Jak jsme jedly s Klárkou chobotničky a přejedly se čokoládovým dortem

Dnešek byl moc hezký, moje nejlepší kamarádka Klárka měla dobrou náladu a já také. Jsem ráda, že jsem konečně našla kamarádku, které na mě nekašle a porozumí mi. Už na začátku, kdy jsem se ocitla ve třídě lidí, kteří se znali již rok a já si tam připadala jako vetřelec, se mě strašně hezky ujala.

Dnes jsem společně s Klárkou vyváděla samé skopičiny. Nejdřív jsme si koupily gumové chobotničky. Spíše takové velké gumové chobotnice posypané cukrem. Nacpali jsme se jimi až k prasknutí a pak jsme ještě našemu kamarádovi Nožimu snědly brambůrky. Dva nenažranci no. To ale zdaleka není všechno.

O volnou hodinu před odpoledkou, jsme s Klárkou šli do města, chtěla si koupit deštník a já jsem musela na zkoušku do hudebky, kam šla Klárka semnou. Když jsme to vše splnily, šly jsme očíhnout tu novou cukrárnu tady ve Slaném. Je to kousek od gymnázia, vedle toho blízkého knihkupectví. Vešly jsme dovnitř a jako dva nenažranci jsme si koupily dorty. Já jsem měla dokonalý veliký dort, čokoládový. K tomu jsem si zakoupila čokoládový pohárek v takovém menším kalíšku, Klárka si koupila dort a šlo se do školy, dělat chutě ostatním.

Snědla jsem třičtvrtě dortu a už mi bylo špatně. Dojedl to po mně spolužák Adam. Nikdy jsem necítila takový pocit. Měla jsem v puse šíleně sladko, extrémně a tak jsem po třídě sháněla něco slaného, čím bych to mohla zajíst. Na čokoládový pohárek již nedošlo, a tak jsem ho uklidila do batohu s myšlenkou, že si ho nechám na doma. Ve třídě jsem sehnala housku, dala mi ji Anežka, spolužačka. Kousek jsem snědla a už to bylo zase v pořádku, sladkost přešla.

Když jsem ale dnes dorazila domů, zjistila jsem, že čokoládový pohárek se mi rozlil v batohu, který nosím do školy. Opravdu skvělý pocit, když Vám z batohu vytejkají litry čokolády smíchané se šlehačkou. Tohle už asi nikdy víc a batoh může jít do pračky.

Určitě ano

43.29%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.95%