohodli s ředitelem, že diskuze bude pokračovat po vyučování v učebně fyziky. Na tuto besedu však přišel i předseda MěNV spolu s několika komunisty. Debata byla velmi otevřená a plná emocí.

Po celý týden se na mnoha místech, ale především na Londě, objevují protichůdné plakáty a letáky. Zatímco ty jedny  - zpravidla s červenomodrobílým pruhem volají po diskuzi a demokracii, ty druhé – údajně tištěné v místních kasárnách - jsou plné zášti a nenávisti. Jako reakce na zveřejněné horentní příjmy herců a umělců, které měly budit lidskou závist, se objevuje na obchodě se sklem a porcelánem i leták o nadstandardních příjmech komunistických pohlavárů.

První veřejné shromáždění

V pátek 24. listopadu odpoledne se před gymnáziem uskutečnilo pod heslem „Zabraňte násilí“ první shromáždění občanů Slaného, které moderoval herec Jiří Novotný a na které přišlo přes pět set lidí. Představitelé města a KSČ vyzývali přítomné, aby šli raději domů, že je zima, ale nikdo je neposlechl. Řada lidí chtěla vyjádřit svůj názor a drali se k mikrofonu. Padla zde i nenávistná slova stoupenců KSČ na adresu herců, kteří si podle nich užívají luxusu za dělnické peníze i omšelé fráze o kapitalistickém svinstvu, nebo tvrzení, že vystoupení studentů je mezinárodní ostudou. To vše bylo přivítáno velmi nesouhlasně. „Ano, je to ostuda, ale komunistického režimu! Nenecháme naše děti bít,“ zareagoval moderátor. Ke konci mítinku přišla i herečka ND Bára Hrzánová, jejíž slova byla často přerušována nadávkami vykřikovanými z davu starými komunisty. Hrzánová seznámila přítomné s nejnovějšími událostmi v Praze. Řekla, že komunisté počítají se strachem i únavou, „hrají o čas“ a chtějí vrazit klín mezi dělníky a inteligenci. Vyzvala též k nebojácnosti a jednotě. Na závěr pak si lidé shromáždění před školou společně zazpívali píseň „Jednou budem dál“, která se stala i symbolem revoluce, které se začalo říkat něžná. Pamětníci dodnes vzpomínají na vzrušenou atmosféru při zpěvu, kdy se lidé vzájemně drželi za ruce.

Letná

Sobota 25. listopadu i následující neděle patřila tentokrát Praze, kam už v sobotu dopoledne odjelo hodně lidí na svatořečení Anežky české. Mnozí zůstali i přes nebývalé mrazy na obrovské manifestaci na Letné, kterou bez cenzury přenášela i čs. televize. Manifestace se opakovala i v neděli, moderovaná stejně jako předešlého dne Václavem Malým. Atmosféra opět úžasná , umocněná i „Otčenášem“ splývajícím z úst statisícových davů, vznášející se nad lesem červenomodrobílých vlajek. Teď už každý, kdo chtěl, mohl být informován o skutečném stavu věcí a udělat si svůj vlastní úsudek.

Generální stávka

Na pondělí 27. listopadu byla vyhlášena z Prahy – centra událostí – manifestační stávka v celé republice, která měla vyjádřit podporu Občanskému fóru v Praze. Ke stávce se připojují i některé obchody, ale naproti tomu například Prodejna textilu nestávkovala na protest proti tomu, co se dělo na Letenské pláni. Krátce před dvanáctou hodinou se na náměstí 9. května (dnešní Masarykovo), kde se mělo konat stávkové shromáždění, scházejí rozpačitě první hloučky lidí. MěNV a SNB, sídlící v budově radnice, však znemožnily nainstalovat mikrofony, a proto valník, coby improvizovaná tribuna, zůstal opuštěný a lidé se přesunuli před bývalý „Okresní dům“. Současně sem přicházejí ze všech směrů hloučky i malé průvody z jednotlivých slánských závodů, ústavů i organizací. V čele pracovníků VSDH, Zimního stadionu a TJ ČKD kráčí s praporem i dnešní redaktor Slánských listů Libor Dobner. Stávky se zúčastnili i pracovníci velkodolu Slaný, kteří do středu města přišli i s hornickým černozeleným praporem. Je potřebné připomenout, že podniky řízené komunisty sice účast nezakázaly, ale vedení podniků společně s KSČ svolávalo na stejný čas schůze a porady, kde se předčítaly poslední závěry ÚV KSČ.

Ve městě houkají sirény a z věže kostela sv. Gottharda zní hlahol všech zvonů. Také projíždějící auta, z nichž mnohá jsou ozdobena čs. vlaječkou, zdraví průvod houkáním klaksonů. Jednotlivé pramínky se slévají v mohutnou řeku, do které vyústil i hlavní průvod tvořený studenty Gymnázia a Ekonomické školy (jen nepatrná část studentů a učitelů zůstala ve škole), který vyšel z tehdejšího Gottwaldova náměstí (dnešní Smetanovo). Cestou se k němu přidalo mnoho občanů. I po dvou desítkách let stojí za zmínku uvést jména hlavních organizátorů školního průvodu - Jana Holuba, Martina Rambouska a Petra Berana.

Na lešení, které na budově stálo už dobrých deset let, přišli čtyři řečníci – mezi nimi i Josef Šanda a profesor gymnázia, Jiří Hořejší, kteří vyzvali shromáždění - nad kterým byl obrovský transparent s nápisem „PODPORUJEME POŽADAVKY OBČANSKÉHO FÓRA“ - k založení Občanského fóra ve Slaném, což se setkalo s velkým ohlasem. Mnozí účastníci však přes velké nadšení stále ještě nevěděli, jak vše dopadne. Vždyť se muselo počítat i s místní vojenskou posádkou!

Historický okamžik Slaného málem zvrátila uklízečka

Po československé hymně, kdy se shromáždění občané pomalu začínali rozcházet, se přímo v budově schází asi tucet nadšenců, kteří jsou ochotni nastavit krk a „jít do toho!“. Jenže dříve, než mohli začít jednat, přiběhla paní uklízečka s tím, že po nich nebude nic uklízet. Ovšem tato úsměvná historka byla napravena tím, že rozpačité „zakladatele“ pozval k sobě Ing. Vladimír Nosek, který do „okresáku“ přiběhl vlastně až na konci shromáždění přímo z věže kostela, kde po dobu manifestace zvonil. Pozvání bylo přijato a Občanské fórum bylo ustanoveno v jeho bytě. Na dochovaném seznamu figuruje osmnáct lidí, kteří 27. listopadu stáli u jeho zrodu: Josef Šanda, Václav Dvořák, Václav Houška, Jiří Hořejší. Ing. Masopust, Petr Paur, Jiří Čejka, Ladislav Vávra, Stanislav Majer, Evžen Palok, Jaroslav Jerman, Marie Farská, Miloš Farský, Zdeněk Vlasatý, Jiří Hruška, Miroslav Dvořáček, Marek Olenič a Vladimír Nosek.

První zasedání OF se konalo v hotelu Grand, později se usídlilo v prostorách na Hlaváčkově náměstí vedle dnešní Pohřební služby. Prohlášení Občanského fóra podepsalo hned v prvních dnech přes dva tisíce občanů Slaného. Podpisové archy byly k dispozici v restauraci U Zeleného stromu denně od 15 do 16ti hodin. V prvních dnech se rovněž ve Slaném vybralo na fond stávkujících studentů přes padesát tisíc Kčs.

S křížkem po funuse

V úterý 28. listopadu uložil ředitel gymnázia učitelům, aby se žáky rozebrali projev nového generálního tajemníka ÚV KSČ. To samé projednávali i komunisté na závodech. Ale výměna Jakeše za Urbánka už nikoho příliš nebolela. Ve čtvrtek dokonce přicházejí do slánských středních škol příslušníci SNB s videozáznamem události na Národní a snaží se dokázat, že policie byla v právu a že demonstranti v Praze – studenti – si zásah zasloužili. To už byli žáci i kantoři rozděleni do dvou protikladných táborů. Většina více či méně sympatizovala s odehrávajícími se změnami a jen nepatrná část studentů podporovala KSČ.

Ve středu 29. listopadu se v  Grandu sešli komunisté, aby se poradili, jak zachránit situaci. Vstup byl údajně jen pro nositele „červených“ legitimací. Sál je však plný a projevy o semknutosti strany v této těžké době odměňované bouřlivým skandováním „ať žije KSČ“ i frenetickým potleskem jsou však už jen spíš zbožným přáním. Zdá se, že soudruzi ztratili soudnost a pojem o čase i realitě, která je odsunuje na smetiště dějin.

Postaví se lidová armáda proti lidu?

Při opakovaných demonstracích v Praze se šířila zpráva, že „od Slaného jedou na Prahu proti demonstrantům tanky“ – přitom ve Slaném byl jediný vysloužilý tank T-34, který léta stál bez motoru na podstavci u brány kasáren. Skutečnou hrozbou byly spíš jednotky Lidových milicí, které stály na nábřeží nedaleko sídla ÚV KSČ. Milicionáři ze Slaného však údajně mezi nimi nebyli, protože střežili své závody před studenty i před vlastními zaměstnanci.

V kasárnách jsou však vojáci o situaci nepravdivě informováni politickými pracovníky, kteří jim zabavují plakáty a letáky OF a předávají je vojenské kontrarozvědce. Vycházky prakticky neexistují. Z novin je k dispozici jen Rudé Právo a Obrana lidu. Praporčíci nesmějí vést otevřený dialog s vojáky základní služby a je jim vyhrožováno odnětím svobody na 2-5 roků ve vojenském nápravném zařízení. Dva vojáci, kteří měli na přátelském fotbalovém utkání připnuté trikolory, byli na rozkaz velitele divize převeleni do Strašic s odůvodněním, že kdo nosí trikolóru, je pro svržení socialismu.

Ve dnech 20. až 24. listopadu, v rámci 1. tankové divize, probíhá plánované velitelsko metodické shromáždění pro velitele všech útvarů divize a v úterý 21. 11. velení divize informovalo velení útvarů o situaci ve státě. V úterý 28. 11. byl ráno v 8 hodin v rámci vojenského útvaru proveden rozbor celé situace. Pak však velitel divize odvolal z jednání 5 velitelů útvarů a projednával s nimi akci „zásah“, připravenou lidmi kolem generála Václavíka pro případ obrany státu proti vnitřnímu nepříteli.

Dne 30. 11. večer se u velitele 1. tank. divize schází 10 důstojníků divize a vyslovují podporu ministru Václavíkovi. Dne 1. prosince odjíždí velitel 1. tank. divize v čele armádní delegace na IX. sjezd JZD, kde družstevníkům slibuje, že armáda je připravena komunistickému vedení přispěchat na pomoc. Podle jeho dnešní interpretace se však jednalo o příslib vojenské pomoci na družstevních lánech. A kousek úsměvu kromě předcházející věty: na vzdor probíhající situaci si jeden praporčík z vojenské hudby podal přihlášku do KSČ a byl dáván politickými pracovníky za vzor ostatním. Naopak jistý podplukovník projevil předvídavost a z partaje vystoupil.

Přeplněné divadlo

Snad na žádném představení ve více než stoleté historii slánského divadla se nesešlo tolik návštěvníků, jako v úterý 5. prosince, kdy kapacita divadla byla trojnásobně překročena. Proběhl zde tříhodinový dialog občanů s představiteli města, který pořádalo Občanské fórum a moderoval herec Otakar Brousek zvaný Ťulda. Shromáždění prokázalo jednoznačnou solidaritu Slaňáků s Občanským fórem a schválilo dokument, ve kterém byl vznesen například nesouhlas s tehdejším složením federální vlády, byla požadována svobodu tisku a odstoupení prezidenta Gustáva Husáka. Snad pro úplnost dodáváme, že místní OF zde představilo i své první mluvčí: Luboše Leopolda, Olgu Marčičovou, Miloše Drvotu, Jindřicha Břízu, Aleše Masopusta, Stanislava Majera a Miloslava Dvořáčka.

FotoZdvižené pravice s „V“ – přeplněné hlediště Městského divadla 5. prosince 1989. Foto Karel Vidimský

A co bylo dál?!

Do jednoho, byť sebedelšího článku by se události následujících dnů a měsíců rozhodně nevešly. Vzešla z nich však rekonstrukce „radnice“ i následné první svobodné volby. Ale to už je jiná kapitola.

(na vzniku této reportáže mají svůj podíl i pp. Stanislav Berkovec, Pavel Bartoníček, Jar. Čečrdle, Libor Dobner, Milan Dundr, Jar. Hložek, Petr Kříž, Karel Ležák, Vlad. Nosek, Ivo Rubík, kterým tímto děkuji. Čerpal jsem i z kroniky města Slaného a kroniky Gymnázia V.B. Třebízského. rv)

Poznámka redakce: jména slánských funkcionářů a sympatizantů s KSČ jsou redakci i autorovi známá, ale v důsledku tzv. „náhubkového“ zákona byla z článku vypuštěna. Čtenářům tímto děkujeme za pochopení!

Vladimír Rogl
17. 11. 2009, 11:05


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  4 b. = dobrý  3 b. = ujde  2 b. = nic moc  1 b. = slabý

Počet hlasujících: 15. Čtenáři celkem udělili: 62 bodů. Průměrný počet bodů: 4.13

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.

Dnes má svátek Vilém
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

44.22%

Spíše ano
graf

17.49%

Spíše ne
graf

14.53%

V žádném případě
graf

23.76%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 2395
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát