• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Rogloviny: Pieta

V hromádce zažloutlých obrázků, které si kdysi můj otec přivezl ze své Anabáze po sibiřské  Magistrále, bylo i několik fotografií pomníků, které byly vztyčeny nad hroby Čechoslováků, kteří zahynuli v  bojích s bolševickými bandami. Hroby, ve kterých leželo téměř 4000 padlých, byly rozesety po celé širé Rusi od Povolží, přes Ural a podél Magistrály až po Vladivostok. Je smutnou skutečností, že téměř všechny pomníky byly po vítězství bolševiků zničeny a v mnoha případech vítězové vykopali i kosti mrtvých vojáků a nenávistně je rozmetali. Podivná úcta k padlému nepříteli. Ze stovek památníků a pomníků zůstaly na území bývalého Sovětského svazu stát v dobrém stavu pouze na dvou místech – u Zborova a ve Vladivostoku. To všechno mne napadlo už před několika lety, kdy si rusky velvyslanec pochvaloval, jak u nás pietně ošetřujeme hroby a pomníky padlých sovětských vojáků. Ani náznak pokory nebo snahy o rekonstrukci zničených památek na čs. legionáře, kteří se jako první před více než devadesáti lety postavili se zbraní v ruce rudému moru.

Proč se k této dávné historii vracím? Snad proto, že památníky připomínající oběti první světové války najdeme u nás i v té nejzapadlejší vesnici. Jejich vzhled i úprava svým způsobem vypovídá leccos i o vážnosti a úctě, kterou místní občané chovají ke svým předkům. Během druhé světové války se i přes naše území převalily armádní sbory z nejrůznějších končin světa a zanechaly u nás i své padlé, kteří zemřeli a byli pohřbeni daleko od svých domovů.

Na slánském hřbitově jsou tři vojenská pohřebiště. To první patří rakouským vojákům, kteří v době 1. světové války zemřeli v místním lazaretu. Na druhém jsou pochováni legionáři, kteří zemřeli po návratu do vlasti, a na třetím – tom nejskromnějším – jsou pochováni sovětští vojáci, kteří padli na sklonku druhé světové války. Jejich jména vyrytá na náhrobcích azbukou jsou už téměř nečitelná a nikdo z jejich rodné obce v daleké Rusi jim nepřijede položit na hrob kytičku. Nikdo mne nemůže podezírat ze sympatií k rudé hvězdě, ale ti dvacetiletí kluci, kteří na slánském hřbitově leží, nemohli za Stalina a určitě se jim chtělo strašně moc žít! Vždyť umírali ve věku mých vnuků. Jsem proto vždy upřímně dojat, když na pomníčku se symbolem, za který před 66 lety umírali, je každoročně v květnových dnech položen věnec na jejich věčnou památku i poděkování!

Vladimír Rogl
24. 05. 2011, 08:52

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.