• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Rogloviny: Tábor bez mobilů

Fenoménem dnešních dětí a mládeže je kromě počítače mobilní telefon. Obávám se, že mnohý puberťák je s tímto komunikačním výdobytkem spojen snad pupeční šňůrou a odkládá ho zcela výjimečně snad jen tehdy, když leze do vany. Ačkoliv, kdož ví!? Ví o tom své nejen učitelé, ale i spolucestující ve veřejných dopravních prostředcích nebo rodiče, kteří se nestačí divit, za co jejich dítě v tak neuvěřitelně krátkém čase utratí kredit. Tedy – spíš prokecá a „proesemeskuje“. Ostatně, vyzvánění a nejrůznější melodie linoucí se z těchto přístrojů a následné vzrušené předávání veledůležitých informací o tom, jak je ta či ona kamarádka nemožná, nebo ťukání hbitých prstíků po miniaturní klávesnici, známe ze svého okolí všichni. Důmyslné mobily umožňují nejen plkání a přenos zpráv, ale i pořizování fotografií nebo videozáznamů, což je při trošce zlomyslnosti jen krůček k novému pojmu „kyberšikana“.

Začátkem letošních prázdnin se v některých novinách objevilo několik článků, ve kterých si pedagogové a vedoucí různých táborů stěžovali na to, jak mobily dokážou pokazit sebelepší program neustálým vyzváněním. Nevolají si však jen děti navzájem, ale celkem ochotně se do této zvláštní komunikační „hry“ zapojují i někteří rodiče, kteří nejenže chtějí být pořád informováni o svém dítěti, ale volají i vedoucím a nabádají je, jak s jejich výjimečnou ratolestí mají zacházet, co jim dávat na sebe, nebo co nedávat k jídlu, apod. Na toto téma se rozproudila debata - zda dětem mobily dovolit, nebo je zakázat a zda se tím neporušuje úmluva práv dítěte.

Patřím ke generaci, která prožila několik kouzelných skautských táborů krátce po válce (tedy až po té druhé), kde pochopitelně nebyla ani elektrika a o mobilech jsme nečetli snad ani ve verneovkách. Nebyla tam dokonce ani televize a místo večerníčku nebo hororu na dobrou noc jsme po náročném denním programu raději poslouchali vyprávění starších kamarádů nebo zpívali u táboráku. Ani po víc jak půlstoletí si nemyslím, že bychom byli o něco ochuzeni, nebo že by byla nějak zkrácena naše nezadatelná práva.

Před několika dny jsem navštívil tábor slánských skautek, ležící kdesi u Ledče nad Sázavou, v krásné přírodě daleko od civilizace, a přiznám se, že jsem byl překvapen tím, že žádná z děvčat ve věku od 7 do 15 let mobil neměla. Dohodly se tak se svými vedoucími a rodiče s tím souhlasili, protože dobře věděli, komu své děti na dva týdny svěřují. Věděli i to, že permanentní telefonáty ani sms nemohou suplovat skutečnou péči a dobrý program. Jsem přesvědčen, že dětem mobily nechyběly a jak jsem mohl - za krátkou dobu strávenou mezi nimi - postřehnout, stejně by na ně neměly pro pestrý program ani čas. Sebedokonalejší „šidítka“ s desítkami hejblat šla stranou a je proto jen dobře, že si od nich na celé dva týdny světlušky i skautky ze Slaného odpočinuly.

31. 08. 2010, 09:30

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.