Klikněte zde
Dobrý večer, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je neděle 29. ledna 2023 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Podobizna Harlekýnova

O tom, že hraju divadlo už všichni víte. Když jsme tedy dostali na český jazyk za úkol ztvárnit krátkou divadelní hru, bylo jasné, že budu mít hlaví roli nejen jako herec, ale také jako scénárista a režisér. Paní profesorka nám na přípravu nedala příliš času, protože si představovala, že hru pojmeme jako Komedii de l´Arte, tedy převážnou improvizací. To je ovšem nelehký úkol pro dobré herce, natož pro lidi, kteří divadlo nikdy nehráli. Dostala jsem tedy nakonec, po dohodě se spolužáky, za úkol nastudovat podklady pro hru v čítance, rozdělit role a napsat text. Jen samotné nastudování děje mi trvalo alespoň dvě hodiny, protože jsem nebyla s to pochopit vztahy na scéně. Nakonec jsem se s tím přecijen poprala a Podobizna Harlekýnova od Carla Goldoniho mohla začít vznikat. Nad tvorbou textu jsem se pěkně zapotila a tak myslím, že to není úplně snadné. Možná proto dávám tento článek do sekce Umíte něco zvláštního?

Jak se mi práce povedla posuďte sami:

1 obraz

(žák, Celio, Argentina, později Scapin)

 

na scénu přichází svižným tempem žák, v ruce svitek, vidí Celia, vrhá se k němu.

 

Žák: Pane? Nejste prosím náhodou Celio?

 

Celio: Ale prosím, jak mohu pomoci?

 

Žák: Můj mistr vám, pane, zasílá první ze svých děl, přesně tak, jak jste žádal.

 

Celio: Děkuji ti, chlapče.

-         Abyste ráčeli rozumět, nechal jsem znamenitého malíře zvěčnit mou krásu na papír.

A to hned dvakrát. První z jeho prací teď svírám a – nutno říci, že jsem nad míru             spokojen. 

-     Argentino? Argentino! Tak Argentino!

 

Argentina (vchází, zcela laxně, žádný spěch) No nač ten povyk, přejete si?

 

Celio: No, no! Odnes tento svitek Auroře, tvé paní.

 

Argentina: No, prosím, ale copak tak důležitého zasíláte dceři Pantalonově?

 

Celio: Nevyptávej se hloupě a raději splň, oč tě žádám!(odchází)

 

Anrentina: (ohlédne se za ním, když zajde, začíná mluvit) Ts, já ti dám, neptej se tak hloupě! Copak může takové lejstro ukrývat? (opatrně rozbaluje) Ale, ale… no to je mi náramné překvapení. Tak v Auroře našel své zalíbení, že jí svou podobiznu posílá… Docela jistě tohle všechno za zády Pantelona… To by se nemělo nechat jen tak…

 

Žák:(doposud seděl opodál a cosi čmáral, zvedl se, zanechal papír na stole a odešel)

 

Argentina: Pane? Pane! Počkejte! Něco jste si tu zapomněl… Copak to je? Snad nějaká další podobizna? Přeci. Portrét a na něm… Harlekýn. Můj milovaný… (Zajásá, začne obraz líbat, obdivuje ho a pomalu utichá, dění přechází na Scapina v povzdálí.)

 

Scapin: (přichází z druhé strany, než je Argentina, všimne si jí a pozoruje) Podívejme. Má milovaná Argentina. Jak jen je krásná… Ale copak to v rukou svírá? Vypadá to jako nějaký obrázek… Snad podobizna? A na ní… Kdo jen to na ní může být?... To vypadá jako ten mizera… Harlekýno, no to snad není pravda! (rázně vstupuje na scénu, nasadí milý hlas) Argentino? Argentino!(Argentina mění portréty, záhy v rukou svírá obraz Celia a zkoumavě jej prohlíží)

 

Argentina: Scapine?

 

Scapin: Copak to svírají tvé roztomilé ručky? Obrázek snad?

 

Argentina: Podobiznu, však nevěřil bys, jaký podivný mám úkol…

 

Scapin:  Podobiznu? Úkol?

 

Argentina: Celio po mně posílá svou podobiznu Auroře… Pantalon o tom jistě nemá ani tušení…

 

Scapin: (vidí v tom příležitost) To by se mělo nahlásit! Nic se nesmí ponechat náhodě…

 

(odchází žalovat, konec prvního obrazu)

 

 

2. obraz

(Argentina, Aurory, Scapin, Pantalone, později Harlekýn)

 

Argentina: Auroro, zrovinka vás já sháním. Celio vám tadyhle po mně něco posílá…

 

Scapin: Argentino, pán se po tobě shání…

 

(Argentina ve fofru schová obraz Celia a Auroře v rukou zůstává Harlekýnův, netuší to)

 

Aurora (sama s portrétem, který ještě nerozvinula): Můj milovaný Celio mi jistě svou podobiznu posílá. Jak je pozorný a milý… Je tak krásný… Jak bych jen vypověděla své city… (otevírá portrét)  Ale to není Celio? Jak to? Proč…

 

Malá Aurora(Aurořina mladší sestra, Malá Aurora je jen pracovní přezdívka): Copak to máš, sestřičko… Snad ne něčí portrét? Že je to Celio, no jen řekni, ty tajemnice tajemná, to jistě neví tatínek, co? Ukáž, no jen ukaž, ty potvoro dlouhovlasá, hm?!

 

Aurora: Musím tě zklamat, sestřičko, ale tvé úvahy byly naprosto milné… No jen se podívej, na…

 

Malá Aurora: Ale jak to, tys přeci…

 

Vchází Pantalone

 

Pantalone: Konec legrace mé milé dámy! Má trpělivost právě přetekla. Auroro, dej mi portrét, který ti předala Argentina!

 

Aurora: Ale tatí, já…

 

Pantalone: Ten portrét!

 

Malá Aurora : (podá otci portrét) Tady je!

 

Pantalone: (překvapen, že mu jej podává malá, zatváří se vážně a rozbalí ho)

 

Scapin: Jak vidíte, pane, přesně prosím, jak jsme ráčil říkat, no ne? Kdybyste si chtěl tedy pamatovat tento můj čin, nebylo by to od věci, ale ne snad, že bych se vám tímto chtěl nějak vlichotit. Jakožto váš vědný a oddaný poddaný jsem považoval za svou samozřejmou povinnost. Jen bych rád podotkl, že nebýt mé všímavosti, ej, jak by tohle mohlo skončiti…

 

Pantalone: Mlčíš, patolízale?!  Podívej se sám,. Do jaké situace jsi mne to dostal!

 

(podá mu portrét Harlekýnův)

Scapin: Ale to, to není možné, já přísahám, že na své vlastní bystré oči jsem pane viděl podobiznu Celiovu, právě tak jako teď poznávám Harlekýna…

 

Pantalone: Dost už! Nevidíš, do jaké situace jsi mne to dostal? S Celiem i drahou dcerou jsem v rozepři jen pro tvou hloupost! (odchází)

 

Scapin : (sám) Jak jen se mi tohle mohlo stát. Vždyť na tyhle vlastní oči jsem viděl na portrétu Celia, ano, no jistě že ano! Ale beztak za všechno může tenhle mizera! Ten bídák! Napomádovaný pitomec co se mi motá kolem Argentiny… Mé krásné, milované… Ale on? On si klidně přijde, nechá se namalovat a pak takový rozruch způsobí… Jen co se mi ale dostane do rukou ten frajírek, ten budižkničemu! Já mu ukážu co pro to!

 

(Harlekýn už delší dobu v povzdálí, přichází)

 

Harlekýn: ( vytrhne mu portrét) Tak budižkničemu, jo? Copak si to dovoluješ? Myslíš, že jsi něco víc, když se vtíráš Pantelonovi? Naivo… ty… 

 

Scapin dá Harlekýnovi pohlavek a mizí

 

3. obraz

 

(Argentina, Harlekýn, žák, sestry, Pantalon)

 

Argentina: Copak to držíš za svitek?

 

Harlekýn: Ale, Scapinovi jsem sebral kresbu, nad kterou příliš lamentovat. Chtěla bys vidět, co je na obrázku?

 

Argentina: Jistě, ráda…

 

Harlekýn: Pak na, podívej se…

 

Argentina otevře, usměje se a v mžiku mění portrét za Celiův, odchází, otáčí se a s úsměvem mizí.

 

Harlekýn strčí portrét domnělý že je jeho do kapsy a je dotčen.

 

Žák: Dobrý den, pane, můj mistr posílá svou práci jistému Celiovi, ráno jsem s ním měl tu čest, takový vysoký, statný…

 

Harlekýn: Jistě, vím o koho se jedná, buďte bez obav, předám.

-         Copak si to Celio objednal? Svou podobiznu? Hm, šikovný malíř, pravda…

 

Aurora: Ale, ale, copak to máš? Ukáž…. Ale, to je Celio (ledabyle). Předám podobiznu majiteli, buď bez obav. (jen o se dostane z Harl. Dohledu, začne portrét líbat atp. tichá scéna)  

 

Harlekýn: (sedá, vyndá z kapsy portrét, čeká na něm sebe) To bych rád věděl, proč mi tak nemile vrátila mou podobiznu... Vždyť snad není tak hrozná… ? Ale …Tohle nejsem já. Přesně takovou podobiznu si před chvílí odnesla slečna Aurora… Jak se tohle potom ale mohlo…

 

Malá Aurora na scénu: Jéje, Harlekýno, copak to máš? Ukáž! Celio? Jistě by rád svou podobiznu viděl… (pomalu odchází, ohlíží se po Harl., až odejde, obraz zulíbá)

 

Harlekýn: (odchází s těmito slovy) To jsou mi ale způsoby, co se to dnes s těmi děvčaty děje?

 

Konec 3. obrazu

 

4. obraz

(Aurory, Pantalon)

scéna je plná ironie, když se baví holky

 

Malá Aurora: Copak si to neseš, sestřičko?

 

Aurora: Nic, co by tě mělo zajímat, sestřičko, něco tak cenného se do tvých rukou dostat nemůže, o to se nebojím!

 

Malá Aurora: Že ne? Zdá se, že ať máš jakoukoliv cennost, mé se nevyrovnáš. Tvé srdce po mé cennosti touží…

 

Aurora: Po čempak, co máš ty bych mohla já toužit?

 

Malá Aurora: Co toužit, ba dokonce žárlit budeš!

 

Aurora: Já? Žárlit? Ty jsi ale… (chce říci naivní, do řeči jí vleze Pantalone, který jím oběma sebere portréty)

 

Panteone: Copak je důvodem rozepří mých dcer? (údiv)

                Ale to snad né! To se mi jen zdá? Kterápak vás mi vysvětlí, co má tohle znamenat? Auroro? Jak se vám tohle dostalo do rukou, jen povězte? Ten proradný lhář a mizera Celio… Za mými zády mým dcerám hlavy motá? Jaká drzost, jaká nestoudnost! Naprosté porušení všech pravidel, vší slušnosti!...

 

5. obraz

(Harlekýn, Scapin, Argentina)

 

Harlekýn: Poštou jsem obržel dopis a svůj portrét, co už jsem dávno přestal hledat. Někdo mi píše, jen číst neumím. Snad potkám někoho, kdo mi přečte mé psaní….

 

Do cesty Scapin

 

Harlekýn: Zdravím tě, příteli, podívej se , někdo mi poslal psaní…

 

Scapin: A copak ti kdo píše?

 

Harlekýn: To bych také rád věděl, myslíš, že bys mi mohl dopis přečíst?

 

Scapin: Ale jistě, mile rád… (přebírá dopis, sleduje ho a pak říká stranou do hlediště) To vypadá docela jako písmo Argentiny… No ano, jistěže… čert aby to… Počkej panáčku, já ti dám Argentinu….. Ehm- tedy příteli, nemilý dopis píše daná slečna… píše, že oškliví se jí portrét, který je stejně tak škaredý jako originál a píše jak protivný jí jsi. (Dopis předá zpět a Harlekýn jej trhá)

 

Harlekýn: Podivná to ženština, která se tolik namáhal jen proto, aby mi dokázala, jak protivný jí jsem. Musí být listě velmi milá, leč trochu pošetilá…    

 

Scapin odchází, mne si ruce : Já ti dám, lásku Argentiny, kdepak, ničehož nic nebude!

 

Argentina: Copak se tu dělo, že se po zemi válí cáry papírů a Scapin měl tak na spěch?

 

Harlekýn: Představ si, co se dělo… Nějaká podivná žena mi zaslala dopis a můj portrét. Zaslala jej se slovy, že se jí protiví stejně jako já a snad proto plýtvala inkoustem, aby mi tohle pověděla…

 

Argentina: Tomu se mi nechce věřit, že by řádky dopisu tolik zlého skrývaly… (sbírá dopis) Ale kdopak ti takové věci napovídal? Vždyť ta dívka píše, jak je rozmrzelá nad tím, že nemůže v náručí svírat originál a tak podobiznu zasílá s těmito slovy zpět. (odloží dopis, pokračuje z hlavy) Píše plna lítosti i lásky. Trápí ji samota a stesk a tolik by si přála být ti o něco blíže, Harlekýno … (následuje objetí a polibek)

 

Vypravěč: Tak nakonec si kolem krku padli, bude svatba, jak by ne, a ani druhá taková nás nemine. Vždyť Harlekýn má Argentinu rád a Celio si Auroru bude brát!

 

Kateřina Helena Oslejšková, Gymnázium Slaný, 2. ročník
30. 03. 2010, 11:47


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  3 b. = dobrý  2 b. = ujde  1 b. = nic moc  0 b. = děsný

Počet hlasujících: 2. Čtenáři celkem udělili: 10 bodů. Průměrný počet bodů: 5

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.

Dnes má svátek Robin
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

43.20%

Spíše ano
graf

17.80%

Spíše ne
graf

15.38%

V žádném případě
graf

23.61%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 2685
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát