• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Miletice neoslaví stoleté prvenství elektřiny

Konec léta 1908 – V první vsi v Čechách staví elektrické sloupy. Reprofoto Sláva Pilík

Sto let věku je úctyhodná doba a když se spojí s nesporným prvenstvím, je to pro malou vesnici, jako jsou Miletice u Velvar, jistě událost. Oslavy v Mileticích ale přesto nebudou. Jen pár lidí ví o faktu, že jejich obec byla první vesnicí v Čechách, která měla elektrický proud, a vzpomene si. Hmatatelných dokladů o tom, jak se vše tenkrát odehrálo, už je totiž jen málo. A návštěvníkům případných historických oslav by nebylo co ukázat.

Tehdejší technika byla už ve dvacátých létech odvezena jinam, dokonce i stará kronika popisující události před i po roce 1908, kdy k elektrifikaci vesnice došlo, někam zmizela, i když teprve nedávno. Objekt, který tenkrát před sto lety pro instalaci zařízení elektrárny členové tehdejšího mlátícího družstva postavili, také už nesvědčí o tom, že tu byla kdysi slavná elektrárna. Je rodinným domkem.

Stoleté výročí první elektrifikace vesnice v Čechách si ale zaslouží, abychom si společně s obyvateli Miletic připomněli slávu jejich obce té doby. Vesnice měla před sto lety jen 60 domů a ani ne pět stovek obyvatel, ovšem byla velmi činorodá. Už v roce 1885 se tu zemědělci spojili, založili mláticí spolek a ten brzy dosáhl velkých zisků. Prosperita přesvědčila členstvo, aby dále investovalo do modernizace svých činností a jelikož občanem vesnice byl vážený odborník Alois Nechleba, stalo se, že tento technikou osvícený muž doporučil spolku, aby financoval zřízení elektrárny na naftový pohon a aby v Mileticích díky tomu byla provedena elektrifikace. Tento čin byl na tu dobu zcela mimořádný, vždyť elektrizace byla teprve v počátcích (nutno připomenout, že dvacet let předtím pomocí dynama žárovky poprvé rozsvítil Thomas Alva Edison v daleké Americe a na přelomu století u nás vznikla první zemědělská elektrárna blízko Jáchymova). V roce 1903 začal teprve provoz elektrické dráhy z Tábora do Bechyně, za kterou stál legendární František Křižík a přitom o pět let později se rozsvítilo v Mileticích, když předtím světlo elektřiny poznala jen města - Jindřichův Hradec a Písek v roce 1887 či Praha v roce 1889.

V Mileticích ovšem byli další takoví lidé, jako byli Nechlebové. Za akci se postavilo celé obecní zastupitelstvo, které zadalo zhotovení plánů, mlátící spolek zajistil dělníky a na jaře 1908 nechal postavit na návsi u rybníka cihlovou budovu pro potřeby budoucí elektrárny. Také tenkrát provedl úřad obce něco podobného, jako je výběrové řízení současné doby. Mezi dvěma nabídkami vybral elektrotechnickou továrnu Aloise Dudy a za necelých 20 tisíc tehdejších korun bylo dodáno zařízení, jež mělo silou elektrické energie pomoci jak miletickým zemědělcům, tak rodinám v obci, ve které se předpokládalo rozvedení elektřiny do stavení. Dodáno firmou bylo 65 sloupů (12 z nich neslo elektrická svítidla) a 6100 metrů drátů znamenalo díky vlastní rozvodné síti napojení 22 domácností a dalších budov v obci na osvětlení elektřinou. Slavnostní rozsvícení se odehrálo patrně, jak uvádí ve svém pojednání badatel a znalec místního kraje Ing. Otakar Špecinger, při malé místní slavnosti jednoho říjnového večera roku 1908. Konkrétní datum ale známo není. Podzim roku 1908 se tak stal před sto lety doslova historickou událostí, jejíž dosah si lidé tehdy velmi uvědomovali. Elektřina nebyla totiž využívána jen ke svícení, ale významně jim pomáhala při práci. Byla používána při mlácení, šrotování a to jak na návsi, tak později i u jednotlivých zemědělských usedlostí, a tak obec slušně prosperovala. O tom, jaký to byl důkaz pokrokovosti tehdejších občanů Miletic, který velmi předběhl dobu, svědčí i fakt, že tři kilometry odtud, v sousední obci Loucká, byl zaveden elektrický proud až v roce 1949. Tedy o více než čtyřicet let později a například ještě osmašedesátiletý pan Václav Vilde z Miletic pamatuje, jak chodil po druhé světové válce do tamější školy a svítilo se tam stále petrolejkami. Vlastní zánik miletické elektrárny se datuje do dvacátých let, kdy se severozápadní Čechy mocně elektrifikovaly. Vznikl Elektrárenský svaz, který od roku 1922 převzal od Aloise Dudy elektrárnu v Mileticích, zrušil ji a po rekonstrukci využil jen stávající rozvodné sítě, kterou napojil na dálkovou primární, kam plynula elektřina z celostátního energetického systému. I proto se Miletice v té době staly znovu jako jedna z prvních vesnic součástí tohoto systému. Například velká města Kralupy a Velvary byla připojena až po ní.

Současnost je ovšem v Mileticích už jiná, smutnější. O tehdejší nadšené době a výsledcích předků už neexistuje hmatatelný důkaz, jen písemná pojednání a některé dokumenty o historii elektrizace v Čechách uložené v archivech. O tom, že se dokonce ztratila i důležitá miletická kronika, která ty události popisovala, jsme psali v minulém vydání. Její ztráty lituje i miletická rodačka, paní Marie Prošková, která tvrdí, že kroniku začal psát strýc Aloise Nechleby, snad křestním jménem Josef. Po něm dlouho psal kroniku Oldřich Šimral a pak teprve určitou dobu Miroslav Jelen, o kterém jsme psali minule. U domu paní Proškové kdysi stál také jeden ze sloupů rozvodné sítě, ale sama už zapomněla, ve kterých místech to bylo. Pro občany Miletic je také nepříjemné, a kdekdo v obci mne na tento fakt dychtivě upozorňoval, že bývalý majetek mlátícího družstva, tedy objekt č. 73 s názvem Družstevní elektrárna 1908, kde po druhé světové válce sídlil také místní národní výbor, byl prodán současným černuckým obecním úřadem v devadesátých létech soukromníkovi. Lidé se ptají, jak se to mohlo stát. Myslí si, že tento majetek obce nikdy nebyl, byť tu byl obecní úřad a předtím prý i policejní stanice. Brzy po prodeji také zmizel červený starobylý nápis, který jako jedna z mála vzpomínek ještě přetrvával na štítu budovy. Obec Černuc tak vlastně připravila Miletické o poslední velkou památku z doby kolem roku 1908, která byla pro tehdy ještě samostatnou obec tak slavná. Památku, která se, pokud by se kompetentní úřad postaral, mohla třeba stát ojedinělou technickou památkou v kraji. Takovou, ve které by se společně mohly snoubit dva protiklady – první a poslední elektrifikované obce v Čechách - sousedé Miletice a Loucká. A při dobré vůli a troše nadsázky by muzeum elektrifikace regionu mohla sdílet i Černuc, do které byl elektrický proud zaveden sice dříve než do Loucké, ale přece jen až v září roku 1926.

Škoda, že stoleté výročí ani Miletice ani Černuc nedokáží už patřičně oslavit.

Sláva Pilík
07. 10. 2008, 21:07

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.

yeeees - 26. 05. 2010, 18:02:15
pokud vím tak oslavy ke stému výročí v obci probíhaly.