Přez dva kopce Jedomělice

Jak jsem již říkal. Mám rád cyklistiku. Až do dubna minulého roku jsem jezdil jen tak, jel jsem kamkoly, kam jsem jen chtěl. 12.dubna minulého roku jsem vyzkoušel svůj první cyklistický závod. Ten závod se nazívá Přes dva kopce. Koná se v sousední vesnici a stal se tradycí. První co jsem musel udělat bylo zaregistrovat se. Závod může jet 300 cyklistů a věřte nebo ne, po místech na startu se rychle zapráší. Zaplatil jsem tedy 400kč jako startovné a pak už jen čekal na 12.dubna. Ta cena se zdá vysoká ale je přiměřená protože dostanete tričko, pár prospektů a můžete vyhrát velice hodnotné ceny v tombole. A ještě jsem zapomněl, když dojedete do cíle dostanete velký talíř guláše a pivo nebo limo. Den před závodem jsem odpočíval a přemíšlel, jak to bude probíhat. Měl jsem obavy, ale na druhou stranu jsem se těšil. Bylo to tady, 12.dubna. Když jsem přijel na kole do Jedomělic, tak tam bylo strašně moc lidí. Jindy tam na ulici potkáte jednoho dědu a pár malých dětí, ale 12.dubna tam bylo přeplněno. Jel jsem najít kamarády abychom se mohli seřadit na start. Stalý jsme na startu a kam jen oko dohléhlo byli jenom bikeři. Zazněl výstřel a vystartovali jsme. Táhli jsme se jako jeden dlouhý had. Hned na startu pro nás organizátoři přichistali jeden z největších kopců. Kopec jsme vyjeli a zamířili jsme do míst, kde to velice dobře znám. Myslel jsem si, že tam budu mít výhodu, ale zmýlil jsem se. Na cestě bylo to nejhorší bahno jaké jsem kdy viděl. Nebylo mokré, ale bylo strašně lepivé. Nevěděl jsem jak to bylo možné, ale všichni mě začali předjíždět, až jsem zůstal skoro na konci. Ujel jsem asi 20km a zastavil jsem u prvního bufetu. Dolil jsem si pití a dal jsem si k jídlu pár koblih. Dalších asi 20km jsem jel ve skupince asi tří cyklistů. Byli do dospělí, ale stejně jsme si rozuměli. Místo závodního tempa jsme zvolnily a jenom tak jsme kecali. Dojeli jsme do druhého bufetu a do cíle nám zbívalo asi 15km. Tam se naše skupinka rozdělila, snažil jsem se do cíle dojet co nejrychleji. Ale asi po 2km jsem se vyboural na jednom kopci. Udělal jsem si něco z řetězem. Sedl jsem si do trávy a čekal, jestli mi někdo nepomůže. Zanedlouho ke mně dojela ta skupinka, ve které jsem před tím byl. Sesedli ze svých kol a pomohli mi řetěz nahodit zpátky. Do cíle jsme pak dojeli bez problémů. V cíli nám zatleskalo spousta lidí. Sesedl jsem ze sedla a i když mě boleli nohy, tak jsem utíkal rychle na záchod. Pak jsem dostal gulášek a limonádu. Ten den jsem ujel asi 55km a skončil jsem mezi posledními. Ale bylo mi to jedno, byl to pro mě přínosný zážitek.

Příští rok pojedu znova

 

Dnes má svátek Marek

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024