I sousedovic kluk zlobí

Kartářku jsem nezavolala, zato jsem opět volala na pomoc svého přítele. Zdá se mi, že čím víc se synovi věnuji a čím víc ho toho učím, tím je to horší. Na pondělní supervizi padl názor, že mě možná mlátí proto, že si to může dovolit. Prostě že mě přepere a nikdo mu v tom nebrání.

Tomu dává taky za pravdu dění u mých sousedů přes zahradu. Žije tam asi 80 letá paní se svou snachou a jejím synem. Na víkendy k nim ještě jezdí pravnuk této paní. Je mu tak 7 až 8 let. A je to dost zlobivý kluk. Stará paní už špatně chodí, má zelený zákal, na jedno oko nevidí vůbec a na druhé špatně. A tenhle malý kluk má největší potěšení z toho, že jí trápí. Dnes po ní například střílel z vodní pistole, házel po ní košík s kolíčkama, pak konev, nějaké klacky a taky motyčku. Stará paní jen bezmocně nadává, vyhrožuje a honí ho. Kluk samozřejmě vždy rychle uteče do bezpečné vzdálenosti a hrozně se všemu směje. Dává si pozor, aby byl od prababičky jen tak daleko, aby jí trefil, ale ona na něj nedosáhla. Říkám si, proč tomu jeho otec či babička nezabrání? A mám se do toho plést a něco jím říct? Stará paní si jim určitě stěžovala, protože klukovi vždycky hrozí, že to jde říct babičce. Ale evidentně se to míjí účinkem.

I tahle paní je bezmocná. Nikdo jí nepomůže. Musí snášet teror svého pravnuka ve vlastním domě. A možná že dokonce se to ostatním obyvatelům domu hodí, že by se jí rádi zbavili a říkají si, že třeba raději sama půjde do domova důchodců. To jsou však jen mé spekulace. Jenže jak bych měla pomoci té paní? Na kluka by platil asi jedině jeho otec. A ten to nejspíš neřeší nebo o tom ani neví.

Já jsem se zatím pro pomoc obrátila na svého přítele, který přijel, aby mi pomohl. Nejdříve jsem chtěla všechno zvládnout sama, ale když na závěr syn rozbil lustr u sebe v pokoji a pak letěl ven a vytahal všechny tyčky u rajčat a okurek, takže mám nejméně z poloviny po sadbě, už jsem to nevydřela a zavolala.

Až do večera pak byl klid. Možná také proto, že jsme vyrazili k rybníku se vykoupat a tím byla nějaká změna, něco se dělo a syn se nenudil. A taky už jen trpně nesnáším jeho rány, ale napomínám ho a snažím se ho zarazit, aby věděl, že tohle se nedělá.

Nevadí mi mít postiženého syna, nevadilo by mi, kdy byl hloupý, ošklivý nebo co já vím co, ale to fyzické násilí, to je asi to nejhorší, co mě mohlo potkat. Teď už vím, jak se cítí týrané ženy. Jenže kdyby mě netýral postižený syn, ale „zdravý“ člověk, tak bych měla spoustu možností, jak se bránit. Syna bych vyhodila z domu, zavolala policii, dala ho zavřít, ale takhle…

Dnes má svátek Jaroslav

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.29%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.95%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3031