Vyrívání brambor někdy pobaví na celé roky.

Začal jsem s tím jednoho podzimního dne, kdy jsme s rodinou vybírali brambory.

Po hodině otravné práce jsem ve vyvoraném řádku uviděl něco, co ani zdaleka nepřipomínalo brambor.

Rozhrábl jsem hlínu a záhadný předmět sebral. V ruce jsem držel zarezlý, železný předmět.

Nechal jsem práce a šel jsem ho opláchnout pod kohoutek. Byla to stará pětikoruna. Je to zvláštní, ale ještě nikdy mě nic tak neupoutalo. Během dalšího měsíce jsem obcházel všechny známé a kamarády, jestli nemají nějaké staré mince. Jenže jak už to tak u mě je, nikdy nevydržím u ničeho dost dlouho. Po třech měsících práce se sběrem, mě to přestalo bavit a moje sbírka, kterou tvořilo v té době asi 50 mincí skončila v krabičce ve skříni. Už jsem si myslel, že je konec, že už v tom nikdy nenajdu zalíbení. Jak však ale víme, někdy zapracují nadpřirozené síly. Asi po půl roce jsme byli u babičky. Při návštěvě u babičky se baví pouze dospělí a děti akorát sedí a nudí se. Když jsem v hluboké nudě přejížděl očima po místnosti, tak jsem na skříni spatřil něco zvláštního. Byl to kus zašpiněného papíru s číslovkou 100 na straně. Šel jsem se podívat a když jsem papír sundal ze skříně užasl jsem. V ruce jsem držel československou, papírovou stokorunu. Pro spoustu dospělých lidí by to nebylo nic zvláštního, protože takovou stovkou v dětství platily, ale pro mě to byl návrat do světa mincí.

Od té doby mě tento koníček baví a snad mě nikdy bavit nepřestane. Moje sbírka nyní  obsahuje dvě papírové stokoruny, jednu pětistovku a moje nejstarší mince je z roku 1876. Mám dohromady asi 180 mincí a moje sbírka se neustále zvětšuje.

 

Dnes má svátek Jaroslav

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.29%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.95%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3031