Kliknte zde
Dobrý den, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je čtvrtek 21. listopadu 2019 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Parta - 1.část

Celá parta se zase sešla. Nikdo nemluvil o ničem jiném, než o společně stráveném víkendu na Máchově jezeře. Strašně moc si o užila celá parta. Parta složená z Týny, Lenky, Milana, Denisy, Ondry, Žanety, Martina a Honzy.

Mácháč si prostě užili, a právě teď se všechno probírá a také kam se pojede příště. Každý by měl dát do zítřka nějaký návrh kam by se mohlo jet. Někoho něco napadá už teď, tak se uvidí zítra kdo s čím přijde. Honza navrhl, že když se teď lenošilo, mohlo by se někam jít sportovat, nebo třeba jenom tak na tůry. Tenhle nápad se docela uchytil až na vyjímky jako třeba Martin, který je docela líný. Ale vše se rozhodne až zítra. Když všichni odešli z boudy a šli domů, tak brzy padli do postele a usnuli. Bylo toho za ten víkend mnoho a zítra zase do školy. Všichni chodí do druhého ročníku střední školy. Ale ne všichni na stejnou – Žanet, Denisa, Milan a Ondra chodí na gymnázium, Honza a Martin na sociálně-právní a Týna s Lenkou chodí na obchodní akademii. Často spolu něco podnikají už šest let. Začínalo to stanováním na zahradě, přes výlety na kolech a už dokonce jeli společně i v Itálii.

Tou boudou byla opravdu myšlená dřevěná bouda, kterou si společně postavili když byli malí. Postavili si jí proto, aby měli kam chodit když jim bude smutno nebo jen tak se sejít a popovídat si. A vydržela jim dodnes, a také se tam dodnes scházejí, hlavně aby naplánovali další společné akce. Podle té boudy se dá usoudit, že to nebudou měšťani, ale vesničani.Bydlí v jedné malé vesničce. A to opravdu malé, vždyť není ani na mapěJ. Ale to jim nevadí, nuda tu rozhodně není. Jen se prostě musejí najít ti správní lidé.

Druhý den ráno všichni jeli společně autobusem do školy. Nejdál jeli ti na gymnázium. Po příjezdu zase ze školy, byli všichni šťastní že jsou venku z té školy. Až na Žanetu. Nějak poslední dobou bojuje s matematikou. Honza se hned nabídl že jí pomůže. Jenom se usmála a odešla domů. Mezitím odešli všichni domů, ale jen si tam dát věci a zase šli k boudě a čekali až se všichni sejdou a dohodnou se na akci. První čekali Lenka a Milan, postupně přicházeli Týna, Ondra, Denisa, Honza a jako vždy opožděnec Martin. Byli tu tedy všichni mimo Žanety. Ta ale ani do další půl hodiny nedorazila, a tak jí tedy Denisa volala kde je. Z mobilu se jen ozval smutný hlas: „Ahoj.. hele fakt promiňte, ale táta mě nechce pustit ven kvůli tý matice.“ Denisa jí měla na hlasito, aby jí všichni slyšeli. Jenže v tom jí Honza vyrval mobil z ruky, ztišil to a skoro už křičel: „Žani, vždyť sem ti říkal, že ti s tím pomůžu!“ Žanet chtěla něco dodat, ale už byl slyšet jenom křik: „Nééé.. tati…! – Nech toho! A učit se!“ Potom to začalo jenom pípat. „Sakra!“ zařval Honza, hodil po ostatních mobil a odcházel. Lenka se jenom tak zvláštně na něj podívala a zeptala se, co ho tak žere? Jenom se otočil přes rameno a řekl: Co je ti do toho… jdu domů..nemá to už teď cenu“ A zmizel ve žlutohnědých vratech. Všichni se na sebe udiveně podívali a šli k rybníku. Když scházeli k zábradlí na kterém vždycky sedávájí, viděli, že na jejich místě už někdo sedí. Nějaký kluk. Ondra a Martin na něj hned začali řvát: „Hééj! Ty! Co tady děláš?!?“ a Lenka je okřikla ať jsou zticha. Oba se naštvaně otočili a jednohlasně řekli, tedy spíš zařvali: „ A to jako PROČ?!?“. Ale Lenka se nenechala odbýt a taky zařvala: „ Protože je docela hezkej!“ Jenže pak si to uvědomila. Mluvila dost hlasitě a ON jí slyšel. Ten kluk se najednou zvedl a šel k nim. Bylo sice dost velké teplo, všichni měli trička s krátkým rukávem a kraťasy. On taky, ale na hlavě měl čepici, na ruce potítko a v ruce skate. Léňa si ho sjela pohledem od hlavy až k patě. A tak v duchu si řekla, že je doost hezkej. „Čaau lidi! Já jsem Kuba!“ představil se. Než-li se kdokoliv stihl nadechnout, natož něco říct, Lenka byla ve střehu: „Ahojky.. jsem Lenka.“ A přidala sladký úsměv. „Co tu děláš?“ vložil se do toho Martin. „Jako ty tady odsud nejsi.“  „Proč myslíš?“ zeptal se Kuba nechápavě Martina. „Protože kdyby si byl tady odsud, tak tady jen tak nesedíš!“ Martin úplně řval, byl zlostí bez sebe, protože všichni v okolí věděli, že tahle parta je sice dobrá a přátelská, ale mají tu i určitý respekt. Kuba se hned bránil a omlouval: „Hééj sorry kámo..! Jsem tu prostě novej!“ „ No tak si zjisti kam tady můžeš a kam ne!!“ opět řval Martin. Ale byl úplně jiný. Takhle ho neznali. Vžycky to byl on,kdo byl v klidu, nic moc neřešil, nestaral se.. a teď najednou tohle. Proto se do toho raději vložila Týna: „ A co se takhle uklidnit kluci? Hmm? Ty jsi říkal že jsi tu nový. Jak si to myslel?“ a přitom ukázala na Kubu. „Jo.. díky.. ehm..“ nevěděl jak jí oslovit. Týna to věděla a proto mu pomohla: „Týno“. „Týno..J je to jak říkám, jsem tu nový. Nově jsem se sem přistěhoval. A teď jsem se jenom šel podívat po okolí, na chvilku jsem si sem sednul a pak vy tady.“ Všichni se podívali na Martina a čekali třeba omluvu, že na něj hned tak řval a podobně, ale ten jen koukal kde co lítá. Všechno mu bylo nějak fuk. Zdálo se.Denisa, aby zahnala to trapné ticho, začala se představovat a ostatní se přidali. Všichni se tedy uklidnili. Ale hormony tu pracovaly ze strany Lenky. Nechtěla si to sice přiznat, ale už na první pohled bylo jasné, že se jí líbí. Aspoň trošku. Najednou se Kuba ale zvedl a řekl, že už nebude překážet a půjde.  Ale Lenka se hned postavila a začala mu blokovat cestu k odchodu. Ale Kuba říkal, že slíbil rodičům s vybalováním. „ Tak to.. ale zítra se určitě uvidíme, jasný?“ Kuba se jen usmál a řekl, že určitě ano. Lenka byla zklamaná že už odchází, ale najednou jí překvapil větou: „půjčíš mi prosím mobil?“ Léňa zase jen koukala, ale co by pro něj neudělalaJ. Vzal si ho a vyťukal na něj nějaké číslo.Potom jí ho podal a odešel. Když Lenka zkoumala to číslo, tak zjistila že to není číslo telefonní, ale ICQ číslo.

U rybníka už padal chlad, tak se přesunuli do boudy. Našli tam i Honzu. Seděl tam takový skleslý a vypadalo to, že nad něčím hluboce přemýšlí. Přesto, že ho všichni znají takřka od plenek, tak takhle ho ještě neviděli. Byl opravdu na dně.. Milan se ho jen zeptal jestli je vše O.K. Věděl, že více vyzvídat by stejně nemělo cenu, třeba by mu bylo ještě hůř. Ondra, aby to trošku odlehčil, tak se usmál a zeptal se: „Tak kam tedy vyrazíme?“. Martin protočil a oči a znechuceně se zeptal: „To jako chcete zase někam jet?“.Denisu už ta jeho lenost opravdu štve a tohle jí vytočilo maximálně a nejen ji: „Když si tak líný, tak klidně pojedeme bez tebe!!“. „Jenže když pojedete někam na túry a podobně, tak jsem to já kdo se nejlíp orientuje v mapě.. na to nezapomeň!“. Dodal Martin, ale ačkoliv si to nikdo nechtěl připustit, měl pravdu. Ostatní to věděli, ale prostě mu nechtěli dát za pravdu.Martin se jen pousmál a rozvalil se na pohovce, kterou si udělali z matrací. Nic se nevymyslelo, nálada jen klesala, a tak se rozešli domů.

Klára Dundrová, 2.ZŠ Slaný, 9. ročník
31. 01. 2010, 15:56


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  3 b. = dobrý  2 b. = ujde  1 b. = nic moc  0 b. = děsný

Příspěvek ještě nebyl hodnocen

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.

admin - 31. 01. 2010, 16:35:01
Článek nelze psát na části
Příspěvek nelze uvádět po částech. Pokud má Tvá povídka ještě pokračování, je nutné ji vložit k tomuto příspěvku.

Dnes má svátek Albert
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

45.72%

Spíše ano
graf

17.23%

Spíše ne
graf

14.65%

V žádném případě
graf

22.40%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 1625
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát