Dárek z lásky

,,Promiň, ale dnes nemůžu..." řekl mi a odešel.

Byla jsem naštvaná, protože jsme byli domluveni již dlouho, tři týdny, pokud si dobře vzpomínám. Měli jsme oslavit výročí, ale jak vidím, něco je důležitějšího než naše láska...

Zavolala jsem do naší oblíbené restaurace, v níž jsme měli rezervaci na desátou. Ještě chvíli by se mě ta slečna ptala, zda-li nechci rezervaci přesunout na jindy, asi bych se jí rozplakala do telefonu. Když už nic jiného, půjdu se podívat do města.

Procházím úzkou postranní uličkou, vedoucí na náměstí. Postavili zde pódium, ale přesto, že tam dnes nikdo nevystupuje, je tu hlav, že by jablko nepropadlo. Prodírám se tím houfem nenasytných krkavců. Na rozdíl od nich, nejdu ke stánkům, ale na druhou stranu náměstí. Je tam jeden z mých oblíbených krámků. Knihkupectví. I když nemám moc ráda ,,slaďáky", teď si musím nutně nějakou koupit. Našla jsem ještě jednu o utrpení, ať je to vyvážené.

Nevím, kam půjdu, protože všude, kam se podívám, vidím jen jeho. 

Vzpomínám, jak jsem si před rokem a půl říkala, že si dám pauzu, hodně dlouhou, a vykašlu se na všechny osoby opačného pohlaví. Ale mé srdce, které bylo již delší dobu jako led, roztálo po jediném polibku záhadného prince. 

Musím myslet na něco optimističtějšího. Třeba na... ,,Au!!! Bože ženská, kam ,čumíš'?"

,,Prosím?!"

,,Nic, ale příště raději koukejte na cestu!"

Ještě jednou jsem se otočila na toho muže, který mi před chvílí vynadal, ale pak jsem si uvědomila, proč jsou všichni nervózní.. Blíží se Vánoce. Vánoce... Období, pro mě plné utrpení a přemáhání se. Jak já je nesnáším! Kamkoliv člověk vleze, je tam jak sardinka. Jen samé nakupování předražených dárků pro své caparty... Ještě štěstí, že nemám děti.. Jinak bych se asi zbláznila....

,,Ahoooj! co Ty tady?"

,,Jé čáu! Téda, ten Tvůj malej ale vyrostl..."

,,Fákt?To bych ani neřekla.. Koukej co jsem dostala k výročí od manžela!" letmo jsem se podívala na kamarádčin nový šperk a pomyslila jsem si, že bych nic takového ani ve snu nechtěla... Připadá mi to jako dost odporný způsob projevování lásky. Ale i přes to odpovídám:

,,No né, to je tak nádherný. Sluší ti, moc." 

,,Díky moc. Hele já už musím letět, tak zase někdy. Čau.." řekla a odkráčela tak rychle, že jsem ani nestihla odpovědět.

Celou dobu jsem se usmívala jako měsíček na hnoji. Ale moc dobře jsem si uvědomila, že mně by stačila obyčejná pusa, kdybych věděla, že je z lásky... 

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%