• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Rogloviny: Babička za 56 krejcarů

V rámci Dnů kulturního dědictví byly letošní druhou zářijovou sobotu dopoledne na Masarykově náměstí na prodej knihy, které měly zřejmě uvolnit místo v regálech knihovny dalším novinkám. Byl jsem překvapen nejen velkým zájmem o knihy z řad návštěvníků kovářského sympozia, ale především dětmi, o kterých se často říká, že knihu berou do ruky jen ve škole a doma nečtou vůbec, protože daleko častějším jejich společníkem je televize, počítač a počítačové hry. Přestože kniha patří stále k dárkům, je nutné konstatovat, že pro mnohé děti nepatří k dárkům nejočekávanějším.

Na druhou stranu se však dovídáme, že se kniha často stává sběratelským předmětem lidí, kteří do vzácných knih ukládají peníze – vlastně investují. Patří sem například sběratelé všech vydání Máchova Máje nebo Babičky Boženy Němcové. V této souvislosti jsem si vzpomněl na rodinu, která dlouhá léta sbírá nejrůznější vydání tohoto nesmrtelného dílka. Jejich sbírka by mohla směle konkurovat zámku v Ratibořicích a ty nejvzácnější kousky mají uloženy v bankovním sejfu.

A přesto si troufám tvrdit, že mám ve své knihovně Babičku daleko vzácnější. Pochází z roku 1914 a nepatří tedy zdaleka k těm nejstarším. Vyšla v dnes už dávno zapomenuté edici Umělecké snahy, je vytištěna na velmi mizerném novinovém papíru a není v ní ani jediný obrázek. Původně byla zřejmě brožovaná a teprve dodatečně ji neuměle svázal do papírových lepenkových desek venkovský amatérský knihař. Co je na ní tedy tak vzácného? Snad to, že si ji v prvním válečném roce světové vojny koupila jako svou první knížku moje matka, tehdy malá školačka. Zaplatila za ni panu řídícímu 56 krejcarů, které střádala dlouhé měsíce. Ty drobné měděné mince dostávala od sousedky švadleny za roznášení zakázek do okolních vesnic. Nekoupila si za ně na pouti oblíbený špalek či jinou dobrotu, ale vytouženou knížku. Dnešní knihy jsou krásnější, bohatě ilustrované a vytištěné na kvalitním papíru. Skutečností ovšem je, že také dost drahé. Proto mne vždycky potěší u srdce, když vidím školáka, který si v knihkupectví nebo třebas ve Slaném na náměstí při podobné výprodejní akci vybírá sám knížku a nečeká, až ji dostane pod stromeček.

Vladimír Rogl
28. 09. 2010, 14:25

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.