• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Vladimír Nosek (spoluzakladatel OF ve Slaném) - 1. část: Jeho maminka vychovávala i děti své sestry

Pětiletý Vladimír Nosek (druhý zprava) se svým bratrancem a sestřenicemi. Foto z rodinného archivu V. Noska

Ing. Vladimír Nosek je spoluzakladatelem Občanského fóra ve Slaném a taktéž zakladatelem místní organizace ČSSD Slaný. V letech 1998 až 2001 – do poloviny roku, byl zastupitelem Královského města Slaný. V tomto období byl též předsedou komise pro životní prostředí a komise kontrolní.

Svoji pracovní kariéru nastartoval v ČKD Slaný, v konstrukčním oddělení. Krátce nato začal při zaměstnání studovat VŠ strojního inženýrství a po jejím úspěšném absolvování se stal vedoucím odboru organizace a plánování výroby. Po vpádu sovětských vojsk, v roce 1968, se Vladimír Nosek angažoval v určitých „protisovětských aktivitách“- řediteli podniku navrhl, aby se ČKD spojilo s dalšími velkými podniky ve Slaném a aby byl založen tzv. koordinační výbor, který bude řídit město a vyjednávat s okupanty. Noskovo počínání však mělo nepříjemnou pachuť pro „přední funkcionáře ČKD“. Proto byl odvolán z vedoucí pozice a byla mu nabídnuta funkce referenta zásobování a materiálu, kterou odmítl a šel pracovat jako dělník do přípravy materiálu…

Při stranických prověrkách na jaře roku 1971 byl vyloučen z KSČ, neboť to, co dělal a říkal po sovětské okupaci, včetně roznášení archu „2000 slov“ po závodě - k podpisům zaměstnanců, neodvolal. Poté odešel ze závodu a pracoval jako dělník ve stavebnictví. Začal u podniku Průmstav Kladno – závod Slaný, pak nastoupil do závodu Konstruktiva Praha, kde v Čakovicích pracoval při stavbě závodu pro výrobu nákladních automobilů značky Avia – Savien. Jeho další pracovní štací se staly Čeradice, kde se naučil stavět tzv. ztracené bednění. Nakonec zakotvil v pražském Metrostavu. Když krátce před odchodem do důchodu pracoval – jako jeřábník, na trase metra v Jinonicích, přišel listopad 1989…

Vladimír Nosek nemá žádné sourozence. S bývalou manželkou Janou má jednoho syna – Michala (46), který je nyní ředitelem firmy v Kroměříži.

Z války se vrátil jako válečný invalida

Tatínek Vladimíra Noska – Marcel (1896-1938), pocházel z Třebichovic a po vyučení byl kotlářem ve firmě Akciová společnost strojírny, dříve Breitfeld, Daněk i spol. v Slaném. Ale záhy, po rozpoutání I. světové války, se ocitl na bitevním poli. Z válečných jatek sice odešel živ, avšak s podlomeným zdravím. Přesto si hned po válce našel dobré zaměstnání v pražské farmaceutické firmě „Noris“ – Zahn, jejíž majitelé byli Židé. Zavážet léky do pražských, ale i slánských lékáren – tenkrát byly tři, mohl i s ochrnutou rukou. Samozřejmě, že do Prahy, na Masarykovo nádraží, a posléze do Loun a zpět do Slaného se dopravoval po železnici.

Marcel Nosek byl i přes svůj zdravotní handicap aktivním sportovcem a sportovním činovníkem, když hájil barvy slánského fotbalového mužstva, které tenkrát hrálo v jakési obdobě dnešní krajské soutěže.

Na konci třicátých let minulého století onemocněl Vladimírův tatínek rakovinou plic a na začátku II. světové války, v roce 1939, zemřel ve věku 42 let. Tehdy 14letý Vladimír se dlouho nemohl smířit s jeho smrtí. Dodnes na něj vzpomíná jako na strašně hodného a poctivého člověka.

Vychovávala i sestřiny děti

Jeho maminka – Milada, za svobodna Hubáčková (1906 – 1966), pocházela ze Slaného a zprvu pracovala ve firmě Palaba. Po smrti jejího muže jí majitelé firmy „Noris“ – Zahn nabídli uvolněnou pozici po Marcelu Noskovi, kterou s díky přijala a šla v jeho šlépějích. O svého jediného syna Vladimíra, ale i o děti její nejmladší sestry, která zemřela ve věku 32 let a zanechala po sobě dvě dítka, se starala vzorně. Vdovci po její sestře a tudíž strýcovi Vladimíra Noska, který bydlel ve Flaškářské ulici ve Slaném, pomáhala jak s výchovou jeho dětí, tak i v jeho zahradnictví. Z tohoto zahradnictví pocházejí stromy, které tvoří jakýsi lužní les pod rybníkem Novas.

Milada Nosková byla věřící – od roku 1925 byla členkou Církve československé – husitské. Maminku Vladimíra Noska stihl stejný osud, jako jeho tatínka. Též zemřela na zákeřnou chorobu - rakovinu, a nedožila se nijak výrazného věku.

Pradědovi nosil kafe a suchý chléb

Vladimír Nosek se narodil 25. prosince 1924 v domku čp. 310 Pod horou za asistence porodní báby. O tom, že nebyl dítkem plánovaným, svědčí datum svatby jeho rodičů – 16.8. 1924. Malý Vladimír byl v útlém věku velmi poslušným, hodným chlapečkem, který bez odmlouvání vykonával příkazy svých rodičů. Když mu jeho maminka například přikázala, aby pradědečkovi, který pobýval v domku Pod horou – naproti schodům na Slánskou horu, donesl suchý, někdy i namazaný chléb a kafe v bandasce, uchopil tyto „pochutiny“ a už si to šněroval k pradědovi Sedláčkovi, narozenému kolem roku 1850. Ten obvykle na dvorku posedával v křesílku a blafal ze své fajfky, obklopen senem, sneseným od Slánské hory, a samozřejmě, že i hodnými, starostlivými lidmi. A mezi ně patřil a malý Vladimír…

Když maminka Vladimíra byla v zaměstnání, starala se o malého Vladimíra jeho babička z maminčiny strany – Karla Schořálková (1888-1953), na kterou Vladimír Nosek dodnes též velmi rád vzpomíná.

Ve chlévku „skrývali“ Hitlera

Na dvorku výše uvedeného domku, kde se též říkalo „U Kratochvílů“, a v jeho nejbližším okolí - pod Slánskou horou, strávil Vladimír velkou část svého raného dětství. Jinak pohodovou atmosféru dvorku rušila akorát černobílá, rohatá a poněkud rozmazlená koza, pro níž se na dvorku velmi často sušilo prvotřídní seno. Ale i to jí bylo málo - z očí jakoby jí šlehaly plameny a pořád nepříčetně mečela. A tak jí na počátku druhé světové války začali říkat „Hitler“. Malý Vladimír ji měl i přes nepříliš lichotivé jméno docela rád a často s ní chodil na pastvu pod Slánskou horu.

Ne vše mu bylo po chuti

Ne že by byl nějak extrémně zmlsaný, ale úplně všechno, co ukuchtila maminka nebo babička, zrovna nemusel. Neměl rád bramborovou polévku, protože jejím základem většinou bývala obyčejná voda, místo vývaru, a místo masa v ní byly jen vařené brambory, zelenina a nudle. Když jeho maminka udělala tzv. nastavovanou kaši, tak se jí vždy tázal, proč tu kaši kazí kroupami. Vysazený byl na bramborové placky, které babička vždy pekla na suchém litinovém tálu a po upečení je mastila husím sádlem. Když Vladimírovi rodiče naplánovali výlet do Prahy, třeba na Matějskou pouť, vždy to „zavánělo“ pečenými řízky, které Noskovi tradičně konzumovali při cestě do metropole. Hlavně z tohoto důvodu malý Vladimír velmi rád poznával naši matičku Prahu.

Libor Pošta
18. 03. 2010, 20:36

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.