Hořký smích v autobusu

Středa 9. září 2009, 13. 00 hodin. Nastupuji do autobusu ze Zlonic do Slaného. Stoupnu na schůdek a slyším: „Dneska ta kráva, svině jedna, nejede…“ Nechci věřit svým uším. Udiveně se rozhlížím, kdo takto promluvil. Navíc pořádně nahlas a před nastoupivšími žáky základní školy. Nad řidičem se naklání žena postaršího věku.

Blížím se k řidiči, do oka mi padá jakási cedule. Chtě nechtě, musel jsem se zasmát. Neboť na ceduli stálo: „Chovejte se jako doma, alespoň uvidíme, jak to u vás doma vypadá…“ Že by paní, která potom vystupovala v Břešťanech, chtěla řidiči ukázat, že ta cedule není zbytečná?

Neujeli jsme ani půl kilometru, autobus zastavuje, dovnitř se hrnou další školáci. Jak vůz stojí, dívám se z okna na protější budovu. Znovu hořké pousmání. Nad oknem nahoře, nad dírou, vzniklou vyrabováním cihel, je barvou napsáno: „Soukromý majetek! Vstup zakázán!“ Nápis se totiž nalézá na kdysi reprezentativní administrativní budově bývalého Státního statku Zlonice. Dnes zcela zdevastované, vykradené, jako celý bývalý zemědělský komplex. Léta do něj nerušeně vnikaly desítky zlodějů, ničili a odváželi, co se dalo. Nikdo je nedokázal zastavit. Jak to mohl dokázat naivní nápis na zdi…

Velmi dobré

33.33%

Dobré

18.52%

Spíše špatné

11.11%

Hrozné

18.52%

Zatím žádné

18.52%