Copak víte o Janu Komenském?

Zvláštní vydání časopisu Historie očima mladých

 Jan Amos Komenský

Jméno nám všem dobře známé, jméno muže, jehož jedni odsuzují a druzí milují. Člověk s nesmírně zajímavým životem, kolem kterého však visí mnoho otazníků.

Nám se dostal do rukou učiněný zázrak! Rozhovor z druhé poloviny 17. století, pořízený neznámým novinářem s velmi věcnými dotazy. Ten nám možná poodhalí tajemství Amosova života.

Zdánlivě mladý novinář zpovídá starého Jana Segeše na sklonku života ve chvílích, kdy je ještě schopen plně vnímat a věcně odpovídat na vtíravé dotazy.

 Na mnohá fakta se dnes se skutečně velkým časovým odstupem díváme jinak a proto jsou pod jednotlivými odpověďmi v dodatku názory dnešních mladých.

 

Znám muže, jenž ovlivnil můj život dosavadní hojně, stejně tak i učenost národa Českého, avšak Český lid můj dobrý jej přijmout odmítati ráčí, jeho názory a vystupování ta nepřijatelné považuje a jeho ve vyhnanství žíti nutí.

Myšlenka muže tohoto nalézti a spověděti byla mým cílem, jenž hodné znalosti a odvahy si žádal. Mistr učitelský, znalý světa a rozumné reformy jím šířící, vítán jest v zemích nesčetných,  jimiž po žití své procházel, kdežto mouder a reforem mnohých zanechal a není tudíž snadno osobu takovouto, leč původu českého ve světě vyhledati.

Tvrdé zkoušce podroben se v Amsterodamu nacházím hledaného nalézám, leč ne příliš šťasten se při zjištění stavu jeho cítím. Dříve vous hnědavý měl, zdraví dobrému se těšil, prací a učením život svůj naplňoval, kterýžto jako by z něj na lůžku skromném značně vyprchával.

 Snad pro můj původ Český a lásku k zemi této mne přijmout ráčel a k rozmluvě krátké svoliti dal vědouce, že o něm se dozví lid Český.

 Pln všelikých dojmů z cesty své a úspěchu tohotoť nezdvořile jsem zprvu jednal. Na zdraví chorého opomněl jsem a dotazů svých klásti jsem počal vzápětí netuše, že konání mé dle, úsudku zdravého nerozumné, stalo se přínosem mým.

 

Historie očima mladých: Dříve, než bude autor v rozhovoru pokračovat by bylo jistě vhodné uvést jeho prolog do nám známých souvislostí.  V prvním odstavci se zmiňuje a Komenského životě ve vyhnanství po době bělohorské a o tom, že s tím nesouhlasí. Je z toho krásně vidět, že i tehdy měl tento muž svých příznivců i odpůrců. Autor rozhovoru je muž, který považuje Jana Amose za skutečně jedinečného člověka, dokonce se zmiňuje o tom, že jeho vlastní život Komenský ovlivnil.

Zmiňuje se také autor o tom, že není snadné Komenského najít. My dobře víme, že za svůj život žil Jan Amos v Polsku a to dokonce dvakrát, nejprve však studoval v Německu a jak je nám známo už od mládí cestoval. Žil také v Holandsku, Švédsku, Uhrách, Anglii, Východním Prusku, … Muž nakonec po dlouhé cestě nachází starého Jana Nivnického a začíná se ho plný dojmů pomalu ptát. Překvapený vším co viděl a zažil se zapomene ptát na jeho zdraví, za což je nakonec Komenský vděčný, protože právě o tom se zřejmě bavit nechtěl.

 

V pořadí neustáleně rozházeném dotazů jsem kladl na bedra starcova, v ruce mi notes spočinul a pravice nezastavitelně po papíře tančiti počala.Předávám tedy rozmluvu srozumitelněji napravenu jež vám život Segešův přiblížiti smí.

 

1)  Již dobu dlouhou Vaše dětství znáti toužím, dle názoru vašeho na výchovu mateřskou se ptáti dovoluji na žití Vaše po boku matčině.

Muž zesláblý, jemuž se v očích dlouhý, plný život odrážel, pozvolna a velmi ztěžka o svém žití promluvil:

„Ti, jenž ten z darů největších mi darovati chtěli, těm vděk svůj největší vzdávám, za lásku mateřskou a výchovu příkladnou vděk můj mají a za vzdělání mé úcta a pochvala paří jim.

Leč všecko to, na čemž sobě jakýmkoli způsobem lidé v světě potěšení zakládají, tu má povahu, že i radost s sebou též žalost přináší.!

 

Historie očima mladých:  Jan Nivnický ve dvanácti letech osiřel, přišel o oba rodiče a dvě ze svých čtyř sester. Období jež následovalo sám označuje jako těžké a plné smutku.

 

2) Otec Váš smysl  Páně v jisté Jednotě shledával, co tedy jest Jednota, na kterouž Bůh předkům našim trefiti dal, i posavad z milosti Boží mezi námi zachována byla? Jednota jest směr života našeho, kde společně služebníci Páně ruku v ruce jdouce, všickni o sobě vědouce, na sebe pozor dajíce, vespolek se milujíce a vedle potřeby poučujíce, potěšujíce, zármutky a pohoršení předcházeli a všecko dobré při sobě vespolek vzdělávali. Taková jednota měla by v celé církvi býti, proto že takové nařízení Kristus Pán všechněm učedlníkům svým vydal, a apoštolé kterékoli zbory zakládali, takový v nich a nejinaký řád vyzdvihovali; a bylo tak v prvotní církvi všudy. Historie očima mladých:  Jan Amos byl po celý svůj život věrným bratrem, stejně jako jeho otec, navštěvoval bratrskou školu v Přerově (kde mimochodem později také učil), což nebylo v tehdejší společnosti zvykem. Mladí nebyli příliš vzděláváni a jak Amos tuto část svého života skutečně považuje za velmi šťastnou právě i díky možnosti studovat. Jednota bratrská byla jeho životem, svědčí o tom i jeho dílo Kšaft umírající matky Jednoty Bratrské

 

3) Rád bych, drahý Mistře ptal se Vás na život Váš osobní, zda štěstí mnohého jste zažíti stačil, zda dětí svých jste přemnoho měl a zda i oni život Váš radosti plným dělati ráčily.

 

Churavý opět zcela posmutněl a svůj život pře očima přemítal si, leč s odpovědí dlouze váhal. Po nádechu hlubokém se do řeči nešťastně dal:

„Žena, jež první do mého života vstoupila, jež můj život změniti měla, jež věrně mne milovala se Magdalena jmenovala. Tu za ženu svou jsem pojal v roce šestadvacátém žití svého a s ní jsem nadobro žíti chtěl, tedy do svazku manželského jsem vstoupiti dal.  Po čtyři roky se mnou můj nelehký život trávila, dvou synů mi do života dala leč neštěstí potkalo znova mé žití a Magdaléna i se synky našimi moru podlehli a mne samotného tu v beznaději ponechali.

 I v přetěžkých chvílích skrývání svého jsem ženu jinou poznal s níž mnohé jsem sdíleti chtěl. Ve svazku jsem i s ní žíti se rozhodl a ona mi čtyř dětí dala. Marie Dorota dcerky Kristinu Dorotu, Alžbětu a Zuzanu mi porodila a po mém boku je vychovala, leč pro neštěstí neskonalé i ona mne krátce po porodu syna Daniele na světě samého zanechala. Po boku mém dvacet čtyři let žila, cest se nebála a ochotně podporu svou mi dala.“

 

Historie očima mladých: Tento významný muž skutečně přišel i o své dvě ženy, se kterými žil, Marie Dorota po jeho boku byla celých 24 let a jejich společné děti šťastně žily.  Marie Dorota byla dcera seniora Jednoty bratrské Jana Cyrilla, který spolu s administrátorem Dicastem korunoval Fridricha Falckého na Českého krále. O této ženě se však z písemností Komenského příliš vyčíst nedá.

 

4) Za život svůj jste mnohé utrpěl, ran nesčetně vám život udělil, co však vy sám považujete jako ránu největší?

 

Dokud člověk živ je hledí, aby činil pro jiné co může, snaží se moudrosti rozdat a nevděkem jest mu opláceno.Let mnoho jsem se učení věnoval a věřil, že názor můj v lidu Českém touhu po vzdělání vzbudí a vpřed tak posune mysl všeckněch . Mnoho utrpělo mé vědění při ztrátě knih vážených i nedopracovaných mých, leč nic pro mne nebylo větší bolestí, než že lid mladičký jejž učení jsem zasvetiti dal se na podpalu knih tak hodnotných podíleti ráčel. Žalostí mou věčnou jest pro mne trn v srdci – lid Český. Přez všecknu mou lásku k zemi této mne nejala přijmout zpět , leč v budoucnost lepší pro zemi tuto věřím. Věřím, že ztracená vláda věcí tvých se k tobě navrátí, lide, navrátí.

 

Muži opět se v očích zableskl život a smysl jeho, jeho víra v budoucnost lepší národa tohoto.

 

Historie očima mladých: Komenský prožil za svůj život skutečně mnoho těžkých chvil,přesto pro něj nejhoršími byly ty, když jej jeho vlastní národ, národ, který nadevše miloval, odvrhl.

Za svou prohru považoval účast jeho studentů při veřejném pálení jeho knih. Věřil, že v nich probudil myšlenku učenosti a touhu po vzdělání, zatímco oni mu ukázali naprostý opak. Jeho poslední slova se stala také součástí nám známé písně od Marty Kubišové – Modlitba pro Martu.

 

Učenec a vzdělaný muž z nejvýznamnějších jež znám zdál se být velmi sláb a myšlenkami na život svůj dlouhý zmožen. Rozhodl jsem se tedy posledního dotazu položiti, štěstí popřáti a za jeho učení mu poděkovati.

Za život dlouhý a bohatý mnohé jste stačil, mnohé dokonal a mnohé pokořil, jest však něčeho v srdci vašem, čemuž nebylo dokonáno a vás to posud tíží?

 

„Řečeno bylo o životě mém mnohé, žalu zažil jsem, ve víře svou oporu nacházel a své učení šířil. Později směrem k nápravě věcích lidských jsem se ubíral, leč nebyl jsem schopen všemu dokonati. Jiní již musí dobrou cestou se ubírati a má víra v lepší budoucno pro svět tento a zemi mou trvá do mého posledního dechu. Ostatně v mladosti má člověk pamatovati, kterak by dobře byl živ a v starosti kterak by dobře umřel. Já jsem do starosti poklidně došel a hledím kterak dobře umřít. Jdi a hleď, kterak dobře žít a mysli v budoucnost, jež lepší pro svět tento a zemi mou bude!“

Stařec, leč vyčerpán moudra svá zdělil jak nejsilněji mohl a přesvědčení z něj mluvilo samé. Mnoho mne poznamenalo setkání toto a věřím, že vám život muže pozoru a obdivu hodného přiblížilo.

 

Historie očima mladých : Jan Amos Komenský svou víru v lepší budoucnost stále připomínal a viděl v ní smysl. I přes všechno, co jej v životě potkalo, věřil. Víra byla jeho smyslem života a byl i připraven v poklidu odejít, jak se také 15. listopadu roku 1670 v jeho sedmdesáti osmi letech stalo. Údajně byl skutečně na svůj odchod připraven. Jeho život byl pozoruhodný a ani dnes nevíme vše. Přesto doufáme, že se nám povedlo tímto unikátním článkem vám přiblížit Českého velikána, učitele národů a muže, kterého přes všechny jeho úspěchy dodnes někteří odsuzují.

Dnes má svátek Jaroslav

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.31%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.95%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3027