Kliknte zde
Dobré odpoledne, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je pondělí 16. července 2018 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Steward z Kačice navštívil již padesát zemí světa

foto
Steward Metoděj Fikes ve služební uniformě spolu s dřevěnou sochou česáče banánů z Dominikánské republiky na fotografii Slávy Pilíka.

Koho by nelákaly tajemné dálky, cestování, poznávání města a cizích krajin. Kdo by nechtěl mít zajímavé a neobvyklé zaměstnání. Který kluk nesní být v posádce letadla, letícího třeba až na druhou stranu zeměkoule. V Kačici u Smečna žije se svou rodinou čtyřicetiletý Metoděj Fikes. Klukovský sen se mu splnil, je stewardem na leteckých linkách. Již šestnáct let se věnuje tomuto zajímavému povolání, o kterém říká, že více než rutinní práce je to zvláštní životní styl. S námi se podělil o své zkušenosti, vzpomínky i názory.

Vím o tobě, že jsi výborný běžec, běhu se věnuješ závodně od mládí a je to tvůj velký koníček dosud. Jak jsi se ale dostal k tak neobvyklému zaměstnání, kterým práce stewarda na leteckých linkách bezesporu je?

Pocházím z Prahy, moji rodiče pracovali na ruzyňském letišti, takže jsem měl k letadlům už v mládí hodně blízko, stejně jako k atletice. Jedny z mých prvních závodů byly právě v prostředí letiště. Po střední škole jsem šel studovat strojárnu. Vysokoškolské studium jsem ale nedokončil a musel na vojnu. Také tam jsem jezdil po běžeckých závodech. Náhoda tomu chtěla, že jsem při jízdě vlakem z Mariánských Lázní do Chebu, kde se konal nějaký běh, nakoukl jednomu z cestujících, který četl noviny, přes rameno. Uviděl jsem tam inzerát, že na Ruzyni bude probíhat konkurz na stewardy. Okamžitě mě to zaujalo, konkurz jsem udělal a po vojně v roce 1988 jsem nastoupil na letiště.

Vypadá to docela jednoduše, to je to skutečně tak lehké stát se stewardem?

Není to příliš složité, když uchazeč splní stanovené podmínky. Musí mít maturitu, znát dobře anglicky, případně ovládat další světový jazyk. Pak se může zúčastnit tříměsíčního kurzu odborné přípravy. Pokud pak složí zkoušky, včetně testu fyzické připravenosti, do kterého patří například i schopnost plavání pod vodou, může brzy pracovat jako steward v letadle. Já začínal v ČSA na jiné pozici, tenkrát na přelomu devadesátých let většinou kluci začínali v nakládce a dívky jako uklízečky letadel. Teprve později, v roce 1991, mě zařadili na pozici stewarda. V současné době je u nás asi 1200 stewardů, z toho dvacet procent jsou muži.

Jaké fyzické předpoklady musí steward mít?

Z praktických důvodů je výška u mužů stanovena mezi 170 a 190 centimetry výšky, u žen mezi 160 a 180 cm. Je to dané nejen tím, abychom se do letadla vešli, ale také charakterem naší práce. Asistujeme například cestujícím u nakládání zavazadel, musíme dosáhnout do vyšších polic v letadle. Menší či větší lidé by prostě mohli mít problémy. Stanovený je také charakter postavy, tedy poměr výšky a váhy, který je v určitém rozmezí určen indexem BMI. Pokud jde o to, zda musí být steward pohledný, není to to nejdůležitější. Pří výběru hraje roli upravenost a příjemný vzhled. Nyní u stewardů dokonce už neplatí ani maximální věková hranice, která bývala 45 let.  

Jak jeto s oblečením stewardů, můžeš říci nějaké podrobnosti?

Životnost uniformy je plánována na sedm či osm let. Zároveň s ní zpravidla dojde i k novému střihu a změně některých prvků. Právě letos máme uniformy nové. Piloti v ní budou nosit zlaté kravaty, stewardi červené. Každý steward dostane na uvedenou dobu tři uniformy, tedy sako, kalhoty a vestu. K tomu pak osm košil s krátkým rukávem na léto a také s dlouhým rukávem. Samozřejmě i kravaty.

Co je to vlastně za práci být stewardem?

Jde o službu na palubě letadla spojenou se servisem pro cestující jak co se týče občerstvení, zavazadel, jejich různých potřeb, objednávek, tak zabezpečení jejich bezpečnosti a podobně. Já toto mé povolání ale chápu spíše jako zvláštní životní styl. Souvisí to s tím, že v týdnu je člověk rychle za sebou na několika různých místech na světě a to se stane součástí jeho života. Včera si vypil pivo v New Yorku, Torontu či Montrealu a za 24 si na něm pochutná tady v kačické hospodě. Já už to šestnáct let jako práci skutečně necítím. Nikdy se mi nestalo, že bych se do služby netěšil. Není to o tom, že dnes je pátek, hurá, bude víkend. Beru to tak, že každý ze dnů v roce je vlastně řadový. Jsou si podobné. Dnes si řeknu, príma, uděláme na zahradě oheň, zítra, príma, letíme do světa. Je jedno, jestli je všední den nebo svátek.

Jak vypadá tvůj pracovní den, nebo lépe řečeno služba v letadle?

Může být hodně rozdílný, to záleží, co je zrovna na plánu. Může jít o samostatný dvojúsekový let, například z Prahy do Barcelony a zpátky, což je asi šest hodin spojených s letadlem, k tomu nějaká příprava před letem i po něm, takže asi osm hodin práce. Jindy může jít o evropskou dvoulinku, řekněme kombinaci letů do Paříže a Londýna, což jsou čtyři úseky. Maximálně býváme v práci 12 hodin. Při letu do New Yorku jsem ale pryč 24 hodin. Do letadla přicházím přibližně 40 minut před odletem. Jelikož jsem nyní již na pozici vedoucího kabiny, čili mám další stewardy na starosti, vedu s nimi přípravu. Provádím namátkovou kontrolu způsobilosti stewardů o letadle, rozmístění nouzových prostředků, položím i otázky ze zdravovědy. Zpravidla jsme všichni perfektně připraveni. Pak se věnujeme již praktické přípravě v kuchyňce, každý tu má své úkoly. Připravíme nádobí, jídlo, pití, technické prostředky a počkáme na nástup pasažérů.

Kolik bývá stewardů a stewardek v letadle?

To se mění podle typu letadla. Kdysi jsme byli v menších letadlech třeba jen dva nebo tři. Nyní nejvíce létáme s Boeingem 737, kde jsme čtyři. Na zaoceánských letech, na kterých létáme nyní s letadlem Airbus 310 s kapacitou 209 míst, je osmičlenná posádka stewardů. Při tak dlouhých letech, které trvají i šest hodin, je samozřejmě i péče o cestující mnohem náročnější.

Jak řešíte případné problémy s cestujícími, pokud se vyskytnou?

Je na nás, abychom blížící se problém včas rozpoznali. Bývá to někdy při nadměrném požití alkoholických nápojů a my musíme včas takovému cestujícímu přestat tyto nápoje podávat. Kdysi, před lety, se mi stalo při letu z Dubaje do Prahy, že nějaký ruský námořník, který odtud přelétal do svého přístavu, propašoval do letadla láhev whisky. Je to proti předpisům, ale hned jsme to nezjistili. Problém ani nebyl v tom, že by se opil, ale v tom, že obtěžoval ostatní cestující, se kterými si chtěl, v duchu ruské nátury, neustále připíjet. Jenže v poloprázdném letadle byli vesměs jen Arabové, muslimové, takže nepochodil. Situace se vyhrotila, lidé se stěhovali na volná sedadla dál od něj, nás žádali, abychom zakročili. Postavte se ale urostlému námořníkovi. Zkusili jsme to řešit takticky tím, že pilot letadla na obrazovku pro cestující vyslal příkaz k připoutání v naději, že tím bude klid. Jenže námořník to nerespektoval. Museli jsme tedy použít pouta. K incidentu naštěstí přitom nedošlo. Ten muž si myslel, že mu s kolegou jdeme jen pomoci vstát ze sedadla a než se nadál pouta sklapla. Na pražském letišti se s ním už zásahová jednotka příliš nepárala a strávil 24 hodin na záchytce.

Kde všude už jsi coby steward byl a máš možnost nebo čas prohlédnout si cílová města? A jak při tom zvládáš svůj běžecký trénink?

Myslím, že už jsem byl tak na padesáti místech ve světě, nejdále asi v Djakartě v Indonésii. To je pod rovníkem na jižní polokouli. Nyní jsme měli také let pod rovník do keňské Mombasy v Africe. V současné době nejčastěji létám do New Yorku. Při běžném plánu tak třikrát v měsíci. K tomu ještě jeden turnus letů do Evropy. To znamená asi dvacet služebních dnů. Zpravidla je nám zachováno deset volných dnů v měsíci. Většinou se ale v místě dlouho nezdržíme, hlavně kvůli efektivnosti provozu letadlo brzy letí zpátky. Pokud ale je víc času, využívám to k běhání, běžecké vybavení mám stále sebou, takže jeden den vyklusávám například kolem londýnského letiště a další den se trápím rychlými úseky v newyorském Central Parku.

Steward Metoděj Fikes bydlí již pátý rok v Kačici. Jeho paní pochází z Jihlavy a poznal ji před devíti lety, když prvním rokem pracovala jako stewardka u stejné společnosti jako on. Dříve občas létali spolu, nyní se ve službách střídají. Jak jinak, vždyť mají dvě malé děti. Tříletou Anetku a pětiměsíční Laurinku. Je možné, že za pár let bude v Kačici kompletní „letecká“ rodinka. Vždyť, kdo může vědět, zda dcery nebudou chtít být po rodičích letuškami, tedy přesněji řečeno působit v letadlech jako stewardky. Zajímavý život a zvláštní životní styl, jak říká jejich táta, k tomu přímo vybízí.

Sláva Pilík
13. 02. 2007, 12:26


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  4 b. = dobrý  3 b. = ujde  2 b. = nic moc  1 b. = slabý

Počet hlasujících: 10. Čtenáři celkem udělili: 42 bodů. Průměrný počet bodů: 4.2

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.

Dnes má svátek Luboš
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

49.33%

Spíše ano
graf

17.39%

Spíše ne
graf

14.37%

V žádném případě
graf

18.90%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 1127
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát