Cesta v mlze

V zapadlé, neznámé, alfaltové, špinavé uličce padaly k zemi chomáče mlhy. Husté, vlhké, oslepující, zalézající za prsty… Byly vidět jenom dva ostrůvky světla starých lamp. Jak jenom projít tou cestou bludiček? Nebylo vidět ani na dva kroky dopředu…

Přimhouřil oči s přitáhl si kabát blíže k tělu. Holá ruka, jíž svíral starý obal s houslemi ho zábla a tak si hudební nástroj přehodil do druhé, doteď si užívající v teple jeho kapsy a tu promrzlou rychle schoval do pohostinnějších podmínek. Šestnáctiletý chlapec si připadal podivně nesvůj.

Podzim je podzim, pomyslel si trošku mrzutě a rázoval dál, v podstatě jenom po paměti. Brzy uslyšel jen několik metrů od sebe hlasy.

„Pane, pane jste v pořádku?“ ptal se starostlivý dívčí hlas, který neznal.

„Jo, jo…“ odpovídal jakoby vyzáblý hlas. Už takhle na dálku si Kryštof ihned vybavil pach zašlého alkoholika. Muž ještě něco dodával huhlavým hlasem, ale nikdo kromě něj pravděpodobně nevěděl, co říká. Kryštof si uvědomil, že zpomalil a proto opět srovnal tempo. To, co se mu vzápětí objevilo před očima bylo dosti prapodivné. Dívka měla dlouhé hnědé vlasy a promrzlé milé tváře. Jednou si nejistě svírala kabát a druhou tašku přes rameno. Kryštof si ihned pomyslel, že je docela hezká. Starý otrhanec naproti ní byl čistý protiklad. Sehnutý a skutečně páchnoucí alkoholem. Děvče si chvilku nebylo jisté, zda odejít, či ne, ale nakonec jakoby v ní něco zvítězilo se zeptala.

„Co jste to říkal?“ Muž místo odpovědi znovu něco začal huhlat. Ani jeden z nich si nevšiml Kryštofa, který opět nevědomky zpomalil. Dívka už se otáčela, že raději odejde, když v tom se muž rozeběhl k ní. Vyjekla a uhnula, jakoby po ní šel rozzuřený býk. Kryštof na vteřinu ztuhnul. Muž ji chytil za kabát a začal něco vrčivě mumlat. Ona se začala ihned prát a kopat, ale díky tomu, že byla drobná se to minulo účinkem a ona upadla ke zdi. Kryštof se vzpamatoval, rozeběhl se ke scéně a vykřikl, když tvrdými houslemi praštil bezdomovce do břicha. Ten upadl a natáhnul k němu dlaň. Kryštof si uvědomil, co vidí – mezi prsty dlely červené tečky od jehel.

Feťák… Dívka už mezitím stála na nohou, nevědouce, zda utíkat, či zůstat a pomoci. Rozřešil to Kryštof, který jí vzal za kabát a jal se jí pobídnout k běhu směrem odkud přišel. Ona ho ochotně následovala.

Zastavili se o dvě ulice dál.

„Jste v pořádku?“ strachoval se Kryštof. Děvče ihned horlivě přikývlo.

„Nic mi není. Děkuju, moc vám děkuju.“

„Za málo.“

„Vůbec jsem vás neviděla.“

„Zpropadená mlha.“ Usmála se.

„Nemám vás doprovodit domů? Kde bydlíte?“ zeptal se Kryštof gentlemansky. Ona se usmála ještě více.

„To budete hodný, díky.“

Povídali si ještě dlouho potom, stojíce před dívčiným domem a nikdo je nerušil. Bylo chladno, ale v té tmě zazářilo něco teplého a podobného krásnému snu. To nejhlubší a nejteplejší, co člověk může zažít.

Dnes má svátek Viktor

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.03%

Spíše ano

17.78%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.87%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3133