• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Rogloviny: Haj, husičky, haj

O vrcholícím masopustu se toho už napsalo poměrně dost. I o plesové sezóně, která probíhá nejen v předních sálech velkoměst, kde se ti zatočí hlava už z pouhé výše vstupného, ale i v obcích podstatně menších. Ostatně, i ve fejetonu Čumba v prvním letošním čísle Slánských listů jsem se zmínil o dávných tanečních zvláštnostech a zvycích na masopustních zábavách v našem regionu. Tentokrát se můj druhý masopustní fejeton zatoulá až do poloviny minulého století – tak jak mi tehdejší atmosféru připomenul jeden ze čtenářů a jehož vzpomínky až dojemně korespondují se vzpomínkami osobními.

I v padesátých letech se slavil masopust, ale v prvních letech po „vítězném“ únoru nebýval na mnoha vesnicích příliš veselý, nehledě k tomu, že místní rozvojová Jé-zét-dé velmi často nestačila vyplatit zálohy na hubené jednotky za minulý rok. Přesto bývalo na tancovačkách - pořádaných hasiči či Sokolem, přejmenovaným na SK Rudá hvězda, narváno. Milosrdný alkohol a sousedské klábosení dokázaly alespoň na chvíli zahnat zlé sny o zakládání družstev, vyhánění sedláků z rodných gruntů i jejich žalářování. Podivná doba však přála i nové lidové poezii, a tak jestliže si bývalí národní socialisté dávali zahrát svou neoficiální hymnu - „Červený, bílý, to se mi líbí...“, zanotovali si i rozkulačovaní sedláci starou lidovou: „Co sedláci, co děláte, koně máte a neoráte?“ A sami si hned odpovídali: „Koně jsem dal do kolchozu, nechal jsem si jenom kozu.“ Jelikož však koza byla pokrokového smýšlení, naléhavě se domáhala kolektivního ustájení: „Mé-é-é-é, já chci taky do je-zé-dé.“ Vstoupila do družstva a záhy se stala úderničkou, která nadojila konev mlíčka pro pracující ve městech. O tom, zda vstoupila jako uvědomělá družstevnice též do komunistické strany, se už nezpívalo.

Vděčným tématem zábav však bývala tehdejší „první dáma“, o jejíž prudké inteligenci se vyprávěly legendy, které přetrvávají namnoze i do dnešních dnů. Na její účet a na plnou pusu pak zpíval celý sál starou lidovou s poněkud pozměněnými slovy: „Haj, husičky haj, přes ten rudý ráj. Máme Prahu stověžatou a v ní Martu prdelatou.“ Při jedné z dalších slok „Haj, husičky, haj, dal nám Kléma ráj - Zápotocký samou dřinu, Jankovcová margarínu“ upadal do mdlob předseda MNV i s předsedy stranického a akčního výboru, o předsedovi JZD nemluvě, aby nemuseli u případného soudu svědčit, protože celou vesnici přece nešlo jen tak pozavírat. Nemohli proto slyšet, jak svazáci z místní kulturní úderky „Čapájev“ zanotovali pěkně od plic pa ruski častušku o sovětské delegaci, která přijela z družebního kolchozu Rudý Říjen: „Prijecháli Astrachánci, mnógo vódky vypili, vsje děvóčky pajebáli, do pijána nablili...,“ protože to by už šli zcela určitě do vývrtky.

Vladimír Rogl
01. 02. 2010, 08:00

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.