Kliknte zde
Dobrý den, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je čtvrtek 20. září 2018 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Na Slánsku před 100 lety - červenec 1907

Hrozí rozvrat okresu!

Před krátkým časem zalehla v učitelskou obec školního okresu slanského neblahá zvěsť, že usilují jistí činitelé o to, aby od okresu slanského odloučeny byly zatím 2 velké obce: Libušín a Vinařice a aby připojeny byly k okresu kladenskému. Zpráva tato tím tíživěji působila na učitelstvo okresu slanského, ježto byla doprovázena další zvěstí, že po odluce Libušína a Vinařic bude se jednati o další rozvrat okresu, a to tím, že by akce odlučovací zasáhla další velké a pro školství i učitelstvo školního okresu slanského důležité obce, tj. Volšany, Hnidousy a Motyčín a snad ještě jiné. Krutě dolehly by změněné poměry však na učitelstvo okresu slanského a to jak z obcí ve svazku okresním zbylých, tak i z obcí odloučených… Učitelstvo jednot „Budeč“ ve Slaném, ve Velvarech a v Novém Strašecí uváživši tyto neblahé následky odluky největších obcí od okresu slanského (jež přivoděna má býti snad pouze z pohnutek osobních) vznáší k slavnému okresnímu zastupitelstvu uctivou žádost, by ze všech sil opřelo se zamýšlenému rozvratu a aby – jako příznivec školství i učitelstva – odvrátilo pohromu všemu nevinnému a bez tak strádajícímu učitelstvu v okresu hrozící.

Ve schůzi městské rady

konané 25.června bylo mimo jiné usneseno: hlídače sadů opatřiti čepicemi s nápisem „hlídač sadů“. Žádosti sportovního kroužku ve Slaném, aby po dětských hrách a v neděli, kdy se dětské hry nekonají, bylo hříště ku kopané jemu propůjčeno, bude vyhověno. Na oznámení politického úřadu, že by obec Slaný mohla na dobu, než nějaké vhodné mrchoviště zřídí, přiděleny býti k obvodu pohodnice v Chvojinkách, usneseno smlouvu uzavříti.

Živelné pohromy

Dne 1.července po 7.hodině večerní stiženy byly obce: Vraný, Lukov, Horní Kamenice, Páleč, Páleček, Čeradice, Strádonice, Vyšínek, Jarpice, Budenice, Šlapánice, Ředhošť. Radešín, Paršenk, Kmetiňoves, Hospozín, Bříza a Račiněves průtrží mračen s krupobitím. Kroupy, vlastně kusy ledu velikosti až slepičích vajec, padaly celou půlhodinu. Úroda je zničena úplně. Co není rozbito, je odplaveno a zaplaveno. Okna jsou vytlučena. Úroda je zničena, roztlučena.

Zednická štětka

Pověstný ničitel a zhoubce našich historických a uměleckých památek, řádí zase v Slaném. Zamazala znova nejstarší skulptury na domě číslo 34, natřela „Jiříka“ na opatrovně, zabílila krásné hlavice pilastrů v kollejní kapli, opatřila nátěrem znaky na velvarské bráně a.j.v. Jako v městské radě ustaveny odbory finanční, zdravotní atd., měl by ještě býti přidělen některému členu městské rady nebo obecního zastupitelstva, ovšem odbornému znalci, referát archeologicko – umělecký, abychom tak měli strážce a ochránce našich historických a uměleckých památek, jakých se nám v našem městě beztoho maličko zachovalo.

Urážka na cti

Dne 6.června 1907 podal p.Josef Víšek, starosta v Malých Hořešovicích, u c.k.okresního hejtmanství ve Slaném přípis, v němž uvedl, že bývalý starosta p.Antonín Mildorf, rovněž z Malých Hořešovic, zpronevěřil obci částku 579 korun. Při tom u téhož úřadu také učinil dotaz, zda-li pan Mildorf může jako člen obecního výboru a radní v obecním výboru zasedati, aneb z téže korporace vyloučen býti. – Zdejší okresní hejtmanství podalo přípis ten k vyjádření okresnímu výboru slanskému, který dovolil p.Mildorfovi v něj nahlédnouti a když týž shledal, že je z trestního činu obviňován, podal svým právním zástupcem p.drem.Stehlíkem na p.Josefa Víška žalobu pro urážku na cti, o níž se dne 26.června před zdejším soudem jednalo. Došlo však k smíru, jak viz dále.

Josef Víšek

rolník a starosta z Malých Hořešovic prohlašuje, že nemůže p.A.Mildorfa ze žádného zpronevěření viniti, že oznámení okresnímu hejtmanství, jako by byl p.Mildorf obnos 579 korun zpronevěřil, se přenáhlil a obvinění to odvolává a že neprodleně podá k okresnímu hejtmanství a výboru podání, kterým svou žádost, v níž o zpronevěření se mluví, vezme zpět. Zároveň se zavazuje, že složí jako dobrovolnou pokutu k rukoum dra.Stehlíka obnos 150 korun pro místní chudé v Malých Hořešovicích, obnos 40 korun ve prospěch Ústřední matice školské a 10 korun Husovu fondu. Konečně zavázal se, že zaplatí k rukoum téhož pana zástupce obnos 30 korun, vše to do 14 dnů pod uvarováním exekuce.

Uhlí dražší

Od 1.září draží milionáři Weismann a Petschek opět hnědé uhlí o 15 – 20 % při druzích pro domácí potřebu, o 40 – 50% při druzích pro potřebu průmyslu!

Oslava Husova ve Slaném

Obmezila se letos pouze na koncert v záloženském divadle. Ze všeobecného osvětlení města k návrhu městské rady sešlo a tak jen v několika domech byla okna osvětlena. Krásný pohled byl však na Slanskou horu, kde plála mohutná hranice a pod horou vila dra.Hohlwega zářila skvostným transparentem a bohatým osvětlením.

Jak docílí se obnovy památných staveb

Vážený přítel našeho listu nám píše: Před čtyřiceti lety byl ovčárský kostelík, pěkná památka slanských vinařů, na spadnutí. Byl tak sešlý, že se v něm nemohly konati ani služby boží a také nekonaly. Hovořili jsme o tom s ředitelem Zoubkem, tehdáž redaktorem Archeologických Památek. Vybídl mne, abych o tom napsal stručnou zprávu do listu, že patron kostela hr.Clam Martinic, jest jeho odběratelem a bedlivým čtenářem. Ujednáno, vykonáno! A ještě v témž roce byl dle plánů Wolfa ovčárský chrámek celý důkladně opraven a o sv.Václava svému účelu odevzdán.

Z trhu

Na slanském trhu rozmáhá se opět překupnictví. Když venkované přivezou na vozech brambory, tu hned slanští překupníci všechno skoupí, a pak zase na témže místě prodávají, ovšem dráže, s hodným výdělkem. – Kladenské hokyně skoupí zase všechno na trhu našem vyložené dobré máslo, odnesou je na Kladno, kde je výborně zpeněží. V náhradu za to prodávají pak u nás své kladenské výrobky, plné loje, horší než margarin. Neučiní-li se těmto věcem přítrž, tedy příště vyjmenujeme určité osoby, které tyto nepřístojnosti provádějí, aby kupující obecenstvo bylo na ně upozorněno a mohlo dle toho své jednání zaříditi.

Sebevražda milenců

Jednoho krásného májového dne letošního roku, kdy byl lásky čas a z dáli zněl hrdliččin hlas, seznámila se při procházce Rosarie Cimrova, 21letá dcera tesaře ze Smečna, služka u pana rabína na Žižkově, s kotlářským dělníkem Janem Hanzlem, rovněž na Žižkově bydlícím. Slovo dalo slovo – láska se stupňovala čím dále, tím více, až si milenci vzájemně slíbili stůj co stůj stav manželský a věrnost až do hrobu tmavého. Avšak dozvěděvší se rodiče Hanzla, který jest teprve 21 roků stát, o jeho známosti, činili jemu výtky a rozmlouvali mu, aby takové známosti nechal, že jest ještě mladý a ničeho nepromešká. Také rodiče Cimrové této známosti nepřáli a rozmlouvali jí, že Hanzl je pro ni ještě mlád atd. Když takovéto a podobné domluvy stíhaly Hanzla i Cimrovou, umínili sobě tito, že „staň se co staň“ od sebe nepůjdou, že raději podstoupí společně smrt ukrutnou. A také skutečně takový plán zosnovali sobě dne 30.června, když byli na zábavě v Olšanech u Prahy, a sice, že se zastřelí. Cimrova, chtějíc pohřbena býti ve svém rodném městě Smečně, vyzvala svého milence, že také on musí s ní tam jeti. Na Smečně že své mladé životy skončí a na idylickém hřbitově smečenském se do společného hrobu nechají pohřbíti. Hanzl, jako věrný a upřímný milenec své Rozárce vyhověl a plán zhynutí dvou milujících srdcí byl uskutečněn. V noci, v neděli 30.června, když odcházeli z olšanské zábavy, Cimrova více do rodiny pana rabína se nevrátila, šla na noc k nějaké své přítelkyni. Ráno pak se zase s Hanzlem sešla, šli se pomodlit do kostela a připravovali se společně k uskutečnění svého zoufalého plánu. Hanzl zastavil v zastavárně své skvosty a za tyto peníze koupil revolver a náboje. Odpoledne pak téhož dne, 1.července, jeli vlakem do Slaného, kamž přijeli k šesté hodině. Zde odebrali se do jistého hostince, aby se jídlem a pitím posilnili a napsali několik dopisů, v nichž se se svými drahými a milými loučí. Když se již sešeřilo, ubírali se ze Slaného do Smečna, až přišli za zámek do lípové aleje, kde mínili společně zemříti. Tu svázali sobě ruce hedvábnou pentlí a Cimrova vyzvala Hanzla, by jí střelil a pak sebe. Hanzl ihned přiložil revolver Cimrové na čelo a zmačkl kohoutek. A když rána vyšla, obrátil hlaveň revolveru proti sobě a střelil se do hlavy. Naštěstí byly však střely tak slabé, že zůstaly zoufajícím milencům vězeti pouze pod kůží a lebeční kosti zůstaly bez poškození. Milenci, kteří několik vteřin na sebe jako ohromeni hleděli, vzpamatovavše se, chtěli pokračovati ve střelbě – avšak nechali toho. I odebrali se k rodičům Cimrové, kde se ze všeho vyznali a dobrá matka Rozárky odvedla milence k dru.Teublovi, aby jim rány vyčistil a k dalšímu životu pomohl. Jak se dovídáme, pan dr.Teubl jim skutečně náboje z ran vytáhl. Druhého dne byl Hanzl četnictvem zatknut a k okresnímu soudu do Slaného dopraven. Cimrova pak se odebrala do slanské nemocnice, kde se zanedlouho se svým miláčkem Hanzlem setkala. – Proti Hanzlovi jest prý zavedeno vyšetřování a bude míti nešťastný milenec nejspíše dohru před zemským trestním soudem v Praze.

Pro zábavu i pro poučení z předstoletých slánských čtrnáctideníků Svobodný občan a Světlo, v depozitu Památníku A.Dvořáka ve Zlonicích, vybral a připravil

Libor Dobner
03. 07. 2007, 18:59


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  4 b. = dobrý  3 b. = ujde  2 b. = nic moc  1 b. = slabý

Článek ještě nebyl hodnocen

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.

Dnes má svátek Oleg
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

48.94%

Spíše ano
graf

17.33%

Spíše ne
graf

14.44%

V žádném případě
graf

19.29%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 1177
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát