Zmizí moje dětská duše nebo zůstane semnou navždy?

Dnes je tomu právě 18 let, kdy jsem se narodila. Přesně ve 21:05 večer, mi bude oficiálně 18 let. Není to zvláštní? U tohoto článku začínám ronit jednu slzu za druhou. Nedávno jsem chodila k vodníkům a čarodějům do školky (tak se jmenovaly třídy) a nemusela jsem nic řešit. Užívala jsem si základní školu bez problémů a docela i s láskou a byla jsem brána jako dítě. A teď?

Jsem zodpovědná sama za sebe, patřím k těm dospělým a měla bych se tak i chovat. Dostala jsem spousty přání, zjistila jsem, že je hezké, když si na Vás vzpomenou lidé, od kterých byste přání nečekali.

Dnešek byl plný překvapení. Jenže si vlastně tu věc uvědomuji až teď. Je mi osmnáct. Zvládnu to? Změní se něco? Pamatuji si, jak jsem čekala na patnáctiny. Těšila jsem se na občanku a teď? Nějak mi to nahání strach a nevím, jak se v této situaci chovat. Mám tady spousty bonboniér,květin, obálek s penězmi, ale i dárky na památku. Dostala jsem pejska, kterého jsem si přála celý život. Trochu s předstihem, ale byl to narozeninový dárek, ten nejhezčí. Dostala jsem vlastně řidičák. No jo, už budu moct řídit. Co teď? Co když se něco stane, něco udělám špatně za volantem? Jsem zodpovědná za to, co se bude dít.

Už si nemůžu říkat dítě. Nejsem dítě, ale pořád se tak cítím, změní se to někdy? Co moje zpěvná duše? Duše děťátka, které potřebuje svojí maminku a svého tatínka. Duše děťátka, které pláče, protože se jí stýská po dědečkovi, kterého měla tolik ráda a který jí tu nechal a teď se na ni dívá shora. To všechno někam zmizí a bude ze mě jen dospělák, který když se zadívá v knize Malý princ na obrázek slona, který spolkl hroznýše, tak řekne, že je to klobouk? Bože, ale já nechci. Chci být stále dětská, chci si zachovat duši toho dítěte. Chci odpovědět, že je to slon, který spolkl hroznýše. Chci mít stále dětskou fantazii, nechci se měnit v toho, kdo má hromady problémů a musí je řešit.

Proč už mi musí být osmnáct? Asi to moc prožívám, ale stejně, nejraději bych vrátila čas. Tak 10 let zpět. Bylo by mi osum a spoustu věcí bych v budoucnu udělala jinak. Ale to je život. Musí jít dál.

A tak vykračuji dnešním dnem do života Vás dospěláků, ale musím říct, že zatím mě to vůbec netěší. Tak mi držte palce, snad se s tím srovnám brzy.

Určitě ano

43.29%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.95%