Věřím?!

Alibistická verze víry dnešní doby je víra sama v sebe. Bojíme se přiznat, co je to, co nás drží v těžkých chvílích, a tak raději tvrdíme, že nic takového neexistuje. Že nikomu se nedá věřit a už vůbec ne čemukoliv nehmotnému. Někteří mí přátelé doslova pohrdají vírou a ani já sama nevím, jak se k otázce víry objektivně vyjádřit. Někteří ji označují za militantní jiní za lživou. Avšak přijde chvíle, kdy i oni budou potřebovat utěšit něčím „nadpozemským“, když všechny lidské prostředky zklamou. Můžeme říct, že to je víra? Je víra, pokud když nás něco bolí, voláme Boha. Je to víra nebo pouze floskule, kterou léta opakujeme po vzoru našich rodičů a prarodičů? Zdeněk Rotrekl (letošní laureát státní ceny za literaturu) jednou řekl: „Takzvaný ateismus v Čechách je pouze plodem komunistických zákazů. Za čtyřicet let nás odnaučili víře, ale někde uvnitř stále je.“  Pokud bychom na věc nahlíželi jako on, byli bychom věřící. Ano, nechodíme do kostela, nemodlíme se, nevěříme, že Bůh nás vždy sleduje, ale možná někde uvnitř doufáme, že pokud by se stalo něco děsivého zachránil by nás. Myslím, že Vatikán ani samotná Bible nepřipouštějí výklad víry tímto způsobem. Kdyby však připouštěli, získali by do svých řad tisícinásobně větší počet lidí, než nyní. Já bych se pravděpodobně přidala a vy?

Dnes má svátek Jaroslav

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.29%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.95%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3031