Rozhovor s přítelem

Jsem moc ráda, že můžu zveřejnit rozhovor s mým přítelem Tomášem Jančurou. Nejdřív bych chtěla napsat pár slov o něm.

     Po světě běhá už 23 let. Narodil se ve znamení raka. Oblíbena barva je černá. Dočkal se i mladšího bratra. Společně jsme si pořídili fenku Kleopatru a chodíme spolu přes 2 roky.

 

Já: „Předem bych Ti chtěla moc poděkovat, že si přijal moji nabídku na rozhovor. Moje první otázka směřuje k Tvému povolání. Jako co pracuješ? A kdy jsi skončil se školou?“

 

Tomáš: „No, už jsou to čtyři roky, co jsem maturoval. Navštěvoval jsem střední školu v Dubí, kde jsem si udělal vyhlášku číslo 50 (práce s elektrikou pod dohledem). Hned po maturitě se mi naskytla příležitost dělat ve Veolii (Středočeské vodárny). Po půlroční praxi jsem si udělal vyšší stupeň vyhlášky č. 50 (bez dohledu) a po dvou letech jsem odešel.“

 

Já: „Proč?“

 

Tomáš: Tak za prvé určitě vyšší plat (smích). Dále jsem vyučen jako mechanik – elektronik a na vodárnách jsem dělal spíš poskoka a elektrické rozvody – silnoproud. Chtěl jsem se více věnovat elektronice.

 

Já: Kde tedy teď pracuješ?

 

Tomáš: V NKT cables

 

Já: Jak se Ti tam líbí? Co Tě baví na této práci?

 

Tomáš: Jak se to vezme (smích). Vždycky budu muset dělat i to, co mě nebaví jako například čištění, luxování elektrických rozvaděčů. To opravdu není můj koníček, ale baví mě třeba opravy elektrických zařízení.

 

Já: A co si myslíš, že Ti práce přinesla?

 

Tomáš: Mám mnohem více zkušeností v elektronice. V podstatě se člověk všechno pořádně naučí až praxí, škola je hlavně o teorii, která se mnohokrát od skutečností dost liší. V téhle práci si prostě musím poradit sám, nikdo mi neříká, tohle strč sem a tohle támhle. Jsem mnohem víc samostatnější. Moje zkušenosti se určitě obohatily i co se týče manuálních prací, třeba zámečnictví, které bylo pro mě novinkou.

 

Já: Takže jsi v této práci spokojen?

 

Tomáš: Mám sice trochu jinou představu, ale  oproti vodárnám jsem si o hodně polepšil jak finančně, tak i prací. Takže jsem spokojen☺.

 

 

Já:                  Dobrá, ale ještě nás čeká jedno velké téma (Tomáš se usmívá) a to je muzika. Co nám k tomu povíš?

Tomáš: Muzika je můj život. Je to krásné odreagování, hraji na kytaru a skládám vlastní texty. Žádná muzika mě tolik neuvolní než ta, kterou si složím sám. Beru mojí hudbu osobně, je v tom plno emocí, kolikrát těm textům rozumím jenom já (smích).

 

Já: Takže píšeš a hraješ hlavně pro sebe?

 

Tomáš: Hlavně ano, já tím žiju. Muziku neberu jako můj koníček, ale je to můj život. Čím déle hraji, tím se zlepšuji a chci, aby byl můj text srozumitelný i pro veřejnost.

 

Já: Jaký styl vůbec hraješ a proč?

 

Tomáš: (trash) – metal, mám rád spoustu druhů hudby, ale kdybych je měl hrát já, tak neucítím uspokojení. Ta hudba mi nic nedá. Proto hraju tvrdou hudbu s texty, které se nedají nazvat písničkou. Texty, které vyjadřují lidské pocity, bolesti, strach, neštěstí, nenávist.

 

Já: Hraješ sám nebo s někým?

 

Tomáš:             Mám čtyřčlennou kapelu. Jmenujeme se PANIKA – LUDOR. Hrajeme spolu už asi 4 roky. Já a Radek (22) hrajeme na kytaru + já ještě zpěv. Franče (22) baskytara a můj bratr Vítek (22) bubnuje. Máme stránky www.panika-ludor.cz je tam všechno o nás i data našich koncertů.

 

 

Já: A poslední otázka. Jaké máš plány do budoucna?

 

Tomáš:             (úsměv) V žádném případě nechci změknout. Chci, aby ta hudba byla stále tvrdší a tvrdší, ale s tvrdostí aby šla i propracovanost, melodičnost, kvalitní text a kladen důraz na líbivost celé skladby.

 

Já: Já Ti mockrát děkuji a loučím se za nás oba.

 

 

Dnes má svátek Justýna

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.08%

Spíše ano

17.74%

Spíše ne

15.30%

V žádném případě

23.89%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3236