• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Svou káru potáhnem dál

Kníže Václav (Vidimský) vlevo a Sigibert (Dobner) v Tylových Krvavých křtinách. - Foto archiv L.D.

Je to skoro k neuvěření, ale dnes 1.listopadu slaví nestor slánských ochotníků Karel Vidimský kulaté sedmdesátiny. A zrovna tak k neuvěření je fakt, že víc jak polovinu tohohle krásného věku jsme s Karlem přátelé a z doby mladší pak i víc jak přátelé, jinak řečeno osvojenci, čili bratři.

Osobnost herce, od roku 1971 principála souboru Slánská scéna, a fotografa Karla Vidimského, jsem začal vnímat zhruba od počátku sedmdesátých let minulého století, kdy jsem se s ním potkával při akcích slánského Jazz klubu, jehož jsem v té době byl již členem a samozřejmě jsem ho vnímal i jako vynikajícího komedianta Slánské scény.

Na prknech, která znamenají svět jsme se sešli poprvé ve výpravné Tylově hře Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové, kde on hrál knížete Václava a já vyslance krále Jindřicha Ptáčníka Sigiberta. Režisér J.W.Koula si dal s tohle hrou opravdu velikou spoustu práce a výsledek stál za to. Jenže tehdejšímu režimu se jaksi nehodilo připomínání svatováclavského tématu a naši hru z „ideologických“ důvodů nepustilo do divadelních soutěží a potažmo ani na Jiráskův Hronov, což Koulu namíchlo natolik, že hru zabalil a víckrát se nehrála.

Ale pro mně znamenala tato hra a hlavně pak její divadelní zkoušky celou řadu poznatků, kdy jsem obdivoval jak se Karel s Ládou Čížkem (Boleslavem) skoro doopravdicky utkali v šermířském souboji. Moc jsem uznával tyhle své kolegy, kteří mně, tehdy dvacetiletému divadelnímu elévovi, úplně samozřejmě nabídli tykání.

Hrál jsem v tomhle kuse nevelkou roli Sigiberta, vyšňořeného rytířského páska, s dřevěnou šavličkou u boku, s vlastními, tehdy moc pěknými vlásky, s vlastním knírkem a s nalepenou divadelní bradkou.

„Jsi ty kníže Čechů?“ začínal jsem svůj výstup před knížetem Václavem. Třásla se mi kolena, třásl se mi hlas, třáslo se mi snad všechno, ale Karel ani nemrknul a zadíval se na mě tak vážným svatováclavským pohledem, že jsem obsáhlý zbytek svého výstupu vysypal jako po másle a hrdě vztyčen, jsem v doprovodu svého nemluvícího pobočníka Fredegara, vypadl ze scény.

Stalo se 30.května 1973. A byl to začátek naší další společné a nejen herecké pouti.

Naše cesty už se nerozešly i když já jsem se na nějaký čas přestěhoval z budovy městského divadla do tehdy vznikajícího HloDoStaSáHoVo divadla poezie na malé scéně v prostorách bývalé slánské vinárny Veronika na náměstí.

Na prkna slánského divadla jsem se vrátil o několik let později, právě na Karlovo vyzvání, kde jsem měl narychlo zaskočit v roli rudého Lea v komedii Gangsteři z Valence. Bylo to za režie Miloše Švarce, se kterým jsem si na place docela hodně užil. Ale nejdůležitější byl výsledek a pak i skutečnost, že už jsem z těchto prken, „která znamenají svět“ neslezl.

Osmdesátá léta a počátek let devadesátých v tom uplynulém století už asi zůstanou v mých komediantských vzpomínkách těmi nejhezčími. Další společně hranou komedií byla Casonova hra Stromy umírají vstoje (1982). V témže roce jsem napsal svoji dramatickou prvotinu, pohádku Strašidlata a poprosil jsem Karla o režii. On mému přání vyhověl a tak začala naše další trvalá spolupráce - autorsko režisérská. Velkým mezníkem v dějinách slánského divadla bylo 110 .výročí založení ochotnického spolku a 100.výročí otevření vlastní divadelní budovy, které jsme oslavili v prosinci 1983 premiérou Štechovy (v úpravě) hudební komedie Třetí zvonění. Tehdy nastoupil na post hostujícího režiséra Stanislav Oubram a tato komedie už asi zůstane z těch nejzdařilejších, ve kterých jsme spoluúčinkovali. Pod Oubramovou režií jsme si pak zahráli i v dalších velkých a divácky velmi dobře přijatých kusech V+W, Helenka je ráda aneb Slaměný klobouk (1985) a v roce 1987 premiérované Brdečkově hudební komedii Limonádový Joe. Nás oba pak Standa Oubram režíroval ještě ve vzpomínkové hudebně dramatické recesi Slánské hrátky aneb Slaměné zvonění (1995).

Jako režijní spolupracovníci jsme se souborem nastudovali moji volnou úpravu hry B.Nušiče Dr pod názvem Rozum nekoupíš, ve která hrál Karel navíc velkou hlaví roli a já si nakonec taky zahrál. Další společnou prací byla hudební komedie Sto dukátů za Juana, ve které jsem Karla a ostatní kolegy režíroval a další má režie Drdovy pohádkové komedie se zpěvy Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert, kde jsem si vedle Karla, Hanky Kunertové a dalších zahrál asi svoji nejhezčí rolu čerta Trepifajksla. A naše divadelní spolupráce pokračovala hudební komedii Kaviár nebo čočka (2002). V roce 2003 to byly hned dvě premiéry a sice pohádka Strašidlata a hudební komedie Noc lásky na Karlštejně. Pak jsme se po nějaký čas na scéně míjeli a v roce 2006 Karel předal principálské žezlo Slánské scény Tomáši Vottovi. S divadlem ale neskončil a spolu jsme se pak účastnili ve Druhém slánském kabaretu a doposud v poslední společné komedii Na letním bytě. A jak to vypadá naše divadelní spolupráce ještě zdaleka nekončí...

Vedle spolupráce divadelní jsem Karla přizval v roce 1983 také spolupráci u hokejového oddílu TJ ČKD Slaný, kde jsem začínal jako kronikář – nástěnkář a tak jsem Karla požádal, zda by pro oddíl neprováděl služby fotografa. On se pak v krátké době vypracoval na výborného hokejového dokumentaristu. Díky naší spolupráci u hokeje jsme také společně vycestovali do tehdejší NSR, do Švýcarska, Francie a Dánska. Zažili jsme spoustu krásných chvil jak v Alpách, kde jsme prakticky přímo pod Mont Blancem nocovali týden v manželských postelích na pokoji prvotřídního hotelu msjé Gi v Les Houches, kdy jsme spolu navštívili soutok Severního moře s Baltikem ve Skagenu u města Frederikshavenu v Dánsku a další a další. Byli jsme svědky prvního postupu slánských hokejistů do II.NHL, ale i jejich pádu a znovupostoupení. Poznali jsme spoustu zajímavých osobností sportovního a zejména hokejového světa, jejichž řadu zde nelze ani vyčíslit. Pomníkem naší hokejové spolupráce je devět obsáhlých hokejových kronik z období let 1983 – 1992, které jsme s hokejem opravdu prožili a sportovní články a statistiky s fotografiemi, které vycházejí ve Slanských listech dodnes.

V únoru roku 1993 jsem se stal přispívajícím redaktorem nově založeného čtrnáctideníku Slánské listy a hned od prvního čísla jsem ke spolupráci přizval Karla. On souhlasil a zanedlouho se sám podílel na těchto krásných regionálních novinách nejen fotograficky, ale i vlastními seriály, které jsou součástí Slánských listů dodnes. Společně jsme pak za řidičských asistencí Josefa Chodory, Honzy Šíchy a Františka Šitty projeli, zmapovali a vyfotografovali během let 1993 – 2004 celé území bývalého slánského hejtmanství – Slánsko, Novostrašecko a Velvarsko a částečně také Kladensko, Lounsko a Kralupsko. Karlovy fotodokumentace patří k největším přínosům, které Slánské listy pro současnost i budoucnost přinesly a ještě přinesou.

Vedle spolupráce novinářské je Karel autorem vlastní fotografické publikace Slaný, město tradic a současnosti (1984). Společně jsme pak pracovali na vydání knížek Okres Kladno na prahu nového milénia aneb Kladensko a Slánsko v roce 2000, vydané vydavatelstvím Gelton a na knížce Divadlo a divadelnictví v královském městě Slaném, vydané MěÚ v Slaném v roce 2002. V současné době vychází u vydavatele Romana Kabátka naše další společná práce - stolní kalendář na rok 2010, s tématikou starých slánských hospod.

U celé řady našich společných aktivit nesměla chybět a také nechyběla Karlova životní družka Evička, která si s námi mnohdy užila dobré i zlé.

Jak je z výše uvedeného zřejmé, prožili jsme s Karlem během těch zatímních šestatřiceti let tolik společných chvil a různě náročných životních okamžiků, že je naše pobratimství, uzavřené na počátku devadesátých let minulého století, určitě víc než samozřejmé.

Takže Karle, k Tvým sedmdesátinám hodně zdraví a ještě spoustu společné divadelní, fotografické a reportážní práce do dalších let Ti přeje, jménem svým i jménem dlouhé řady Tvých kolegů divadelních, hokejových a redakčních

Libor Dobner
01. 11. 2009, 19:19

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.